Přelet nad loutkářským hnízdem
Hnízdo pro úvodní posezení, ručně pletený, proutěný objekt, Les pramenů 2017 Foto: Foto archiv Mamapapa

Les pramenů aneb O lese, vodě a lidech jinak

Návštěvníci loveckého zámku Ohrada, kde jsou umístěny expozice lesnictví, myslivosti a rybářství Národního zemědělského muzea, mohou od 10. května 2017 mohou do konce října 2017 navštívit výstavu Les pramenů, kterou tu pořádají Lesy ČR.

Autory koncepce jsou scénograf Tomáš Žižka a lesnický inženýr Václav Kinský. Na výtvarné a prostorové podobě výstavy se podíleli Wade Kavanaugh (USA), Stephen B. Nguyen (USA), Tomáš Žižka (ČR). Zvukovou či hudební instalaci komponoval skladatel a zpěvák Vladimír Václavek (ČR). Vizuální podobu dotvářeli Jakub Nepraš (ČR) a Ivana Peri (ČR). Expozice je uváděna jako zážitková a představuje podle mne jednu z možných alternativ vývoje tzv. edukativních programů v muzejních institucích.

Vstupní část výstavy Les pramenů, květen 2017, Wade Kavanaugh – Stephen B. Nguyen, ruční papírová technikaFoto: Foto archiv Mamapapa

Sbírkové muzejní instituce, stejně jako v nedávné době galerie, procházejí zásadní změnou. Do středu zájmu se dostává návštěvník (nikoliv jen vědecké zpracování sbírek) a to za situace, v níž se mění způsoby, jak vystavovat sbírkové předměty-exponáty (stejně jako umělecká díla), ale také požadavky na kulturní a vědecké instituce coby poskytovatele veřejné služby.

K tzv. core offerings, rozšíření doplňkových služeb, které jsou nabízeny veřejnosti a mění provoz a způsoby práce v institucionálním prostředí, patří i doprovodné vzdělávací programy dnes již klasických lektorských oddělení, i ty musely projít změnou.

V této souvislosti se nabízí klíčová otázka: Kam až lze zajít ve snaze zaujmout návštěvníka? Snahám, které deklarují změnu konvencí typu například: ničeho se nedotýkat, odpovídá totiž jen malé procento sbírkových předmětů muzeí, navíc prvotně jsou předmětem vědeckého výzkumu. Ponecháme-li stranou snahy oživit muzea strašidly či historickými bitvami v okolí, jeví se jako relevantní postup využít progresivní počítačové technologie při zprostředkování poznatků v muzejních expozicích.

Jakub Nepraš, Meadow, 2011, videosocha, smyčka 4 minuty, rozměry 170 x 95 x 40 cm, Les pramenů 2017Foto: Foto archiv Mamapapa

Tento text je však věnován zcela odlišnému přístupu, tak jak ho prezentuje nejnovější expozice Národního zemědělského muzea, která vznikla z dlouhodobé spolupráce vedení muzea s autorskou dvojicí, lesníkem a nakladatelem Václavem Kinským a scénografem Tomášem Žižkou, zakladatelem uměleckého spolku mamapapa (dlouhodobě se věnuje animačním projektům pro instituce a občanské aktivity).

Spolupráce ze strany instituce spočívá především v respektování koncepcí a nástrojů, jež jsou charakteristické pro umělecký a pedagogický výzkum, či chce-li někdo – pro experiment. V situaci, kdy do sbírkové instituce muzea vstupuje jiný princip výzkumu, je kreativní umělecký přístup důležitým podnětem, který může významně přispívat k ujasňování a rozšiřování edukativně-provozní koncepce.

Při koncepci výstavy Les pramenů navazovali autoři na svoje předchozí úspěšné výstavy (Les – příběh pěti stromů, Sladovna Písek; Les – příběhy stromů a lidí a volné pokračování recykLes, Národní zemědělské muzeum Praha), kde využili postup tzv. storytellingu, tedy vyprávění příběhu ve „výtvarném objektu“ výstavy vytvořené profesionálními vizuálními umělci.

Pro návštěvníky je budován estetický prožitek na principech interaktivity – tedy dialogu s člověkem nebo jím vedené hry v prostoru výstavy, ale také využitím některých divadelních principů: scénografie vytvářející prostředí pro onen silný příběh a posílená light designem a hudební skladbou pracuje s prvky jako je výtvarná poetika, imaginace, tajemství, objev; role vypravěče požaduje po průvodci výstavou alespoň minimální prvek „herecké práce“ při dialogu s návštěvníky, vedle toho špetku pedagogického talentu a k tomu samozřejmě faktografické znalosti.

Výstava Les – příběhu stromů a lidí, Národní zemědělské muzeum Praha, skončeno 2016Foto: Foto archiv Mamapapa

Cesta výstavou se zároveň docela přirozeně transformuje do společného a „společenského zážitku“ návštěvy. Nezastupitelný je tu, ačkoliv se to může zdát triviální, princip „školy hrou“; princip edukace, tedy poznávání a učení se něčemu je nezastupitelný právě pro muzea a vzdělávací instituce.

Výstava Les pramenů vychází v tomto případě z terénního průzkumu krajiny kolem Hluboké nad Vltavou, konkrétně z nedalekých obor Poněšické a Staré obory (které nejsou pro návštěvníky běžně nebo vůbec přístupné), ale také z genia loci prehistorické lokality – hradiště Baba, které byla osídleno ve staré a pozdní době bronzové a může být interpretováno i jako silné kultovní místo. Konkrétním personálním leitmotivem výstavy je historická osoba Václava Špatného (1807–1882), nadlesního a prvního kustoda zdejšího muzea, kterou propojuje s dnešní dobou geolog Václava Cílek, který byl odborným konzultantem při „ohledávání“ zdejší krajiny. S oběma, tentokrát v metaforické podobě loutek také souvisí minutové loutkové představení režiséra Radka Berana, autora filmu Malý pán.

Vstupní část výstavy Les pramenů, květen 2017, Wade Kavanaugh – Stephen B. Nguyen, ruční papírová technikaFoto: Foto archiv Mamapapa

V expozici, která je přístupná jen s „průvodci-vypravěči“, jsou kombinovány různé pohledy na lesnictví, historické techniky, zaniklou slávy profesí jako bylo vorařství, spolu s dalším příběhem, který bych označila jako „cesta vody“. Sbírkové předměty a mapy, vědecké a historické povahy, kuriozity i zvláštnosti jsou kombinovány s interaktivními objekty a doplněné skleněnými „kukátky“ s drobnými kompozicemi Ivany Peri. Expozici ukončuje intermediální objekt Meadow (2011) Jakuba Nepraše, který v objektu kombinuje princip videokoláže a tematizuje vizualizaci přírodních procesů.

Děje „příběhů“ jsou rozvrstvené po celém prostoru, ale souvisejí spolu a reagují na sebe. Výsledkem je, stejně jako při předchozích výstavách, výtvarný, scénografický a dramaturgický celek, který reprezentuje hybridní fúzi mezi výstavnictvím, divadlem a vzděláváním koncipovanou tak, aby provedla návštěvníky netriviálním způsobem zážitku k jemné estetické zkušenosti a podprahově i k novým poznatkům.

Současná výstava v Národním zemědělském muzeu recykLesFoto: Foto archiv Mamapapa

Radoslava Schmelzová, 15. 7. 2017

Článek zatím nemá žádný komentář.
Vložit komentář:

Jméno a příjmení (povinné)

Příspěvek

Potvrďte, prosím, že nejste loutka: napište jméno Hurvínkova otce

Semilský paroháč

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.