Píše Sarah Slavíčková
Jak pracovat s malými předměty v prostoru, aby si jich divák všimnul? To zkoumali studenti KALDu v průběhu minulého semestru a my jsme jejich práci mohli zpětně zhlédnout v podobě krátkých výstupů. Otevřená hodina Drobná animace nám dovolila do tohoto tvůrčího procesu nahlédnout.
Sirky byly hlavním materiálem, se kterým se pracovalo. Například díky nim byli diváci svědky býčího zápasu: Krabička od sirek se sirkovými nožičkami znázorňovala býka, linie různě dlouhých zápalek, které byly upevněny ke stolu, zase bouřlivé španělské publikum a El toro byl zkrátka jen sirkou. Dalším z velice povedených výstupů bylo čekání na autobus, který byl ztvárněn opět krabičkou od sirek. Zápalky znázorňovaly různé typy čekajících lidí ve frontě – malé zlobivé děti, maminku, naštvaného pána, psa i stařečka. Svého výstupu se dočkala ale třeba i čepice na průhledných nitkách se jménem Opuštěná beranice, kterou herec animoval a která se nakonec zastavila před slečnou v první řadě – našla novou krásnou hlavu, nového majitele. Pro mě tato ukázka z tvorby na KALD patří mezi nejpovedenější představení Procesu 013. Dokazuje totiž, že v jednoduchosti je krása a méně je často více. Když je invence a dobrý nápad se dotáhne do konce, je jedno s čím a kolik herců hraje.
Performerka čistící si zuby, bílé koule na zemi a brambory na stole – to byla perfromance studentů z mezinárodního programu Directing of Devised and Object Theatre na DAMU. Performance Seven pieces trvala celé tři hodiny a skládala se ze sedmi částí, které mezi sebou měly krátké pauzy. Já jsem se tedy zúčastnila pouze tří závěrečných částí. Nejvíce mě zaujala ta část, kdy tři performeři manipulovali s bramborami. Házeli je na stůl, stavěli je na sebe nebo z nich dělali co nejvyšší hromadu. Poté rozsvítili dvě lampy na kraji stolu a dali na stávající bramborovou instalaci zelenou korunku – možná punc kvality a označení, že instalace prošla? Zhasli světla v učebně a důležitě se dívali na jimi vytvořenou osvícenou instalaci jako na obraz v galerii. Podle mě poukazovali na běžkou situaci z galerií, kdy se někteří lidé dokážou na určité dílo dívat celé hodiny a někteří lidé si naopak jen říkají proč? Tak proč se nedívat právě na brambory? Proč nepřikládat důležitost jim a neobjevovat tentokrát jejich krásu?
Do třetice všeho dobrého – a tak i třetí Karkulka, kterou jsme měli na Procesu možnost vidět, byla velmi povedená. Pro mě navíc nyla asi tou nejpovedenější. V hlavní roli se tentokrát objevila nejen dřevěná loutka s červenou čepičkou bez obličeje, ale i dva herci, kteří loutky a předměty na scéně animují a zároveň spolu při představení velice vtipně interagují a pošťuchují se. Ani v této inscenaci se nemluví, ale divák slyší například broukání, pištění, pískání a jiné zvuky, které dokreslují postavy Červené Karkulky nebo Vlka. Karkulka prochází barevným lesíkem, který je tvořen plstí. Deska stolu, na kterém herci hrají, se ale později protočí, a loutka se ocitá v černém strašidelném lese „upside down.“ Z pod stolu vytahuje herec velkou černou plstěnou hlavu Vlka s obrovskými zuby, která je ke stolu neustále připoutaná, a Karkulka je sežrána.
Co dál? Kdo zachrání Karkulku? V tomto představení nikdo. Odrhne se záclona a divákům se naskytne pohled na vlkovo břicho zevnitř. Karkulka uvnitř potkává šedivou dřevěnou rozvrzanou Babičku o obě zůstávají spokojeně na dně Vlkova břicha. A je to vlastně pro Karkulku a Babičku dobrý konec. A to právě nejvíce oceňuji. Alternativní zakončení příběhu, které studenti zvolili, originální scénografie, fungující komunikace pomocí zvuků, propojení a dynamika herce a loutky i společná souhra herců – to vše baví nejen diváky, ale zápal a nadšení je cítit i ze samotných herců.
Sarah Slavíčková, 1. 2. 2018
26. 4. 2024
Buchty a loutky, Praha
Postradatelní
10. 5. 2024
Divadlo jednoho Edy, Liberec
Medvídek Mojko
11. 5. 2024
Divadlo DRAK, Hradec Králové
Válka světů
Josef Brozman (2. 4. 1949)
Marta Bártková (4. 4. 1929)
Jiří Švec (4. 4. 1939)
Miroslav Skála (6. 4. 1924)
Aleš Kisil (8. 4. 1964)
Kateřina Melenová (9. 4. 1964)
Hana Lamková (11. 4. 1934)
Jiří Ferby (14. 4. 1964)
Josef Špachta (15. 4. 1934)
Petr Matásek (17. 4. 1944 – 25. 7. 2017)
Markéta Kočvarová Schartová (20. 4. 1934 – 12. 11. 2014)
Marta Jurečková (23. 4. 1944)
Bohuslava Roháčková (25. 4. 1949)
Alena Popelková (28. 4. 1944)
Zuzana Skalníková (20. 6. 1949 – 12. 4. 2019)
Alena Exnarová (25. 12. 1951 – 19. 4. 2024)
Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.
Twitter
RSS