Přelet nad loutkářským hnízdem
Prezident UNIMA Dadi PudumjeeFoto: Archiv

Kongres UNIMA ve znamení změn i otázek

Kongres UNIMA je označován za nejdůležitější akci v běžném životě UNIMA, jeho přípravy trvají čtyři roky a finišují v posledním roce před kongresem. Ani tentokráte tomu nebylo jinak.

Nejde jen o to, že se zde loutkáři sdružení pod praporem této mezinárodní (nevládní) organizace setkávají, diskutují o svém oboru, ale je to také příležitost k řešení kulturně-politických otázek, které nesouvisejí jen s loutkářstvím.

Česká iniciativa a reprezentace

Letošní XXII. kongres UNIMA v Tolose a San Sebastianu na přelomu května a června 2016 poskytl v programu mnohem větší prostor, než tomu bylo kdykoli předtím, prezentacím jednotlivých center UNIMA, přehledu činnosti odborných komisí, odborným tematickým diskusím a zároveň nabídl volně související přebohatý festivalový program, který probíhal až do pozdních nočních hodin. Vzhledem k tomu, že San Sebastian se letos stal evropským městem kultury a festival UNIMA byl jen jednou z mnoha s tím souvisejících akcí, nešlo jen o festival, který musel uspokojit i „běžné diváky“. Do nabitého programu bylo třeba započítat i následné festivalové, vesměs noční klubové akce, kde se prezentovaly v samostatných komponovaných blocích především jednotlivé sekce Španělského střediska UNIMA.

Na XXII. kongres UNIMA se česká reprezentace připravovala dlouho předem už z toho důvodu, že český zástupce v exekutivě poprvé od založení této organizace v r. 1929 v uplynulých čtyřech funkčních letech chyběl. I když zastoupení v exekutivě není podmíněno geograficky (zemí či světadílem…), ale výsledným počtem hlasů pro jednotlivé osobnosti, historicky byl český podíl na existenci a dalším směřování UNIMA od počátku významný, a tak jsme současnou absenci ve vedení vnímali velmi citlivě. Cílem naší účasti na kongresu, kterého se zúčastnili všichni tři radové zvolení Českým střediskem (Nina Malíková jako předsedkyně střediska, Stanislav Doubrava a Jaroslav Blecha) bylo tedy posílit prestiž našeho zastoupení, a to nejen v exekutivě, ale i v některých odborných komisích.

Do celkové zprávy a materiálů, které obdrželi všichni účastníci kongresu, jsme přispěli zprávou o činnosti střediska (ne všechna střediska této možnosti využila). V přímém vystoupení jsem seznámila plénum s projektem připravovaným Českým střediskem k 90. výročí založení UNIMA v Praze UNIMA’s Historical Contribution to the Acknowledgement and Development of Puppetry Art around the World (in the 20th and 21st Century), o jehož podporu jsem požádala jak budoucí generální sekretariát, tak budoucí Publikační komisi, Komisi pro kulturní dědictví i Komisi pro vědecký výzkum. Po vytvoření těchto komisí jsem v následujících dnech příslib podpory od nově zvolených předsedů těchto komisí získala s tím, že čekají na konkrétní a podrobnější popis celého projektu.

Z iniciativy francouzské loutkářské organizace THEMAA se konalo setkání reprezentantů loutkářských periodik. Měla jsem tu čest a příležitost promluvit o historii i současné koncepci časopisu Loutkář a ukázat jeho novou podobu. Mimo mne se diskuse v hlavním kongresovém sále zúčastnili za předsednickým stolem ještě zástupci španělské revue Fantoche, kanadské revue Marionnettes a íránské (internetové) revue Mubarach.

Možnost představit podrobněji činnost našeho Českého střediska jsme dostali ještě jednou těsně před skončením kongresu. Prezentovali jsme stručně znovu naši činnost, kterou doprovodili členové naší delegace videozáznamy (především doprovodné video k naší žádosti o zapsání českého loutkářství mezi nehmotné kulturní statky UNESCO) a využili jsme účasti ředitelky Muzea loutkářských kultur Simony Chalupové na kongresu k prezentaci nové koncepce a podoby tohoto muzea, jehož sbírky s organizací UNIMA historicky souvisejí.

Kongres a jeho překvapení

Průběh kongresu byl tentokráte v atmosféře docela napjatý a činnost UNIMA – nejen ve výsledcích, o kterých hovořil ve svém závěrečném projevu končící generální sekretář Jacques Trudeau, ale i někteří předsedové odborných komisí – prošla značnou kritikou pléna. K rozladění přispěl organizační chaos, který začal zdlouhavou a zmatenou registrací účastníků kongresu, značným zpožděním v plánovaném programu a konečně i pro dlouhá kongresová jednání nepříliš vhodný divadelní sál toloského kulturního centra TOPic. Organizátoři honili moc zajíců najednou a oproti radě UNIMA konané v Tolose před deseti lety bylo dost připomínek, ať už se týkaly náročných denních přejezdů mezi San Sebastianem, kde většina účastníků bydlela, a půl hodiny autobusem vzdálenou Tolosou, stravování, nebo nabitého programu, který po únavných jednáních zvládl celý jen málokdo.

Jedním z důležitých momentů kongresu bývá volba deseti dodatečných radů, které musí navrhnout někdo z pléna a kandidáti svou přítomností svůj zájem potvrdit. Je to jeden z okamžiků, kdy se projevuje v UNIMA statutem podpořená jemná diplomacie: mezi deseti dodatečně zvolenými rady se tak může díky své osobní pozici i kontaktům stát i kandidát, který nebyl ve své zemi do žádné funkce či pozice nominován – a může se ucházet i o nejvyšší posty včetně exekutivy a vedení komisí. Dalším nervním bodem kongresu bylo a je rozhodování pléna o místě jeho příštího konání. Ve spektakulární prezentaci o tuto čest i velkou starost se mezi sebou tentokrát utkaly Jižní Korea a Bali. Rozhodnutí pro místo konání v turistickém, ale i tradičními loutkami a kulturou oplývajícím ráji vyhrálo většinou hlasů exotické Bali, které si tak už teď můžete jako místo pro XXIII. kongres UNIMA v roce 2020 zapsat do svých kalendářů. Vzrušení panuje na všech kongresech UNIMA kolem volby 18 členů exekutivy, vycházející z nominací kandidátů, kteří dostanou v demokratické volbě největší počet hlasů. Cíl naší mise byl v tomto ohledu úspěšný. Stanislav Doubrava se ve volbě v celkovém pořadí hlasování velmi dobře umístil a jako nově zvolený člen exekutivy se stal předsedou statutární komise.

Největší překvapení nebylo ale jen ve volbě exekutivy UNIMA, kde se objevila znovu řada známých tváří, ale (po téměř jednomyslné volbě prezidenta UNIMA, kterým se znovu stal Dadi Padumjee) volba nového generálního sekretáře. Mezi dvěma kandidáty – Pierrem-Alainem Rolle ze Švýcarska a Idoyou Otegui ze Španělska vyhrála s velkou převahou a s prací v UNIMA dobře seznámená Idoya Otegui a stala se tak první generální sekretářkou UNIMA v její historii. Následná volba jednotlivých komisí pak vyvolala bouři a znamenala další nový moment v průběhu kongresu. Rozporuplné hlasování o tzv. Americké komisi, kdy byl ve hře nejen její název, ale i rozložení podle geografických, kulturních či jazykových odlišností. Kompromisem, který byl nakonec předmětem kritiky i nespokojenosti zástupců Jižní Ameriky bylo ustavení tří (!) „Amerických“ komisí. Americký problém odstartoval aktivitu mladých účastníků kongresu, kteří vystoupili s několika kritickými připomínkami a posléze dosáhli vytvoření Komise mladých. Už její název se stal pochopitelně zdrojem dalších diskuzí, které do oficiálního konce kongresu nedospěly k žádnému řešení. Kritizován byl i počet celkem 16 odborných komisí, jejichž nově jmenovaní předsedové (předsedou odborné komise musí být podle statutu jen člen exekutivy) se zatím ve svých nových úkolech i odbornostech orientovali pomalu. Do konce kongresu tak nikdo z účastníků složení komisí, ani jejich program pochopitelně neznal a situace se ani dva měsíce po volbách nezměnila.

UNIMA a její budoucnost

Nová generální sekretářka Idoya Otegui ve svém inauguračním projevu naznačila dílčí úkoly a směřování UNIMA, ale její návrhy byly ještě natolik obecné (týkaly se většího zapojení mladých loutkářů do činnosti UNIMA, větší vizualizace a prezentace této organizace, akcentu na mezinárodní spolupráci v projektech podporovaných UNESCO), aby v následných kuloárových diskusích neprobíhaly vášnivé debaty o tom, co a jak s UNIMA dál?

Není sporu o tom, že téměř devadesátiletá organizace potřebuje novou injekci pro hledání znovu formulovaného smyslu, konkrétních cílů i přehlednějšího uspořádání, které bude respektovat vývoj mezinárodních kulturních vztahů ve světě. Dlouho si UNIMA vystačila s faktem, že byla založena v Evropě a své aktivity a popularizaci loutkářství v této oblasti právě díky evropským kontaktům zvládala. Poslední desetiletí ale do loutkářské rodiny přivedla zástupce dalších světadílů a zemí (zejména Jižní Ameriku, Afriku) s rozdílnými sociálními i kulturními problémy. Akcent na jejich zapojení do široké loutkářské rodiny se projevuje třeba i tím, že se místo původních pěti světových jazyků (z piety kdysi mezi nimi byla i čeština!) stala nejfrekventovanějšími jazyky angličtina a španělština. Francouzština obhajuje svou pozici především díky tomu, že Francie je sídlem generálního sekretariátu UNIMA a Mezinárodního loutkářského institutu v Charleville-Mézières s řadou loutkářských aktivit včetně pořádání světového loutkářského festivalu.

Každý kongres, každé mezinárodní setkání i festival přinášejí řadu otázek. Jak jinak tomu mohlo být i v Tolose a San Sebastianu v době neklidných událostí v podebraném světě? Ofenziva nových mladých členů UNIMA, kteří se výrazně postavili jak za moderní prostředky komunikace umožňující rychlejší a širší navazování kontaktů i vzájemných informaci, tak za projevy lidské i umělecké solidarity, je toho příkladem. Nemohu se ubránit dojmu, že právě na vzrušené debaty o smyslu UNIMA, kterými kongres po pěti dnech končil, by se mělo co nejdříve navázat. Čtyři roky do dalšího setkání jsou moc dlouhá doba!

Pro ty, pro které jsou tyhle osobní imprese z kongresu UNIMA v Tolose přece jen příliš obecné, doporučuji webové stránky UNIMA s podrobnými informacemi na www.unima.org.

Dodatečně zvolení radové: Thomas Baker, Magali Chouinard, Darja De Caluwe, Kurt Hunter, Dimitri Jageneau, Habiba Jendoubi, Livija Kroflin, Yanisbel Martinez, Helena Nilson, Terence Tan.

Novými členy exekutivy pro období 2016–2020 jsou: Cheick Amadou Alheri Kotondi, Hamidreza Ardalan, Cariad Astles, Albert Bagno, Lucile Bodson, Stanislav Doubrava, Katarina Klančnik Kocutar, Boris Konstantinov, Livija Kroflin, Louise Lapointe, Tito Lorefice, Manuel A. Morán, Helena Nilsson, Idoya Otegui Martinez, Dadi Pudumjee, Pierre-Alain Rolle, Karen Smith, Dayu Tang.

[tento článek vyšel tiskem v čísle 3/2016]

Nina Malíková, 5. 10. 2016

Článek zatím nemá žádný komentář.
Vložit komentář:

Jméno a příjmení (povinné)

Příspěvek

Potvrďte, prosím, že nejste loutka: napište jméno Hurvínkova otce

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.