KK A VV NA BB: DEN 3.

Píše Kateřina Kykalová a Viktorie Vášová

S přibývajícím počtem festivalových představení je čím dál těžší najít si dostatek času na rozbor každého představení a ve festivalové konkurenci je to možná i zbytečné. Ty méně inspirativní inscenace, tedy dnes ponecháme stranou.

Nebývalý úspěch zaznamenala včerejší TOUR. Kuturní dům Ladomerská Vieska byl zaplněný doslova po strop, kde (na balkóně) byli usazeni festivaloví hosté pro které byly navíc připravené i dárečky pro festivalové hosty. Dárky ale ladomerská pohostinnost neskončila; po představení nás na návsi čekaly tradiční slovenské slavnosti, které pro nás připravila celá dědinka. A tak jsme si pochutnali na domácích sýrech, gulášové polévce, zákuscích a připili si medovinou posvěcenou místním farářem. K tomu nám dětský soubor v krojích zatančil lidové tance a dospělí sehráli taneční scénku. Ladomerské přijetí bylo až dojemně srdečné.

Foto: DIVADLO PIKI

Nadšení ovšem nezůstalo jen na naší straně. Místní děti ocenily známé herce K. Aulitisovou a Ľ. Piktora a jejich zábavné představení Babička z vajíčka. Ve scéně z dřevěných krabic, jež se hereckou akcí postupně proměňují a rozžívají, vyprávějí příběh malého Eliáše, na kterého rodiče věčně nemají čas. Naštěstí si ale brzy najde kamarádku: babičku s křidélky, která se vylíhne z vajíčka. S ní zažije spoustu dobrodružství a nakonec si dokáže získat i pozornost upracovaných rodičů. Aby mohli diváci sledovat lumpárny maličké babičky, využívají tvůrci filmových principů. Konkrétní akci odehrávají ve dvou krabicích, přičemž jedna z nich ji detailně přibližuje. Jednotlivé loutky jsou tvořené z různých materiálů podle charakterů příslušných postav. Otec programátor je panáčkem ze stavebnice a v zaměření na detail používají tvůrci místo hlavy kostku – s jejím otáčením otec navíc mění výrazy. Matka zabývající se módou je zase papírová manekýnka vystřižená z časopisu s plnou skříní vystřihovacích šatiček. Hravost spočívala i v herectví, ať už ve vynalézavém jazyce („basta fidli počůrané strašidlo!“), nebo i ve vystupování z role, komentování dění a komunikaci s dětmi.

Foto: THEATER COUTURIER & IKKOLA

Další představení navázalo na dramaturgickou linku festivalu zabývající se tématem smrti. Berlínský soubor Theater Couturier & Ikkola se inspiroval knížkou Wolfa Erlbrucha o překvapivém kamarádství mezi kachničkou a smrtí. Podobně jako včerejší představení Bodaj to hus kopla! je i Kačka, smrť a tulipán divadlem pro celou rodinu. Menší diváky si přitáhne žvatláním a živou hereckou akcí H. Ikkoly, který ztvárňuje kachničku. Dospělé zase svou symboličností důsledně oddělující dva světy – život a smrt. Pohled na smrt je přitom otočený, není vnímaná jako něco negativního, ale pouze jako průvodce mezi těmito světy. Ani ona neví, co bude po smrti, možná jen jiný svět. Seznámení se smrtí může být dokonce obohacující – teprve teď si kachnička může užívat každodeních radostí. Dosud nenáviděný budík je najednou vítaným poslem nového dne. Inscenace je vizuálně skromná a staví na kombinaci postupů maňáskového divadla se skrytým vodičem a propojení herce a maňáska v jednu bytost. Maňásek je vhodně zvoleným typem loutky, jelikož je plný života. O to působivější je závěr představení, kdy smrt jednoduše sundá maňáska z ruky herce a ten v jejích rukou odpluje přes jezero na druhý břeh. Oproti inscenaci Bodaj to hus kopla! je zde pojetí smrti jemnější a představení je plné humoru. Nálada inscenace se odlišuje od slovinského souboru, který tutéž předlohu představil na letošním ročníku festivalu Skupova Plzeň: ten kladl důraz především na vizualitu a v pojetí dvou hereček vyzněl už tak křehký příběh ještě dojemněji.

Foto: Darek Dudziak

Společně s představením Bodaj to hus kopla! byla pro nás Kačka, smrť a tulipán jednoznačně vrcholem Prvního impulzu. Nebo jsme snad ovlivněné sezónou kachních a husích hodů? Dětská porota měla v každém případě odlišný názor. Polskému souboru sice udělila první cenu, ten berlínský ve svém hodnocení ovšem vůbec nezohlednila. Dojem na ni udělala spíše představení s výraznou taneční a hudební složkou tíhnoucí k muzikálovému žánru. Jak Malý princ, tak Kniha džunglí se představily na velkém jevišti Státní opery a použitím výrazné scénografie působily opulentně. Kniha džunglí polského souboru Teatr Lalek Banialuka se inspirovala Kiplingovým bestsellerem, ale i Carrollovou Alenkou v říši divů. Přes tak výrazný dramaturgický tah však představením nic nového nesdělili a navzdory všem polským oceněním nás nezaujali ani loutkami, maskami, ani tanečními čísly a pěveckými výkony.

První impulz byl slavnostně zakončen křtem knihy vydané k příležitosti 20. výročí festivalu. Čestní hosté zavzpomínali na jeho první ročníky a celý večer završilo šampaňské a dort.

Kateřina Kykalová a Viktorie V, 3. 10. 2016

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.