Jak je to s tou liškou?

Recenze ze Zpravodaje 66. LCH: Liška 3x jinak aneb Kdo jinému jámu (Spolek loutek LOUTKINO, Brno)

Spontánnost a autenticita dětských herců patří k největším kladům krátké inscenace Liška 3x jinak aneb Kdo jinému jámu. Vznikla při čtyřech intenzivních zkouškách, pokud se opřeme o katalog LCH. A to byla zřejmě krátká doba na to, aby se inscenátoři rozhodli, jaký žánr budou pěstovat. Protože žánr bajky při dramatizaci víceméně opustili a pro jiný se nerozhodli, nebo ho alespoň nedotáhli důsledně do konce tak, aby byl divákům zřejmý. Podobně vztahy mezi jednotlivými hrdiny. Příběh se vypráví, aniž bychom pořádně věděli, co jsou jednotlivé figury zač, a nezjistíme to dokonce ani u lišky, která se prolíná všemi třemi příběhy. Ty jsou ostatně nesourodě pospojované a liška bez důvodu a vysvětlení putováním těmi příběhy hloupne. Nejprve vyzraje na medvědy, pak se jí díky strace nepodaří ošulit vránu a nakonec se nechá sežrat rybami. Na poslední příběh zbylo asi nejméně času, protože má nejvíc problematických míst. Nejprve se dozvíme, že chce liška soutěžit s rybou v běhu na souši. Jenže pak vidíme – na rozdíl od lišky – že ryby plavou a promlouvají k lišce z vody, a té vůbec nedojde, že ryby podvádí. Až nakonec lstivá kmotra skončí v tlamičkách liškožravých kapříků s apetitem piraní.

Nebyl zřejmě čas se ani rozhodnout pro skryté nebo odkryté vodění loutek, takže jediná liška – velmi nadaná loutkoherečka – je i díky typu loutky vidět. Což mnozí kvitují s radostí, leč i s takovým rozhodnutím je třeba pracovat jako se záměrem.

Soubor hraje s nasazením a baví se. Snad s každou získanou a aplikovanou zkušeností poroste jeho chuť do hry.

Petra Kosová, 14. 7. 2017

Článek zatím nemá žádný komentář.

Vložit komentář: