Velká výstava filmových loutek v Třeboni

Na loňském Anifilmu byl k vidění malý výběr nových českých filmových loutek a dekorací.

Byla to svého druhu předehra pro letošní velkou výstavu, která reflektuje jeden nevyvratitelný fakt. A sice že loutkové animaci se u nás výborně daří, a to hned v několika rovinách – na poli krátkého, studentského i celovečerního filmu, stejně jako v seriálové tvorbě i v prostředí internetu.

Výstava reflektuje, jak mladí i zavedení tvůrci navazují na tradici klasického českého loutkového filmu, dále ji rozvíjejí, v dobrém slova smyslu z ní těží, ale zároveň hledají i nové způsoby nebo ji kombinují s jinými technikami. A o své místo se poslední dobou hlásí i voděný loutkový film, který balancuje na hranici divadla.

Z filmů, jejichž tvůrci se hlásí k „trnkovsko-pojarovské“ tradici, představuje naše výstava Vánoční baladu, kterou natočil Michal Žabka podle Pojarova námětu. Pojarovský svět se tu specifickým způsobem smísil s Žabkovým svérázným výtvarným pojetím. Další loutkové filmy, které zde navazují na českou klasiku, jsou Až po uši v mechu (2015) a navazující seriál Živě z mechu (2016). Autoři těží především z atmosféry pohádkového lesa, kde se odehrávají příběhy lesních trnků Josefky a Bertíka. Návštěvníci si budou moct jejich kouzelný les a pohádkové loutky prohlédnout ze všech stran. Další z „klasiků“ české loutkové animace je zavedený režisér Jan Balej. Silně ovlivnil své žáky, Báru Zadražilovou a Filipa Pošivače, kteří stojí za výše popisovaným seriálem. Sám je pak na výstavě zastoupen ambiciózním celovečerním filmem Malá z rybárny (2015), odehrávajícím se v ponurém přístavu. Jak atmosférický film, tak loutky vynikají svébytným výtvarným pojetím.

Loutka a klasická stop-motion animace láká ale čím dál tím víc mladých tvůrců a objevuje se v žánrech, v nichž bychom ji nečekali. Na výstavě jsou tak zastoupeny loutky z úspěšného absolventského filmu První sníh (režie a výtvarno Lenka Ivančíková), vynikající mimo jiné propracovnou zvířecí srstí, z temného „lynchovského“ půlhodinového snímku Anatomie Pavouka (režie a výtvarno Vojtěch Kiss) či animované grotesky Stories about Guy and his Wife (výtvarník Matouš Valchář), pojaté v estetice připomínající amatérské filmy. Dramatickou lovestory ve svém studentském filmu Zápletka zachytil Stanislav Sekala. Využil přitom neobvyklé originální drátěné loutky.

Že se daří loutce i v celovečerním filmu orientovaném na dospělé publikum, je vidět na tvorbě Jana Bubeníčka. V jeho povídkovém projektu s názvem Smrtelné historky si zahráli mimo jiné dva nešikovní loutkoví gangsteři a jejich boss. Zajímavý přístup zastupuje na výstavě poetický a zároveň tragický Transport Er Miloše Zvěřiny. Příběh sedmi loutek, které jsou přesnými replikami těch, které vytvořili dětští vězni terezínského ghetta, se odehrává ve vagonu na cestě do koncentračního tábora. Dnes už velmi raritní novou večerníčkovu tvorbu zastupuje seriál Povídání o mamince a tatínkovi. Výtvarnou podobu loutkám vtiskla režisérka Kristina Dufková.

Výstava v Domě Štěpánka Netolického bude otevřena první festivalový den, tedy 2. května. Spolu s festivalem ale neskončí, loutky si budete moci prohlédnout až do 9. července.

Malvína Balvínová, 2. 5. 2017

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.