Loutkářství je v Nizozemí pořád velmi populární

Plná verze rozhovoru s Frankem Hakkemarsem publikovaného v Loutkáři 3/2017.

Nizozemsko je zemí tulipánů, sýrů a větrných mlýnu. Je to ale také země loutek? Jak se žije nizozemským loutkářům? O minulosti a současnosti nizozemského loutkového divadla jsme si povídali s loutkářem Fransem Hakkemarsem, který působí v UNIMA Nizozemsko, je jedním z editorů časopisu World of Puppetry a byl jemnován členem mezinárodní Publication Comission UNIMA.

Jaké jsou kořeny loutkářství v Nizozemí? Předpokládám, že byli vaši loutkáři ovlivněni zejména anglickými divadelními soubory a případně také německými. Nebo se pletu?

V 19. století hrály v Nizozemsku anglické soubory, jako byl Holdenův nebo Barbardův. Německý vliv je tu ale také vysledovatelný – díky kočujícím skupinám, jako byl Paul Bann a jeho Loutkové divadlo mnichovských umělců nebo Max Jacob. Zřejmě na Nizozemsko působili i francouzští loutkáři, a to prostřednictvím „uměleckých marionet“ (ovlivnili nizozemské loutkáře jako Berta Brugmana, Guida van Detha, Cia van Boorta a Harryho van Tussenbroeka), stínového divadla: Dominique Séraphin a Le Chat Noir (nizozemští loutkáři jako Ko Doncker, Willem Roelofs, Frans ter Gast, Pieter van Gelder) a také tradičního Théâtre des métamorphoses neboli „Theater met de maaravouze“, ale francouzské kořeny je ještě potřeba lépe probádat.

Také je v Nizozemsku dobře známé indonéské divadlo wayang, protože jsme měli jihovýchodní Asii své kolonie. Během druhé světové války byl v Nizozemsku aktivní divadelní soubor hrající wayang v režii Radena S. Hardjodirengga; stejné tradici se věnoval v 80. letech Rien Baartmans a dnes Donavan van de Korput, mladý loutkář ze Surinamu, který v roce 2017 vystupoval na festivalu Tong Tong v Haagu.

Po druhé světové válce byla zvýšená poptávka po kultuře jako takové a s ní i po loutkovém divadlu. Další posilou pro loutkářství byla alternativní kulturní hnutí 60. let a nová podoba dotačních fondů nizozemské vlády. Dnes jsou loutky plnohodnotnou součástí kulturní struktury Nizozemska.

Je v Nizozemsku doložená nějaká významná aktivita kočovných loutkářských rodů tak jako ve střední Evropě? Sehráli významnou roli i pro rozvoj vaší kultury?

Činnost kočovných loutkářů je u nás doložena, například se ví o klanu Sampiemonových z 18. a 19. století, který hrál marionetové divadlo. Hetty Paerl ve své knize Heerekrintjes píše o Janu Klaassenovi a jeho evropské rodině; Remmert jr. z Rotterdamu kočoval s malým jevištěm pro hry s Janem Klaassenem, čímž v Nizozemsku zvyšoval jeho popularitu.

Hetty Paerl zmiňuje i další loutkářské dynastie, které hrály loutková představení s Janem Klaassenem v různých nizozemských městech: Hofmanové v Utrechtu, Remmertové v Rotterdamu a Cabaltové a Kersbergenové v Amsterdamu.

Jsou dneska ještě v Nizozemsku k vidění tradiční loutkáři? Jaký typ produkcí případně provozují? Hrají s maňásky nebo marionetami, popřípadě s jiným typem loutek? Jan Klaassen je postava, která se primárně spojuje s maňásky, je to tak? Je Jan Klaassen nejvýznamnějším zástupcem nizozemského loutkářství?

Jan Klaassen je nejvýznamnějším zástupcem tradičního nizozemského loutkářství od začátku 19. století. Hetty Paerl se věnovala důkladnému výzkumu Jana Klaassena a jeho evropských příbuzných – Pulcinelly, Punche a Judy atd.

Obecně se soudí, že postava Jana Klaassena pochází ze 17. století, ale spolehlivě doložený je až od začátku 19. století. Vnímání Jana Klaassena jako typické nizozemské loutkové postavičky zapadá do vlny nacionalismu, která se v 19. století zvedla, a do procesu tvorby národních identit, jenž je pro tohle období typický. Bezpečně víme, že na konci 18. století do Nizozemska zavítala italská rodina Capaldiových se svým kočovným divadlem. Pocházela z vesničky Picinisco, která náležela k neapolskému království, a je proto klidně možné, že s sebou přivezli Pulcinellu, kterého pak mohli smísit se stávajícími místními figurami, jako byl Pickelharing, až vznikl Jan Klaassen. To je ale čirá spekulace. Ještě v raných osmdesátých letech hrál potomek této rodiny (se jménem změněným na Cabalt) hry s Janem Klaassenem na náměstí Dam v Amsterdamu.

Dnes se Jan Klaassen obvykle spojuje s divadlem pro děti, ale v dřívějších dobách (od 17. století do první světové války) byly hry s Janem Klaassenem především divadlem chudých určeným pro dospělé publikum. V Amsterdamu od roku 2009 existuje Akademie Jana Klaassena pod vedením bývalého loutkáře Wima Kerkhovea. Jejím posláním je podporovat tradiční uliční představení s Janem Klaassenem na náměstí Dam v Amsterdamu. (janklaassenacademie.nl) Mnoho nizozemských louktářů hraje vlastní verzi Jana Klaassena.

Herman Klaas Duursema se v roce 2016/2017 věnoval výzkumu zapojení publika při představeních s Janem Klaassenem. A když mluvíme o tradicích, je nutné zmínit také marionetové divadlo rodiny Brugmanových, které existuje v Amsterdamu od roku 1923 a využívá kombinaci marionet, maňásků a spodových loutek (nederlandsmarionettentheater.nl), a Kooman poppentheater z Haagu, jež hraje od roku 1960 (koomanspoppentheater.nl). To je rodinné divadlo, které hraje pro děti a dospělé s tradičními maňásky.

S jakými osobnostmi se pojí počátky nizozemského moderního loutkového divadla?

Kromě jmen, která už jsem zmínil, je vhodné přidat ještě Ciu van Boortovou, která se v roce 1938 stala první nizozemskou profesionální loutkářkou. Nizozemský loutkářský spolek založili v roce 1954 Don a Ly Vermeire, Jan Nelissen, Feike Boschma, Guido a Felicia Van Deth, Rico Bulthuis a Frank Kooman. V roce 1955 se k Nizozemské loutkové asociaci NVP přidali i amatérští loutkáři (a později v roce 1980 se tato asociace změnila na nizozemské středisko UNIMA). V letech 1965–1975 se loutkáři profesionalizovali; velkým impulzem tady byli Kookurgroep s Henkem Boerwinkelem (Triangel), Damiet van Dalsum, Otto van der Mieden, Jan de Noord a Camilla Koevoets.

Loutkáři přestávají hrát skrytě a paravány se stávají součástí jevištního řešení celé inscenace. Hledají se nové způsoby přímé komunikace s divákem, hraje se na větších jevištích a s více účinkujícími najednou. Slavná jména nizozemského loutkářství z této doby jsou Studio Hinderik, Speeltheater Holland Onny Huisinka a Saskie Janse, Warner & Consorten a skupina Dogtroep.

Experimentální atmosféra 60. let a rostoucí strukturální finanční podpora ze strany vlády silně napomohla rozvoji profesionálního loutkářství. Jozef van de Berg se v této době velmi proslavil svými sólovým inscenacemi.

Kdo jsou nejvýznamnější loutkáři nizozemského původu? Pro nás je dnes váš loutkový svět spjat především se dvěma umělci, kteří u vás našli domov: Duda Paiva a Neville Tranter…

Ulrike Quade a Jakop Ahlblom jsou další dva, kteří v Nizozemsku našli domov. Kultura je v Nizozemsku financována velmi otevřeným způsobem, který umožňuje i zahraničním umělcům požádat o nizozemský grant. Nizozemské loutkářství (a vizuální divadlo) si udržuje dobrý mezinárodní standard a díky svému silnému akcentu na vizuální stránku je ideálním exportním artiklem. Důležitou roli při zlepšování kvality sehrál mikroloutkový festival v Dordrechtu Damieta van Dalsuma, který se koná už víc než 25 let.

Henk Boerwinkel se svým divadlem Triangel objel celý svět a Trudy Kuyper, která nás v roce 2017 opustila, byla mimo jiné výbornou loutkářkou specializující se na maňásky, s nimiž hrála především v Nizozemsku a Belgii. V encyklopedii WEPA 2009 má celkem 7 nizozemských loutkářů vlastní heslo (a vedle nich také Jan Klaassen jako tradiční nizozemská postava): Hilverding, Harry van Tussenbroek, Guido van Deth, Henk Boerwinkel, Feike Boschma, Neville Tranter a Damiet van Dalsum.

Jaké trendy dnes sledujete v nizozemském loutkářství?

V Nizozemsku dnes máme mnoho velmi rozmanitých podob loutkového divadla. Vizuální divadlo Het Houten Huis (hethoutenhuis.org) je součástí naší základní divadelní infrastruktury. Toto divadlo dostává od nizozemské vlády podporu po dobu delší než 4 roky. Mezi zajímavé divadelní soubory patří Rieks Swarte, Ulrike Quade a Hotel Modern.

Kromě toho máme i několik dalších pozoruhodných souborů, které strukturální podporu od státu nedostávají, například Lejo, Electric Circus (electric-circus.eu), Lichtbende, Amsterdam Marionettentheater, Duda Paiva, Ananda Puijk a další.

Uživí se v Nizozemsku loutkové divadlo určené čistě dospělému publiku? Zmiňovaní Tranter a Paiva to tak, pokud vím, dělají. Patří k výjimkám? Je to běžný způsob práce mezi loutkáři?

Některé soubory se svou profesí uživí, zejména pokud dostávají strukturní dotace od vlády, které jim výrazně pomáhají: Hotel Modern, Ulrike Quade a Theater Gnaffel. Producenti ve Feikes Huis podporují nové talenty a pomáhají financovat a prodávat jejich inscenace.

Divadelní producenti a dramaturgové říkají, že prodat loutkové divadlo, divadlo objektů či vizuální inscenace pro dospělé je vždycky poněkud obtížné. Pokud soubor už nemá zavedené jméno, je malá šance, že by dokázal vyprodat sál. Je těžké být neznámý. To platí vždycky a všude, zejména v současné západní společnosti. Odhadl bych, že asi osmdesát procent všech inscenací je určených pro děti.

Jaké je v nizozemské společnosti postavení loutkového divadla? Má přirozený respekt i v porovnání s jinými divadelními druhy?

Záleží na tom, komu tuhle otázku položíte. Většinové publikum si dodneška myslí, že loutky jsou jenom pro děti. V západní Evropě v současnosti postupně klesá vliv vlád na společnost a kulturu, což vede i ke snižování kulturních dotací. Tuhle změnu pociťujeme i my loutkáři. Kvůli takzvané ekonomické krizi je obecně méně peněz, protože investoři chtějí stále větší návratnost svých investic. Jako možné řešení se často zmiňuje crowdfunding. Výzkum ale ukazuje, že dary nejčastěji posílají přátelé, rodina a kolegové, což vede k otázce, kolikrát něco takového budou ochotni udělat.

Podle mého názoru je loutkářství plnohodnotnou součástí nizozemské kultury, festivalů i vládního grantového systému. Každá základní škola dostává od vlády 10 € na každé dítě ročně, které musí utratit za kulturu. Je na každé škole, jestli je utratí za loutkové představení nebo cokoliv jiného. Když se podíváte na divadelní kritiky publikované na serveru theaterkrant.nl, pak uvidíte, že zhruba jednou měsíčně se tam objeví recenze představení loutkového divadla nebo divadla objektů.

V Rotterdamu místní městská rada každý rok navrhuje zastavení dotací pro trvalý program pouličního divadla v hlavním nákupním středisku, a každý rok si to kvůli petici zorganizované mezi veřejností nakonec rozmyslí.

Investice do kultury je možné si odečíst z daní a UNIMA NL má od vlády přiznaný takzvaný status ANBI, což znamená, že na dary pro UNIMA UL se vztahuje daňová úleva ve výši 150 %.

Každoroční festival jong! v Maastrichtu věnoval ročníky 2010 a 2017 loutkám, objektům a vizuálnímu divadlu. Rostoucí popularita festivalů také znamená nové příležitosti pro loutkáře.

Loutkařina pořád zůstává náročná, ale skvělá práce. V kulturním světě se sice možná jedná o okrajovou záležitost, ale takovou, která ale má svou cenu a nikdy nezmizí. Vždy je nutné předvést, co jste vytvořili. Dnes loutkáři potřebují celou řadu dovedností, zejména trpělivost, spolupráci, spolutvorbu, spolufinancování, crowdfunding a crowdsourcing.

Odráží nizozemské loutkové divadlo aktuální témata (migrace, rostoucí nacionalismus, ekologické problémy), nebo se utíká do nadčasového a poetického světa pohádek pro děti?

Nizozemské loutkové divadlo nabízí celou paletu od tradičních až po experimentální formy. Stejně tak i ostatní divadelní disciplíny, jako tanec, pantomima, hudba, literatura, média či opera využívají možností loutek. Loutkáři reflektují aktuální témata a obecně platí, že v Nizozemsku naleznete obsah prakticky jakéhokoliv typu. Soubor Hotel Modern se hodně věnuje současné společnosti a evropským dějinám.

Jaký je u vás systém financování? Žije nizozemské loutkářství především z podpory Ministerstva kultury (grantový systém) a zřizovatelů (radnic jednotlivých měst, kde se divadla nachází) jako to české? Funguje u vás systém soukromých donátorů a mecenášů umění?

Tohle je celkem obtížné popsat, protože náš systém je poněkud nepřehledný. Možnosti tu existují, i když se poslední dobou jejich kapacity rapidně zmenšují.

Když se na to podíváte odshora dolů, možnosti jsou zhruba tyhle:

Celostátní, regionální a místní samospráva a soukromé fondy podporující kulturu a umění:

1. Nizozemská vláda poskytuje dotaci kulturním institucím v rámci tzv. základní infrastruktury (BIS), v níž skupiny nebo instituce věnující se tanci, divadlu, filmu nebo hudbě dostávají dlouhodobé strukturální dotace. Do BIS spadá jeden loutkářský soubor, „Het Houten Huis“.

2. Loutkářské soubory mohou požádat o státní grant na období 4 let.

V letech 2009–2013 dostávalo tento grant každoročně 8 loutkářských souborů; v období 2013–2016 jich bylo šest a do období 2017–2020 už zbyly jen dva: Hotel Modern a Ulrike Quade.

Loutkáři navíc dostávají granty od celostátní, regionální a místní samosprávy, ze soukromých fondů a z Národního kulturního fondu. Je tu tedy možnost získat peníze ze sociálních a kulturních programů z různých úrovní vlády, ale je nutné věnovat spoustu času networkingu a psaní žádostí. Protože se na kulturu vydává stále méně peněz, stále více umělců se snaží lovit ve stejných vodách. Aktuální tendence je dávat víc peněz méně souborům s odůvodněním, že tenhle způsob uchovává úroveň kvality.

Droomtheater Rotterdam může posloužit jako dobrý příklad toho, jak rozmanité může financování jednoho divadla být – tento soubor dostává peníze z Národního kulturního fondu, od místní samosprávy, od několika různých spořitelen, od Rotary klubu, z různých sociálních a kulturních nadací, z festivalů, nákupních center, přes crowdfunding, jako základní příjem, z úspor, z dědictví, z prodeje svých představení, z workshopů a přednášek, z nemocnic, věznic atd. Polovinu svého času tráví zaměstnanci networkingem, psaním žádostí a tak podobně.

UNIMA NL se snaží podporovat iniciativy pro všechny loutkáře; organizuje společná setkání, workshopy, semináře a návštěvy loutkových muzeí, festivalů a ateliérů. Pokud vím, nikdy neproběhl žádný podrobný výzkum toho, jak loutkáři v Nizozemsku přežívají. Peníze získávají obvykle prodejem lístků nebo celých představení, jinou výdělečnou činností, občas jako podporu od nadací nebo místní samosprávy, od sponzorů či od partnera, který hodně vydělává. Často taky pracují zadarmo.

I v těchto podmínkách si ale nizozemské loutkářství udržuje dobrý standard kvality. Na tak malou zemi je to opravdu pozoruhodný výsledek. Jen si to představte: 500 loutkářů odehraje 100 představení, na něž průměrně přijde 75 diváků: 3 750 000 diváků z celkového počtu obyvatel 17 000 000 znamená, že zhruba 2 2% Nizozemska jednou za rok vidí nějaké loutkové představení. V praxi je podle našich odhadů zhruba 80 % z nich odehráno pro děti. Většina dětí vidí za život loutkové divadlo několikrát, zejména na základní škole.

Kolik profesionálních loutkových divadel dnes v Nizozemsku přibližně působí?

UNIMA NL má asi 300 členů, z nichž odhadujeme, že 10 % jsou profesionální loutkáři. Protože ne všichni loutkáři a loutkářské soubory jsou členy UNIMA NL, celkový počet aktivních loutkářů v Nizozemsku odhadujeme na asi 500. Před několika lety bylo v Nizozemsku asi 30 stálých loutkových divadel. Kdybychom si udělali průzkum dnes, odhadujeme, že jich zbylo asi 15.

Doporučil byste čtenářům k návštěvě nějaké nizozemské loutkářské muzeum? Máte nějaké instituce, které loutkářství propagují?

V Amsterdamu je janklaassenacademie.nl. Wim Kerkhove má vlastní maličké muzeum věnované Janu Klaassenovi.

Ve Vorchtenu je poppenspelmuseum.nl vedené Ottem van der Miedenem. Knihovní sbírky tohoto muzea čítají více než osm set tisíc svazků v mnoha různých jazycích pokrývajících řadu témat nějak souvisejících s loutkami, loutkářstvím, stínovým divadlem a divadlem objektů. Loutkové sbírky naleznete i v knihovnách několika nizozemských univerzit a kulturních muzeí.

Kde se dnes dá v Nizozemsku loutkářství studovat? Existují nějaké rozdíly mezi loutkářskými styly, které se na jednotlivých akademiích a univerzitách vyučují?

V minulosti proběhlo několik iniciativ s cílem vytvořit profesní vzdělávání pro loutkáře, a to v Amsterdamu, Utrechtu, Maastrichtu a Arnhemu, ale nikdy nedostaly strukturální podporu a nevydržely příliš dlouho.

Jsou ale v nabídce různé workshopy a masterclassy. Artez Theatre nabízí specializaci na vizuální divadlo nebo divadlo objektů na vysoké úrovni.

Skupina Feikes Huis je producentem loutkového divadla a divadla objektů, která nabízí podporu absolventům či talentovaným umělcům. feikeshuis.nl

Haags Theaterhuis je spíše pro začínající loutkáře a amatéry. haagstheaterhuis.nl UNIMA NL každý rok organizuje masterclass s umělci, jako byli například Duda Paiva (2015) a Damiet van Dalsum (2016); na rok 2018 je pozván Fabrizio Montecchi, mistr stínového divadla z Teatro Gioco Vita z italské Piacenzy. Kromě toho UNIMA každý rok organizuje workshopy v rámci svých 4 inspiračně-networkingových dní.

Pro plnohodnotné profesní vzdělání v oboru loutkářství je nutné jet do zahraničí – do německého Stuttgartu nebo Berlína, do Charleville Mézières, do Británie nebo ještě dál.

Jak početná je v Nizozemsku komunita amatérských (neprofesionálních) loutkářů? Jinými slovy, je loutkové divadlo populární i mezi laickou veřejností jako druh volnočasové aktivity? (dříve i dnes)

Ačkoliv počet malých stálých loutkových scén stále klesá a státní podpora i podpora nadací a sponzorů vysychá, počet festivalů v Nizozemsku neustále roste. Loutkové divadlo je zde pořád velmi populární.

Již více než 25 let se pravidelně scházejí loutkáři z regionu Utrecht a okolí (popu.info).

Droomtheater Rotterdam organizuje po celý rok setkání zaměřená na stínové divadlo. Nizozemské loutkové divadlo nabízí celou paletu od tradičních až po experimentální formy. Stejně tak i ostatní divadelní disciplíny, jako tanec, pantomima, hudba, literatura, média či opera využívají možností loutek.

Kolik je zde specializovaných divadelních festivalů a s jakou pravidelností se konají? Mají nějaké konkrétní zaměření? Osobně vím o festivalu, který organizuje Damiet van Dalsum v Dordrechtu; jsou ještě jiné, na něž by naše redakce měla upřít pozornost?

V Nizozemsku jsou 4 mezinárodní loutkové festivaly:

1. Amsterdam, každoroční festival Poparts, 7. ročník – duben 2017: www.popartsfestival.nl

2. Meppel, bienále, 14. ročník – říjen 2018: Puppet International, www.puppetinternational.nl

3. Harderwijk, bienále, 7. ročník v roce 2018 www.vischmarktpapierentheater.nl

4. Mezinárodní mikrofestival Dordrecht www.poppentheaterdamiet.nl

Také máme 2 regionální loutkové festivaly, jeden v Amersfoortu, 2. a 3. září 2017: www.poppeninhetpark.nl a druhý v Roermondu, každoroční, který se zaměřuje na vyprávění příběhů a loutky: www.vertelfestivalroermond.nl. Pak je tu řada dalších festivalů, na nichž jsou součástí programu i loutky: např. www.oerol.nl 15.–24. června 2018; www.fijnefestival.tips, www.strtfstvl.nl, www.debetovering.nl; www.limburgfestival.nl; www.theateraanhetvrijthof.nl festival pro děti a mládež v říjnu 2017; www.stiltefestival.com v Bredě a www.sprookjesfestival.nl

Existují v Nizozemsku odborná periodika, která se loutkovému divadlu cíleně věnují? A případně jaké jsou mezi nimi rozdíly, pokud jich je víc?

Řadu let vycházel časopis Poppellum věnovaný tradičnímu lidovému divadlu. Na loutkové divadlo se ještě zaměřuje časopis Svět loutkářství, který čtvrtletně vydává UNIMA NL a připravuje nezávislá skupina vedená šéfredaktorkou Martine van Ditzhuyzen. Minulá čísla lze stáhnout ze stránek UNIMA NL.

Existují v Kanadě kromě pobočky UNIMA ještě nějaké jiné profesní organizace, které pečují o loutkové divadlo?

Začal bych u UNIMA NL, která má sice jako své poslání především zprostředkovávat informace, ale jejichž více než 300 členů samostatně organizuje různé další aktivity, jako divadelní představení, workshopy, výstavy, muzea, masterclassy, vydávání knih atd. Veškeré aktivity UNIMA Nizozemsko provádějí dobrovolníci. Ale kromě toho se v Nizozemsku děje řada dalších loutkových aktivit, které organizují nečleni UNIMA.

UNIMA NL vydává čtvrtletník „De wereld van het poppenspel“, organizuje workshopy, provozuje své webové stránky s měsíčním newsletterem a kalendářem, facebookovou stránku, účet na Twitteru a knihovnu; navíc jednou za dva roky předává cenu za celoživotní dílo konkrétního umělce či loutkového souboru a cenu pro začínající loutkáře a nové talenty. UNIMA NL si dává za cíl koordinovat veškeré aktivity a zajišťovat výměnu všech informací o loutkovém divadle v Nizozemsku a mimo něj.

Mezi ostatní odborná tělesa, která aktivně podporují loutkářství jako jednu z divadelních forem, patří Fonds voor de Podiumkunsten, fondspodiumkunsten.nl, Fonds voor cultuurparticipatie, cultuurparticipatie.nl, a centrum pro mezinárodní spolupráci Dutch Culture, dutchculture.nl.

Pokud bychom se zaměřili na vazby mezi nizozemským a českým loutkářstvím, jaké byly a jaké jsou dnes, po pádu železné opony? Funguje nějaká aktivní výměna mezi českými a nizozemskými tvůrci?

To je zajímavá otázka. České loutkářství má v Nizozemsku dobrý zvuk. V jednom z našich posledních newsletterů jsme podávali zprávu o zápisu tradičního českého a slovenského loutkářství na seznam UNESCO. O žádných systematických kontaktech mezi oběma zeměmi ale nevím.

Nejlepší způsob, jak se seznámit s nizozemským loutkářstvím, je chodit na nizozemská představení, navštívit muzea, číst naše časopisy a sledovat stránky nvp-unima.nl a facebookový profil nvp-unima.

Překlad: Daniel Dolenský

Kateřina Dolenská, 1. 10. 2017

Článek zatím nemá žádný komentář.

Vložit komentář:

Loutkářství je v Nizozemí pořád velmi populární

Aktuální číslo

Premiéry

Festivaly

Výročí

Odkazy

Podporují nás