KK A VV NA BB: DEN 4.

Píše Kateřina Kykalová a Viktorie Vášová

Po nabitém nedělním programu a obávaném výstupu na festivalové diskuzi jsme se dnes dopoledne netradičně setkali v šapitó – na mezinárodní konferenci zabývající se především otázkami umění na periferii. Vedle Divadla Continuo, jehož práci na festivalu představil Elia Moretti, a Riku Laakkonena zastupujícího projekt s postiženými lidmi se konference věnovala především zpřístupnění divadla veřejnosti. Roberto Frabetti dokazoval na příkladu z vlastní zkušenosti, že v představeních pro děti nehraje roli jejich délka, ale kvalita. Německý model divadelních lektorů, kteří systémově spolupracují se školami, představila Monika Gerboc. Miriam Kičinová popsala snahy Slovenského národního divadla jít s tímto trendem a do zkušebního procesu zapojovat pedagogy.

Foto: MIGHTBE Israel

Oproti Prvnímu impulzu je v programu pro dospělé více času, a tak jsme po konferenci využili zasloužené pauzy na oběd a konečně ochutnali místní halušky. Až v odpoledních hodinách nás čekalo první představení ve Studiu tance. Jako první a jediná mimoevropská inscenace se představila Inak od izraelského souboru Mightbe. Monodrama Chavy Nissimov o židovské dívce přečkávající válku v úkrytu zahrála R. Goldenberg. Scénograficky si vystačila s jedinou skříní, z níž postupně vytahovala jednotlivé loutky či rekvizity. Příběh inspirovaný holokaustem nám připadá již mnohokrát zpracovaný, ale v Izraeli je zřejmě stále nosným tématem. Příběh holčičky byl celý odvyprávěný z nahrávky a herecká akce a videoprojekce ho až na pár zajímavých momentů (například výměna hlavy loutky) víceméně jen ilustrovaly. Ani reprodukovaná hudba nedala prostor k vyznění zvuků, jež vytvářely samotné loutky. I přes své pomalé tempo si ovšem představení udrželo pozornost publika – a to tedy především díky příběhu.

Foto: COPPELIA THEATRE

Dílem surrealistické malířky Remedios se inspiroval italský soubor San Casciano dei Bagni a vytvořil třicetiminutovou inscenaci Mechanická metafyzika. V rámci té pak tvůrci rozžili dva obrazy této malířky, přičemž průvodkyní představením zabývajícím se tématem ženské emancipace byla polonahá herečka s bílou loutkou zobrazující smrt. Malinké detailní loutky mrkají a hýbou ústy; rozpohybování obrazů však působí pouze mechanicky a nepřináší téma. Nicméně surrealistické představení položilo hned několik otázek, z nichž nejzásadnější jsou: proč tento námět; proč toto zpracování?

Nezbývá se než těšit na zítřejší ranní výlet do dědinky Modrý Kameň a doufat, že se program posledního dne vydaří lépe.

Kateřina Kykalová a Viktorie V, 4. 10. 2016

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.