DER 2017 – Inspirativní rozhovory, recenze a reportáže z letošního Hadriána

Filip Huml: Na herci mě zajímá komplexní práce

Je 14 let hercem DRAKu, před 10 lety v Hradci založil a doposud vede oddíl brazilského bojového umění capoeira, ale v roce 2009 také divadelní soubor Q10, který se na podzim roku 2012 stal součástí divadelní laboratoře DRAKu. Na festivalu se dnes představí jako režisér inscenace R+J, která měla premiéru v březnu.

Co se v souboru Q10 od jeho vzniku změnilo?

Vyrostlo v něm pár zajímavých hereckých osobností, někteří se dostali na uměleckou vysokou školu. Ať už je to KALD na DAMU nebo na divadelní produkci nebo vědu do Prahy, na JAMU do Brna… Celkový součet činí asi sedm nebo osm lidí, kteří se tímto směrem vrhli. Vyrostli a šli do světa.

Jak se za těch sedm let proměnila tvoje role v souboru?

Dostal jsem tehdy malé puberťáky, práce s nimi byla samozřejmě jiná než dnes. Vychovával jsem je skoro jako nepopsané listy, směroval jsem je do jejich osobních výjimečností. Teď mám v souboru velký věkový rozptyl – od 13 do 30 let. Komunikace s takovou věkově rozmanitou skupinou funguje jinak, ale snažím se být ke každému z nich upřímný. Až jim je to někdy nepříjemné. Na druhou stranu se je možná snažím víc poslouchat, vycházet vstříc tomu, co by si přáli, respektovat jejich osobnosti. V současnosti je moje role míň režisérská než dřív… A možná je to tak zajímavější. I pro mě.

V sobotu ve 22.30 uvádí Q10 ve Studiu Labyrint inscenaci R+J. Za těmito zkratkami se skrývá vyprávění o známé veronské dvojici nahlédnuté pohledem afrobrazilského umění. Co mají společného capoeira a Shakespeare?

Jelikož se tato tragédie odehrává v Itálii a její autor byl Angličan, přičemž další jeho hry jsou zasazeny do Řecka, Čech atd., říkali jsme si: proč by se nemohl příběh Romea a Julie odehrát v Brazílii? Kde mimo jiné vznikl i fenomén capoeira – v pravém smyslu umění, které má jak taneční, tak bojové prvky. A během své čtyřsetleté historie se dostalo právě díky těmto bojovým prvkům do situace, kdy proti sobě bojovaly různé rody, resp. gangy. A protože v Hradci máme velký oddíl, který se capoeirou zabývá a letos slaví desetileté výročí, spojení se přímo nabízelo; ukázat pohled na Shakespearovu tragédii v jiném kontextu. Když máme „anglickou Itálii“, můžeme si dovolit i pohled z Brazílie. Země, kde se mísí evropské, jihoamerické, ale i africké kultury, odkud byli dováženi otroci. V Brazílii najdeme zajímavý mix hudební, jazykový i náboženský.

R+J jsme začali zkoušet už před třemi lety ještě s původními členy Q10, kteří v průběhu práce zjistili, jak velké nasazení je potřeba. A že to kvůli pracovním a školním povinnostem nezvládají. Udělali jsme proto konkurz na nové členy a za poslední rok jsme našli finální podobu, která je hodně fyzicky náročná. Přidali jsme i prostředky nového cirkusu. Na herci mě totiž zajímá práce komplexní, nejen jazyková, ale i fyzická.

Jaké jsou tvoje nejbližší umělecké plány?

Je jich strašně moc, chystám se opět vyrazit do Skotska za hudbou i divadlem. Edinburghský festival navštěvuju už asi osm let, a společně s festivalem ve městě Pitlochry v centru Skotska pro mě představují velké inspirace. Dál mám připravené vánoční představení a v Divadle Drak budeme dělat představení Medová královna, která trošku i souvisí s výstavou u nás v divadle právě instalovanou. Pro Q10 mám připravený menší projekt, o kterém zatím nechci nic moc prozrazovat. Snad jen že bude zase trochu exotický a zase inspirovaný vlivy z druhé zemské polokoule. Dál se ale nechte překvapit.

Publikováno ve festivalovém časopise Hadrián, č. 2

Karel Kratochvíl, 24. 6. 2017

Článek zatím nemá žádný komentář.

Vložit komentář: