Opavská Rolnička

Společným, stále opakovaným problémem všech inscenací bylo umění najít, upravit či si napsat předlohu, která by byla o něčem, loutky by v ní měly co hrát, a poté v předloze rozpoznat, co jsou klíčové body řetízku událostí, jež tvoří její příběh a téma a jevištně je vyzdvihnout v běhu děje na úkor nespojitých nápadů a legrácek.

Letošní krajská přehlídka byla skromná. Program vytvořilo šest souborů:

Štěkátko Opava: Třipohádky,

Štěkadlo Opava: Kohoutek a slepička,

Galimortovo divadlo marionet Orlová: Pekelné zlaťáky,

Štěkáček Opava: Alenka (obdržel ocenění za tvořivý přístup k nesnadné Carollově předloze),

Opal Opava: Křesadlo,

Broučci Opava: Krakonošův les.

Nejdál došel domácí Opal s Křesadlem (na motivy H. Ch. Andersena upravila a režírovala M. Halámková). Opal má Andersenovu pohádku zjevně rád: pokud vím, inscenuje ji přinejmenším potřetí. Je to předloha pro loutkové divadlo zajímavá – má přiměřeně nosný děj, pohádkovou magii a možnosti pro uplatnění loutek. Jen je třeba si pojmenovat, oč v ní jde, což úzce souvisí s tím, jaká je která postava, jaké jsou její motivace a jaký je význam jednotlivých motivů a situací v ní.

Jaká je čarodějnice, jaký voják, jaká princezna a jaký král? Nevíme-li k čemu potřebovala čarodějnice křesadlo, je jeho krádež vojákem a svržení čarodějnice do propasti obyčejným kriminálním činem. Nevíme-li proč si voják poroučí přinést princeznu, může to být pouhý naschvál či erotické voyerství; ono se však v jeho komůrce neděje absolutně nic, takže ani to nehrozí – jen zůstává záhadou, proč to dělá. Není-li patrná láska mezi ním a princeznou, není o čem hrát, a je těžké pochopit, proč se za něj princezna bere a mluví o zamilovanosti. Vojákovi pak jde zřejmě jen o bohatství a moc, získané spolu s princeznou; oč je pak lepší než hostinský, který za úplatu běží pro křesadlo ve chvíli, kdy by měl děj rychle spět k vyvrcholení?

S nevysvětlenými motivacemi a neurčitými postavami uniká i to hlavní: emotivní účinek, plynoucí z toho, že se s některou z postav mohu ztotožnit, fandit jí a jiné naopak. A chybí-li napětí, magie i sympatie a dojetí, ztrácí inscenace účinnost.

Otázkou je též volba marionet na nitích pro takto zpracovanou předlohu a jejich využití: třičtvrtěmetrové marionety tu totiž mohou jen popocházet, mluvit a občas si sednout nebo lehnout. Ani jeden z nejakčnějších momentů, kdy se voják spouští po laně do propasti a hledá v tajemných slujích křesadlo, není režijně a loutkoherecky naplněn, a kombinace marionety vedené jako manekýn s vahadlem trčícím nad hlavou a vyvěšené marionety čarodějnice působí poněkud podivně. Oproti tomu hlavové masky psů jsou funkční, byť působí spíš hravě než hrozivě.

Scéna, tvořená otáčivým polygonem, ilustrujícím pozadí jednotlivých míst, funguje tehdy, kdy vytváří skutečný prostor jednání – například když za závěsem se ukáže být skryto lůžko vojákovy světničky. Nejpůsobivější je však zmenšená krajina s řadou městských domečků, zámkem na kopci nad nimi a klikatou cestou, po níž tam a zpět běhá pes s princeznou. Potíž je v tom, že tento nejzajímavější a nejpůsobivější prvek je jen přechodovou, pomocnou fází, zatímco dějově a tématicky nejdůležitější setkání vojáka a princezny nejsou nijak vypracovány.

Křesadlo má k dokonalosti daleko. V zájmu toho, aby soubory Moravskoslezského a Olomouckého kraje i pořadatel přehlídky neztráceli motivaci přehlídku pořádat a účastnit se jí, a vzhledem k tomu, že šlo o nejucelenější inscenaci přehlídky, navrhuje ji porota do nabídky širšího výběru pro 65. LCH.

Luděk Richter, 29. 6. 2016

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.