Kašpárek želvičkou?

Recenze ze Zpravodaje 66. LCH: Zlatá ryba (Ilegumova divadelní společnost, Praha)

Pohádka O zlaté rybce patří k nejznámějším a velmi často zpracovávaným pokladům lidové slovesnosti. Inscenace Ilegumovy divadelní společnosti Zlatá ryba zdůraznila ruský původ pohádky především ve ztvárnění loutek. Rybář (mužík) i rybářka (báryšňa) vytvářejí svou podobou nejen atmosféru, ale i jasný vztah podřízenosti a nadřazenosti. Růst moci rybářovy ženy s růstem jejího obydlí, do kterého je zapojena jako součást, je zdařilou výtvarnou metaforou. Zlatá ryba připomíná spíše křížence mořské panny a mořského hada, rozhodně budí větší respekt, než obvykle již svou vizáží. Želvák – jakýsi průvodce dějem a obveselovač, kterého jsem si pracovně pojmenoval Želvárek, je také výtvarně i technologicky povedený. O několik řádů hůře je na tom scéna. Stolek – paraván evokující ostrov se vstupem do podmořského světa s převráceným zbytkem trupu lodi (nebo iglú?) je malým, výtvarně nejasným, nehezkým a možnosti příliš nedávajícím hracím prostorem. Proto asi rybář raději chytá ryby z harmoniky herce – hudebníka. Jako že z lodi? Hodně akce se rozehrává okolo stolku, tedy v moři anebo možná kdekoliv.

Teď k tomu hlavnímu. Základní příběh pohádky je převyprávěn, téma „Kdo chce víc, nemá nic“ pro jistotu ještě dosloveno rybou. To vše asi ve čtvrtině hracího času. Na krátké ploše dostáváme rámující příběh loutkoherce a herečky, která by raději hrála v televizi, ale nakonec po zmoudření rybářovy ženy i ona připustí, že loutky mají něco do sebe. Zbytek – tedy přes polovinu představení je, musím to říct naplno, výplň, balast, „bubliny“. Jestli je motivací snaha hlavně pobavit diváka nebo natáhnout představení na 40 minut, aby bylo komerčně přijatelnější, nedokážu posoudit. Jde ale o fenomén, který pozorujeme u řady souborů hrajících pravidelně pro děti. V tomto konkrétním příkladě ale nefunkčností a do značné míry nevkusem vyčnívá více, rozbíjí stavbu inscenace, zavádí od tématu ke srandičkám. (Ačkoliv krab je roztomilý, to bych zase lhal).

František Kaska, 15. 7. 2017

Článek zatím nemá žádný komentář.
Vložit komentář:

Jméno a příjmení (povinné)

Příspěvek

Potvrďte, prosím, že nejste loutka: napište jméno Spejblova syna

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.