DER 2017 – Inspirativní rozhovory, recenze a reportáže z letošního Hadriána

Makový mužíček: O zrnko máku méně

Věřím, že divadlo, které je interaktivní, na blízko, založené na hravosti, obrazovosti, se silnou hudební či výtvarnou stránkou, dokáže dětského diváka oslovit a zasáhnout mnohem silněji, obzvlášť toho ve školkovém věku. Makovému mužíčkovi Jakuba Vašíčka a Tomáše Jarkovského přebývá jen zrnko máku, aby takovou inscenací byl.

Výtvarně a hudebně, ostatně jako ve většině inscenací dua Vašíček-Jarkovský, je Makový mužíček překrásný, kombinace poetičnosti, křehkosti a zemitosti lehce ironického humoru vyznívá hezky a vytváří prostor pro řadu zábavných momentů. Inscenaci rámcuje situace neuspatelného dítěte, které se neúspěšně snaží Útvar rychlého uspávání ukolébat nejrůznějšími osvědčenými metodami, až jsou nuceni povolat Jeho, tedy Makového mužíčka, nejlepšího uspávače. Ten vypráví svůj životní příběh, v podstatě o hledání vlastní jedinečnosti a místě ve světě. Tematicky je tak Makový mužíček mateřinkám velmi blízký. Zároveň obsahuje i odlehčené téma pro rodiče – na které je důležité nezapomínat, oni v tom divadle sedí totiž také – o spacích záležitostech a trablech jejich ratolestí. A také samozřejmě řadu vtipů a narážek (a skvělé je, že nejen slovních), které zřejmě pobaví především dospělé – díky oné ironičnosti.

Foto: Jiří N. Jelínek

Co osobně vnímám, že je inscenaci na škodu, je její délka a umístění na velkou scénu. U některých scén se nemohu ubránit pocitu, že by jejich zkrácení a pročištění značně pomohlo výslednému tvaru – například scéna na pouti nebo Čmelákův song – nedomnívám se, že tyto scény by nějak posouvaly děj nebo jej zásadně komentovaly. Scéna na pouti například poměrně dlouho utváří atmosféru starých poutí s panoptikem, ale zásadnější je závěrečné zjištění, že Makový mužíček by hrozně chtěl jít na kolotoč, ale babička s dědou na něj nemají peníze. Myslím, že kdyby se podařilo Makového mužíčka dát na menší prostor, který nemá rampu, a děti by například mohly sedět kolem lampičky, tedy dominantního scénického objektu (do té míry, do jaké by to umožňoval), automaticky by byly všem těm kouzlům a vychytávkám blíže a představení by působilo o to silněji.

Publikováno ve festivalovém časopise Hadrián, č. 3.

Nicol Škvarová, 25. 6. 2017

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.