Rekvizita ve zkratce

Rekvizita-loutka-objekt-věc. Terminologie a teorie. Veltruský.

Historie divadla a dramatiky západní kultury od antiky po současnost optikou užití objektu na scéně. Hlavní osobnosti, dramatické texty a zlomové body historie divadla posouvající vnímání objektu na jevišti. Stanislavský. Role rekvizity v procesu přípravy inscenace jak v herecké průpravě, tak při samotné výrobě rekvizity. Druhy materiálů. Kašírka. Spotřební rekvizity, krev a jídlo. Představitelé současných divadelních trendů divadla materiálu, fyzického divadla. Rekvizita po skončení divadelní události. Rekvizita v muzeu. Publikace Britské teatroložky i divadelní profesionálky Eleanor Margolies se stručným a prostým názvem Props (Rekvizity) má pouhých 213 stran.

Každý z výše jmenovaných bodů by mohl vystačit na jednu samostatnou publikaci. Props však aspiruje na to postihnout problematiku předmětu na scéně ve vší komplexnosti – což má jistě i své výhody, ale mnohem víc úskalí. Na druhou stranu se knize daří postihnout celkem obsažný úvod do problematiky předmětu, jakousi teoreticko-praktickou propedeutiku, rozcestník k dalšímu bádání pro čtenáře.

Eleanor Margolies otvírá téma kapitolou, kde se snaží definovat základní terminologii: rekvizita, objekt, věc, loutka (prop, object, thing, puppet). Zároveň s ní na dalších stránkách nastíní základní teoretické uchopení předmětu na scéně a to zejména na základě Veltruského teorie a jejího výkladu, který následně doplní ještě o fenomenologický pohled. To je nepostradatelný základ pro jakékoli další bádání na dané téma, stinnou stránkou věci však je, že autorka terminologii sice definuje, v dalším textu ji ale důsledně nevyužívá.

Po teorii následuje kapitola věnovaná rekvizitě (rekvizita je hlavním tématem knihy, loutkám se autorka nevěnuje prakticky vůbec) v rámci divadelní zkoušky a hereckého vedení, kde autorka stanovuje základní způsoby vnímání objektu. V této kapitole se naplno projevuje zaujetí autorky v herectví (a divadle vůbec) založeném na Stanislavském. To do značné míry odpovídá britské divadelní praxi, která sice vyhlásila vydobytí práva na neúspěch už v polovině minulého století, jeho faktické uplatnění v praxi se však prosazuje značně pomaleji. Britské divadlo je stále z větší části vnímáno jako činoherní – i když loutkové divadlo dobývá i velké anglosaské scény jako je Broadway, West End i Royal National Theatre v Londýně – a jeho dominující směr je well-made-play inscenovaná za použití jevištního realismu v širším slova smyslu. Stanislavského představa o divadle tedy má v kontextu britského divadla stále své místo, čtenáři vycházejícímu z prostředí pod německo-polskýmy vlivy však může připadat poněkud přežitá. Stanislavského teorie navíc prochází jako červená nit prakticky celou publikací.

Nejzásadnější část publikace zabírá průřez historií divadla. Ať už jde o kapitolu, která provádí čtenáře vývojem divadla západní kultury od počátků po současnost nebo o tématizované kapitoly zabývající se zlomovými inscenacemi, osobnostmi, dramaty. Tak se v Props objevují vedle sebe kapitoly o Kitchen sink drama, Brechtovi, Ibsenově Domečku pro panenky, Kantorově Bio-objektu, Strasbergově Metodě, Mejercholdově biomechanice i o Complicite, jednom z nejvýznamnějších experimentálních souborů Británie současnosti.

Na těchto konkrétních případech se pak nejvíce projevuje, že je publikace pojatá ve zkratce. Například v kapitole Object as constraint (Objekt jakožto překážka) se autorka věnuje Vachtangovovu, Mejercholdovu, Čechovovu, Lecoqovu a Wrightovu pojetí herecké výchovy – každému z jmen přisoudí učebnicový text začínající rokem narození a úmrtí, pokračující výčtem těch nejzákladnějších inforamací. Je to pojetí výkladového slovníku, které se objevuje nejen v této kapitole.

Zatímco tématům, která by si zasloužila podrobnější rozvedení, autorka věnuje jen zanedbatelný prostor umožňující pojmenovat jen absolutní základy, okrajovějším tématům se věnuje prostoru až příliš. Kapitola Inside the Prop Workshop (V rekvizitářské dílně) pojednávající o genezi rekvizity – nákup, výroba, uzpůsobení – se věnují jednotlivé podkapitoly výkladu vlastností nejpoužívanějších materiálů (Bakelit, polymery apod.) a banálním poučkám (například, že použití pravého zlata v divadle není vhodné, protože zlato je drahé, a tak je dobré využít kašírku).

Základní otázkou je, komu je publikace vlastně určena. Pro laiky jde o příliš složitý text vyžadující alespoň základní znalost divadelního prostředí. Pro odborníky zas publikace klouže po povrchu. Props jsou spíš skripta pro studenty divadelních škol, která mají opodstatnění v oblasti svého vzniku.

Osvěta ohledně vizuální stránky divadla je v britském (potažmo anglosaském) prostředí přínosná.

Vzpomínám si na rozčarování, které jsem prožívala na semináři Arnolda Aronsona, který proběhl v rámci PQ 2015. Tehdy se tématem úvodní hodiny stala snaha upozornit na důležitost scénografie a vizuality v divadle, volání po větší pozornosti dané oblasti a trénování schopnosti ji reflektovat – tedy něco, co jsem považovala za naprosto samozřejmé. Nyní, s dlouhodobějším důrazem na sledování anglosaské divadelní scény vidím, že vizualita inscenací je skutečně v anglicky mainstreamové (novinové) kritice opomíjená. Zejména britské divadlo je stále divadlem dramatika, zaměřeným na slovo a příběh. A z tohoto úhlu pohledu je Props důležitým příspěvkem do diskuze o podstatě, fungování i vývoji divadla, i když v českém divadelním prostředí k užitku zřejmě příliš nebude.

MARGOLIES, Eleanor: Props, Macmillan Education UK, 25. 8. 2016 – Počet stran: 224.

Adéla Vondráková, 25. 1. 2018

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.