Přelet nad loutkářským hnízdem
Kanguru MalajsieFoto: archiv

Kanguru – humanitární mise UNIMA

Během letošního ročníku libereckého festivalu Mateřinka byl do programu zařazen i přibližně dvouhodinový diskusní panel věnovaný třem osobnostem evropského loutkového divadla, které se zabývají prací pro děti.

Kromě dvou prezentací zaměřených na „laboratorní“ výzkum divadla jsme se dozvěděli i o mimořádném projektu, kterým loutkáři pod záštitou a za finanční podpory UNIMA pomáhají ohroženým dětem.

Jako první vystoupila se svým příspěvkem umělecká vedoucí Divadla Blik Gertrud Exnerová (Dánsko), která pohovořila o svých experimentech s divadlem pro nejmenší publikum. Témuž diváckému segmentu se dlouhodobě věnuje i druhý řečník, českému publiku díky Mateřince již velmi dobře známý umělec Karel Van Ransbeeck z Belgie (rozhovor s ním jsme publikovali v Loutkáři 4/2013, s. 29–32, pozn. aut.), zakladatel a režisér Theater de Spiegel. Tentokrát mluvil o projektu uměleckých heren, kterým říká „Caban“. Jsou to jakési kabiny/objekty/interaktivní instalace, kde si mohou děti společně s umělci – herci i hudebníky – nerušeně improvizovat a hrát. Díky těmto de facto „kusům scénografie“ Van Ransbeeck sbírá inspiraci pro své další inscenace a s jistou škodolibostí v hlase nám také prozradil, že si na nich vlastně testuje své budoucí spolupracovníky, kteří musí dokonale zvládat komunikaci s dětmi.

Poslední příspěvek diskusního panelu přednesl herec, loutkář a režisér souboru Guignol à Roulettes Pierre-Alain Rolle ze Švýcarska, který je od roku 2008 členem exekutivy UNIMA a dnes vykonává funkci předsedy komise pro spolupráci (Cooperation Commission). Představil nám projekt UNIMA International s názvem Kanguru (Klokan), jehož je iniciátorem a koordinátorem a který má za cíl poskytovat pomocí loutkového divadla emocionální podporu dětem z válečných zón. Na mou otázku, proč se projekt jmenuje právě Kanguru, s úsměvem odpověděl, že klokan je přátelské zvíře, stará se o maličké a poskakuje sem a tam.

Realizace projektu

Projekt zaměřený na hraní loutkového divadla a vedení workshopů pro děti v uprchlických táborech byl zahájen v roce 2015 a konkrétní realizace proběhla v roce následujícím.

Původně bylo naplánováno, že se první akce tohoto projektu uskuteční na jihovýchodě Turecka. Zhoršující se humanitární krize na turecko-syrské hranici ale znamenala, že turecké orgány nepovolily loutkářům do uprchlických táborů vstup. Projekt Kanguru, na němž se zásadně podílely organizace Payasos sin Fronteras ze Španělska a War Child z Nizozemí, byl tedy přenesen do politicky poněkud stabilnějšího Libanonu.

Ve dnech 1. a 11. března 2016 odehrálo sedm dobrovolníků (dva Španělé ze souboru Marionetes Nomades, tři z libanonské organizace Les Amis de la Marionnette a dvou studenti z libanonského souboru Khayal) jedenáct repríz asi třicetiminutové inscenace v arabštině nazvané Pirátský poklad pro více než tisícovku syrských a libanonských dětí. Představení se uskutečnila na devíti místech v Bejrútu a ve středním a severním Libanonu.

Druhá část projektu se realizovala v uprchlických táborech v Evropě od 7. do 13. května 2016, kdy hrálo pět dobrovolníků (čtyři ze souboru Khayal, jeden z Německa) inscenaci v arabštině Když prší mláďata v německých městech Bochum, Herne, Hattingen a Essen, a to ve spolupráci s festivalem FIDENA.

V letošním roce se podle Pierre-Alaina Rolle projekt přesune do Malajsie a zaměří se na perzekvovanou muslimskou minoritu Rohingů, kteří utíkají z buddhistického Myanmaru (Barmy) a dnes jich žije asi polovina v exilu (z odhadovaného celkového počtu zhruba milionu lidí). Malajsie už přijala přibližně sto tisíc Rohingů, kteří zde žijí v uprchlických táborech. Projekt Kanguru má v plánu ve spolupráci s loutkáři ze singapurského souboru Artsolute s těmito uprchlíky po deset dní pracovat na projektu zaměřeném na vyprávění příběhů, k němuž budou využívány předměty každodenní potřeby a principy loutkového divadla. Cílem je posílit jejich kulturní identitu, znalost jazyka a položit základy pro další práci místních pedagogů, kteří budou aktivity dále rozvíjet.

Jak bude projekt Kanguru pokračovat v příštím roce, zatím podle Pierre-Alaina Rolleho není úplně jasné. Jisté je, že bude realizován druhý projekt v Libanonu a jednou z dalších zamýšlených misí je působení Kanguru na mexickém venkově v zóně, kde dnes zuří válka s drogovými kartely. Jak jsme se na závěr našeho krátkého rozhovoru s Pierre-Alainem Rollem shodli, je na světě bohužel stále velmi mnoho míst, kde jsou děti v ohrožení…

Na financování projektu se podílí mezinárodní loutkářská organizace UNIMA, partnerské nadace i soukromí dárci. Informace, jak lze humanitární projekt Kanguru podpořit, jsou k dispozici na www.unima.org.

[tento článek vyšel tiskem v čísle 3/2017]

Kateřina Lešková, 2. 10. 2017

Článek zatím nemá žádný komentář.
Vložit komentář:

Jméno a příjmení (povinné)

Příspěvek

Potvrďte, prosím, že nejste loutka: napište jméno Spejblova syna

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.