O ztraceném meči, MaMaMaFoto: Michal Drtina

Skupovy Strakonice

Skupovy Strakonice vstoupily do 51. ročníku a jako každý rok, začaly už ve čtvrtek. Letos přijeli pro školy a školky zahrát Divadlo Studna Hosín, Divadelní společnost Koňmo, Dřevěné divadlo a Divadlo Elf.

V pátek odpoledne začíná vlastní přehlídka s postupem na LCH. Letos se z šesti souborů na postupovou přehlídku přihlásilo pět. Nicméně, jak už je ve Strakonicích dobrým zvykem, hovořilo se o všech představeních a za účasti ostatních souborů.

Prvním představením byla Třetí sudička – Strakonická Loutková scéna Radost.

Strakoničáci sáhli opět po Křešničkově textu. Režie se ujal Jakub Jílek, v současné době student „Lidové konzervatoře“. Toto představení jsme před pár lety viděli na LCH a Jakub se pokusil o nové uchopení. Sice kombinuje herce a (původní) loutky, které jsou něco mezi marionetou a manekýnem, ale hlavní úprava byla v textu a inscenování. Snažil se vytvořit komické, až groteskní kaluniády herců v kontrastu k poetice loutek. To se částečně zdařilo, nicméně by hře prospělo méně slov a více akcí.

Druhé představení Rodiče a přátelé MŠ Lidická – Sedmero krkavců

Režie se ujal opět Václav Novák a i tentokrát sáhl po klasické pohádce a bylo to zajímavé.

Představení kombinuje herce, marionety a stínohru. Na začátku přichází (asi) maminka s dcerkou – obě v lidovém kroji a s knížkou a začínají číst pohádku. Ta se pak následně rozehrává na samotném jevišti (iluzivně). Velmi zajímavě, působivě a přitom funkčně působí použití stínohry, jinde se však zcela zbytečně například pokouší, ručka za ručkou, nožka za nožkou, neohrabaná marioneta vylézt po žebříku. Inscenaci také strašně zpomaluje vracení se k „dvorečku“ maminky a dítěte s knížkou, ze které se stále čte.

Představení po celou dobu hudebně doprovází živá kapela, která sedí mimo jeviště. Používá se jen pár motivů a hudba je velice dobře a citlivě zvolená. Rozhodně je plnohodnotnou složkou představení. Inscenace je to rozhodně zajímavá.

Třetím soutěžním představením bylo O kohoutkovi a slepičce LS Nitka Písek

Představení začíná „dvorečkem“ a je složené z několika drobných příběhů o kohoutkovi a slepičce, kde ústřední roli hraje „prkýnko“. To různě překáží a také se používá na různé způsoby, aby se pro něj našlo to nejlepší využití – zakrýt rozbitou střechu kurníku. Soubor má krásnou a opravdu velmi funkční scénu, ale ani zdaleka ji nevyužívá. Loutky jsou vlastně jakési rukavice, se kterými se zase tak moc hrát nedá. Ale samo představení je vkusné a ke chvále hereček – „neumrněné.“.

Jako čtvrté, ale nesoutěžní představení jsme viděli Kašpárek, švec a čert Jiskra Borovany.

Představení známe, Borovanští ho mají na stálém repertoáru a ve Strakonicích ho už hráli před lety. Klasické kukátko, marionety na nitích a rozdělená interpretace. Oproti představení, které jsme viděli minule, letos chyběl Borovanským větší odpich. Tak, i vyloženě komické situace, vycházely trochu naplacato.

Pátým představením byla pohádka O princezně a čarodějnici Malá scéna MKC Hořovice.

Poněkud zmatená pohádka o čarodějnici, která se chce stát královnou a škodí princezně i království. Naštěstí mají v království místo skřítka hospodáříčka malého čertíka a samozřejmě hrdinu zahradníka (maskovaný princ), takže všechno dobře dopadne. Soubor má pár nových dětských členů a ti přinášejí do hry nefalšovanou radost a chuť všechno si vyzkoušet. Přesto, že se i tady jedná o rozdělenou interpretaci, představení šlape. S loztkami se opravdu hraje a scénograf navíc vymyslel moc hezký výtvarný moment, skálu. V té má síldo čarodějnice a tam také zavírá princeznu a je to opravdu podívaná. Textu by slušela škrtání, ale dobře našlápnuto.

Šesté představení přivezl Spolek třeboňského loutkového divadla a byla jím Neposlušná kůzlátka.

Maňáskové divadlo na klasickém paravánu, který se různě natáčí, podle toho, kde se právě v ději nacházíme. To byl trochu problém, protože v některých okamžicích viděli z boku jen diváci na jedné straně hlediště. Představení hraje nejmladší dívčí část souboru a docela se v něm vyřádí. Ovšem ukazuje se, že ještě nemají za svou techniku vodění loutek. Většina akcí se jen tak „odšmidlá“, ale zase přichází s různými nápady, které děj vtipně ozvláštňují nebo posouvají.

Posledním představením, byla drobnička O ztraceném meči, aneb opičí dobrodružství

Autor a herec: Matěj Machek

Jedná se o drobničku, vlastně spíš individuální výstup, který však nepostrádá nic z „opravdového“ divadla.

Představení začíná vlastně už tím, jak si malý herec připravuje scénu, byť on sám to jako součást představní nevnímá.

Na scéně je jen židle a za boční šálou (ale podle poroty by bylo lepší, kdyby byla vidět) sedí hercova sestra, která pro představení dělá ruchy a zvuky.

Představení začíná. Na židli se postupně dává ručně nakreslená dekorace – cesta, která se, přibližováním k místu děje proměňuje na vlastní scénu. Kamínky jsou skály, hračky, figurky zvířátek, jsou přírodou.

V jednoduchém příběhu o ztraceném a posléze nalezeném meči, který je vyprávěn Matějem a animován figurkami a pohybem věcí po scéně, zažíváme jeho vymyšlené dobrodružství, které nás strhává svou energií, spontaneitou, humorem i půvabem. Na konci stejně jako na začátku se sklízí scéna, od hraček až po nakreslené obrázky, do dětského kufříku a už je konec.

Herec je soustředěný a přistupuje ke svému dílu s veškerou vážností, a když si pak s ním a jeho sestrou po představení povídáme a on s naprostou bezelstností odpovídá na naše otázky, máme za to, že i toto by vlastně mohla být součást představení.

V představení nejde o žádný kalkul založený na dětské roztomilosti. Je to skutečně strhující příběh.

Představení jsme doporučili na LCH.

Jako každý rok je potřeba poděkovat a pochválit domácí soubor za vytvoření skvělého zázemí, atmosféry a pochopitelně i báječného večírku.

Porotu tvořili: Daniela Weissová, Jaroslav Ipser, Kateřina Zemenová.

Daniela Weissová, 29. 6. 2016

Článek zatím nemá žádný komentář.
Vložit komentář:

Jméno a příjmení (povinné)

Příspěvek

Potvrďte, prosím, že nejste loutka: napište jméno Spejblova syna

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.