Genevieve Anderson: Hrabal se výborně hodí pro loutkové zpracování

Americká režisérka Genevieve Anderson se chystá zfilmovat nejoceňovanější román Bohumila Hrabala Příliš hlučná samota. Zatím natočila sedmnáctiminutovou verzi, vzniknout má ale celovečerní loutkový film, který bude kombinovat voděné loutky, animaci a efekty. Loutkáři poskytla rozhovor o svém projektu.

Proč jste si vybrala jako předlohu právě Hrabalův román Příliš hlučná samota?

Můj kamarád tu knihu objevil při návštěvě Prahy v knihkupectví Shakespeare & synové a napadlo ho, že by to byla výborná látka pro jeden z mých filmů. Hned první stránka mě nadchla: „Třicet pět let pracuji ve starém papíře, a to je moje love story. Třicet pět let lisuji starý papír a knihy, třicet pět let se umazávám literami, takže se podobám naučným slovníkům…“ . To je to jeden z nejsmyslnějších způsobů vyjadřování, s jakým jsem se kdy v literatuře setkala, a je na něm něco „taktilního“. Takové jsou pro mě i loutky, takže tato kniha se, podle mě, pro loutkové zpracování výborně hodí.

Co vás zaujalo na příběhu?

Hrabalův příběh se odehrává převážně v mysli hlavního hrdiny, Hanťi. Z velké části jsou to vzpomínky, ale i trochu halucinace a představy. Román vlastně sděluje, že knihy a myšlenky v nich obsažené jsou cenné a zároveň zranitelné a že hrozí, že pokrok zničí ’drobné radosti’ jako dotýkání se stránek knihy a požitek z nádherné věty. Cítila jsem velké souznění s myšlenkou, že pokrok a technologie, jakkoliv jsou nedílnou součástí našeho vývoje, ohrožují některé stránky prostého lidského bytí. O hodně věcí se kvůli pokroku připravujeme a Hrabalova kniha je nejen nesentimentálním důkazem ztraceného, ale obsahuje i přijetí nevyhnutelného. Je to kniha nadčasová a výstižná, a nejspíš proto si ji tolik lidí po celém světě tak oblíbilo.

Bude se adaptace držet předlohy, nebo bude spíš volnější?

Na scénáři jsme od začátku spolupracovali s báječným scénáristou Alexem MacInnisem. Představy o tom, jak moc bychom se měli držet předlohy, se v průběhu měnily. Zfilmovávat literaturu je nesmírně ošemetné a myslím, že se to málokdy podaří dokonale. Film a literatura jsou média ve své podstatě odlišná, oslovují různé části našeho vnímání, proto by se jedno nikdy nemělo pokoušet být přesným odrazem druhého. Já se ve svém filmu snažím pomocí obrazů a provedení vytvořit v divákovi pocit, jako by četl Hrabalovu knihu. Věřím, že se toho dá dosáhnout, ale musím velmi pečlivě sledovat pocitový vývoj příběhu.

Byla pro vás inspirativní návštěva Prahy, kterou jste kvůli filmu v roce 2004 podnikli?

Bylo to neuvěřitelné. Tehdy jsme si s jednou z producentek filmu, Kelly Miller, zajely do Prahy. Byla jsem tehdy v Evropě kvůli účasti na Berlinale. Navázaly jsme několik kontaktů na animační scéně a pátrali jsme po Hrabalových známých. Nesmírně nás to inspirovalo. Nejen možnosti místních filmařských týmů, studií a zázemí pro natáčení, ale hned bylo jasné, že ti, kdo Hrabala osobně znali, si přejí, aby si jeho práce našla cestu k širšímu publiku. Naše pojetí okamžitě přijali. Kéž bychom tak mluvily česky! Měly jsme se v těch posledních letech učit!

V roce 1994 byla kniha zfilmována jako hraný film. Bude vaše loutková verze v něčem podobná?

V začátcích práce na tomto projektu jsme kontaktovali Veru Kais ohledně práv k původnímu námětu. Vydalo by to na samostatný příběh, ale postačí říct, že budeme k Hrabalovu textu přistupovat podle jeho knihy, ne podle toho, jak tuto látku zpracovala paní Kais.

Kolik loutek bude ve filmu vystupovat a z čeho jsou vyrobené?

Máme asi dvanáct loutek pro hlavní postavy a několik loutek pro postavy vedlejší. Nové loutky vyrobíme ve větším měřítku, tedy osmnáctipalcové, oproti dvanáctipalcovým použitým v sedmnáctiminutové verzi. A stejně jako pro původní loutky použijeme silikon. Lišit se ale budou výztuží, kterou vytvoříme tak, aby umožňovala širší škálu pohybů rukou a úst. Loutky budou přizpůsobeny tomu, co mají ve filmu dělat. Nejdůkladněji propracovaná bude samozřejmě loutka Hanťi, loutky vedlejších postav budou jednodušší.

V jaké fázi je realizace filmu?

Zatím jsme cele ve stadiu rozvoje. Dáváme dohromady prostředky a rozpracováváme, co už jsme vytvořili v rámci přípravných prací, umožněných díky štědré podpoře Rockefeller Media Arts Foundation (nyní Tribecca Film Institute), Heather Henson and Handmade Puppet Dreams, a nadace Jane Henson. V polovině září spouštíme kampaň KickStarter, která poběží 30 dní. Podle financí, které se nám s její pomocí podaří zajistit, bychom ideálně rádi začali s preprodukcí na jaře nebo v létě 2017.

Jak to vypadá s produkcí filmu?

Zatím byla naše práce čistě nezávislá. Ale to se změní. Mimo jiné potřebujeme určit, kolik práce by mělo a mohlo být provedeno mimo Los Angeles, kde sídlí většina našich kontaktů z oblasti výroby loutek a postprodukce. Samozřejmě evropští a zvláště čeští spolupracovníci by pro nás byli v mnoha směrech ideální, ale je potřeba vyřešit, jak propojit natáčení v USA a Evropě. Každopádně budeme chtít v Praze a okolí natočit nějaké záběry v exteriérech, které bychom ve filmu použili jako pozadí.

Můžete prozradit, jaký je rozpočet filmu?

O tom se teprve rozhodne, ale náš způsob financování ’ber kde ber’ znamená, že se budeme pohybovat pod hranicí 2 milionů USD.

Mohou diváci nějak pomoci?

Ano, jistě. Nejlépe udělají, když se přihlásí k odběru našich e-mailů na stránce www.tooloudasolitude.com, stanou se našimi přáteli na Facebooku a budou sledovat naši KickStarter kampaň přímo nebo na Twitteru a Instagramu.

Malvína Balvínová, 9. 9. 2016

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.