Loutkar.online
Oskar Helcel Proces103Foto: Oskar Helcel

PROCES 013: SEpiš, Den druhý

Píše Sarah Slavíčková

Experimenty, performance, jedna diskovka, pohádky a zase pohádky – to byl mix pro druhý den. Kdo je na Procesu poprvé jako já, pomalu zjišťuje, že nemá cenu lámat si hlavu a dál si pokládat otázku – jaký to mělo smysl? Nebo: Co to mělo znamenat? A mělo to vůbec něco znamenat? Důležité a hlavní je, jestli vás představení nebo cokoliv, co vidíte, jakýmkoliv způsobem osloví, zasáhne, zapůsobí na vaše smysly a vjemy a jestli vás baví. Tím jsem se řídila já.

Oskar Helcel Proces103Foto: Oskar Helcel

Kdo zabil pana Vlka? Babička, Karkulka, Hajný nebo Maminka? To je otázka, kterou může zodpovědět jedině Detektiv. Další červená už snad téct nebude. Prostěradlo natažené přes učebnu je skvělým prostředkem pro stínohru, která je pro inscenaci Červená klíčová. Kromě detektiva totiž vidíme postavy po většinu času (některé celou dobu) pouze jako stíny za plátnem. Hned na začátku sledujeme za látkou průběh vraždy: stín ubodaného muže nůžkami. Tato sugestivní scéna je umocněna velice přesnými zvuky, které zní jako by se ony nůžky skutečně zavrtávaly do lidského masa. Detektiv se pohybuje téměř celou dobu před prostěradlem; postupně vyšetřuje podezřelé (stíny za prostěradlem) a pátrá, co a jak se doopravdy stalo. Velice oceňuji precizní práci se světly a stíny. Jednotlivé scény velice rychle mění perspektivu, směry a úhly pohledu, a tak se divák nenudí. Některé scény dokonce připomínají filmové principy. Takový je třeba příchod Detektiva, jehož stín se blíží odněkud z dálky dopředu k postavám. Filmem se tvůrci inspirovali i při využití zpomalených záběrů, práci s detaily a samotným zoomingem. Často se postava na scéně díky světlům ve vteřině přiblíží nebo naopak oddálí, anebo pomyslná kamera v podobě bodového reflektoru zazoomuje na určitý detail. Například na Babiččiny ruce, na Maminčiny vlasy, které si Maminka neustále protáčí mezi prsty a hraje si s nimi, nebo na Karkulčiny pohupující se culíčky. Detektivka s vtipnými gagy na motivy příběhu o Červené Karkulce mě velmi pobavila, překvapila, ale hlavně ukázala neuvěřitelné možnosti hry se světly.

Oskar Helcel Proces103Foto: Oskar Helcel

Plugs, gates, skins and other – takový je název performance nebo chcete-li experimentu uvedeného zahraničními studenty programu Directing of Devised and Object Theatre na DAMU. Diváci sedí okolo velkého hranatého stolu a pozorují dva performery sedící pod stolem a mající před sebou hromadu zázvoru. Zázvor hraje v této performance poměrně velkou roli – performeři s ním na stole různě manipulují a jsou odkázáni pouze na svoje hmatové instinkty. To, co se odehrává nahoře na stole řídí jenom jejich ruce, očima se totiž dívají na zem. Na stole se odehrává zázvorová destrukce. Zázvor je rozlamován na kousky a lítá vzduchem na diváky, nehty z něj seškrabují tenkou slupku nebo je rozmačkán a po stole teče jeho šťáva. Musím přiznat, že zvuk lámání kousků zázvoru mi drásal uši a připomínal mi lámání kostí. Naopak pohled na měkký přezrálý zázvor, který se dal tak snadno zmáčknout, byl překvapivě velice uspokojující. Zrcadlové neurony zřejmě odváděly svou práci naplno. Ale překvapivé akce s překvapivými předměty rozhodně nekončily. Jeden z performerů totiž otevřel krabici plnou různých předmětů a další hrátky započaly: mlíčka nebo smetánky do kafe, svíčky, prodlužovačka a zásuvky, to všechno by mělo jít nějak spojit, propojit a zastrčit do sebe. Do prázdného otvoru v zásuvce lze třeba vložit svíčku nebo mlíčko, které ale praskne, rozprskne se na všechny strany. Je k neuvěření jaký příjemný pocit z pozorování něčeho takového lze mít. Skrz celou performance se v nepravidelných intervalech ozývá nahrávka, na které dívčí hlas mluví o strastech studentů na Erasmu, kterým čelí v cizím městě. Kam si vlastně dojít zadarmo na záchod? Kde si natočit vodu? Na pohled jsou to banální věci, ve skutečnosti pro mladé lidi v cizině často představují problém.

Oskar Helcel Proces103Foto: Oskar Helcel

Byla to jen volná improvizace s předměty, anebo pečlivě nazkoušená inscenace? O tom by se dalo sáhodlouze dohadovat. Nicméně, ze závěru performance jsem byla trochu rozmrzelá. V učebně je tma, jen na zemi svítí svíčka a performer zapaluje další, která je zastrčena v zásuvce. Byla jsem zavrtaná do židle a s hrůzou ale i s velkou zvědavostí jsem čekala, co se stane dál – ale přišel už jen potlesk.

Sarah Slavíčková, 31. 1. 2018

Článek zatím nemá žádný komentář.
Vložit komentář:

Jméno a příjmení (povinné)

Příspěvek

Potvrďte, prosím, že nejste loutka: napište jméno Spejblova syna

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.