Loutkar.online
Zmrzlíkův sněhulákFoto: Lucie Dvořáková

Poznámky z 41. festivalu pražských a středočeských amatérských loutkářů

Třetí březnový víkend se v kobyliském divadle Karla Hackera rozdávaly perníčky a limonáda, opakovaně se četl dlouhý seznam organizátorů v čele s Městkou částí Praha 8 a Divadlem Jiskra, v neposlední řadě se ale také hrálo divadlo.

Konal se totiž 41. festival pražských a středočeských amatérských loutkářů. Diváci si mohli zažít všechny ty roztomilé zvláštnosti amatérského divadla, nicméně, třeba rozdávání květin tvůrcům netradičně už před začátkem představení se ukázalo jako projev chronického optimismu.

Účastníci kobyliského festivalu vsadili většinou na vlastní tvorbu. Co by ale mělo býti pozitivem, může se ale snadno zvrtnout. Například díky představení Jarní úklid se diváci dozvěděli, že si mají po sobě uklízet, pravidelně po ránu cvičit, žít svorně a nezabírat veřejný prostor a celá inscenace Tanec pro Karla IV. souboru Baribal (vítězná inscenace) byla vlastně jen zástěrkou k přednesení pozoruhodných faktů o manželkách velikána.

Ale velká životní moudra, byla jakousi červenou nití, která se táhla napříč celým festivalem. Vždyť i soubor Javajka v představení Tři přání a Červené klubíčko (soubor byl porotou oceněn za výběr z tradiční loutkové dramatiky) zařadil intermezzo s bábou kořenářkou nudně poučující děti o druzích bylinek. Je zcela evidentní, že soubory chápou loutkové divadlo primárně jako výchovný nástroj – a takové jednostranné vnímání nemůže být cestou jinam než do divadelních pekel.

Oproti divadlu hranému pro děti bylo ale možné postavit i divadlo hrané dětmi. Soubor Dětského studia Říše loutek na festival přivezl inscenaci Stvoření světa, kterou tvořilo pět krátkých scének na dané téma, které si děti samy napsaly, režírovaly a zahrály. Inscenace Stvoření světa sice v mnoha ohledech pokulhávala (například co se loutkářských dovedností týká), podala však autentický vhled do světa mladých tvůrců. Stvoření světa bylo mnohem více interní záležitostí než divadelní inscenací hranou pro diváky, což mu ale paradoxně dodávalo na autenticitě a tím pádem i divácké atraktivitě.

Pravým opakem Stvoření světa byla inscenace Kabaret souboru Jitřenka. Šlo o devět hudebních čísel černého divadla, kterému se Jitřenka věnuje dlouhodobě. Jenže soubor celou dobu holdoval takovým klišé, jako je točení deštníky za zvuků Kornovy verze písně Singing in the Rain (Zpívat jako déšť), a to je prostě příliš. Když se pak v závěru rozsvítí, děti se semknou do půlkruhu, chytí se za ruce a za houpavých pohybů zpívají společně s nahrávkou, že jsou blázni z povolání, lze to přirovnat snad jen k jakémusi normalizačnímu skanzenu. Kabaret je jen forma pro formu, není na něm nic kreativního, nic autentického. Jde jen o striktně režijně vedenou skupinu, ve které není sebemenšího místa pro individualitu, invenci nebo dokonce fantazii. A to je přinejmenším alarmující.

Vrcholem festivalu byla inscenace Zmrzlíkův sněhulák Ilegumovy divadelní společnosti. Jakub Hojka, autor, režisér, herec i výtvarník v jednom, vytvořil inscenaci pro jednoho herce, jednoho hudebníka a jeden stolek s jednoduchou rozkládací scénografií. Jako jediný také nehrál s popisnými loutkami, ale hlavním hrdinou jednoduchého vánočního příběhu o místě u štědrovečerní večeře navíc a opuštěné ježibabě se stal nanuk Zmrzlík. Jakubu Hojkovi se podařilo vytvořit smysluplnou inscenaci pro děti bez pitvoření, roztomilostí, a výzvy sedícím dětem, aby se usadily a poslouchaly pohádku.

Hojkovo loutkoherectví kromě jiného odpovídá současným trendům – hraje partnersky s loutkou, je schopen vytvářet vztah vodič-loutka (i pomocí zcizování) a využít jej při komunikaci s publikem. Hojka se na jevišti cítí natolik pohodlně, že si dovoluje zařadit do příběhu i zcela zbytné scény, jako je třeba několik výstupů s veverkou (možná trochu po vzoru Doby ledové), a umně pomocí nich pracovat s pozorností menších dětí.

Zmrzlíkův sněhulák ale nakonec z mně neznámých důvodů zůstal až na druhém místě. Musím se přiznat, že je mi rozdělení cen 41. festivalu celkově naprostou záhadou. Nerozumím tomu, proč má být na celostátní přehlídku vyslána inscenace souboru Baribal, která je po všech stránkách naprosto průměrná (až na to, že se týká letošního ožehavého tématu – Karla IV.). Má být skutečně nadřazována inscenace, která se drží při zemi, a nebo raději inscenace se zajímavým konceptem, který tak úplně nevyšel?

Vždycky je trochu problém hodnotit amatérské divadlo nebo o něm psát. Často se setkávám s tvrzením: „Nemůžeš být tak kritická, vždyť to dělají ve svém volném čase.“ Ale s tím já zásadně nesouhlasím. Předpokládám totiž, že ani amatéři nechtějí mrhat svým časem. A nejsem si jistá, jestli cesta blahosklonného plácání po ramenou a rozdávání cen a diplomů úplně všem účastníkům, náhodou není mnohem urážlivější, než cokoli jiného. Amatérští loutkáři byli a jsou zásadní součástí české loutkové scény, a proto je třeba začít k nim přistupovat seriózně. Pro začátek by možná bylo dobré zbavit se soucitného úsměvu a přestat podporovat jen mrtvolně konzervativní, šedý průměr.

Divoch – divadelní ochotníci chaberští, Martina Mrňavá: O princezně Marince

loutky: Marie Richterová; hudba: Tereza Balonová; hrají: Martina Mrňavá, Alžběta Kalendová, Jakub Hojka

Loutkářský soubor Javajka Neratovice, Otylie Dohnalová: Tři přání; Věra Mezerová: Červené klubíčko

režie: Jiří Marek; scénografie: Vít Šára, Marek Anton; hudba: Zuzana Vrbová

Ilegumova divadelní společnost, Chabry, Jakub Hojka: Zmrzlíkův sněhulák

režie: Jakub Hojka; hudba: Lucie Jankolová; hraje Jakub Hojka

Kopretina Vlašim, Eva Houdková: Jarní úklid

režie: Eva Hudková hraje: Eva Hudková, Nesoutěžní představení

Loutkové divadlo Sokola pražského, Dagmar Evaldová:Dušička z vodníkova hrnečka

režie: Dagmar Evaldová; scénografie: Jarmila Šikolová; hudba: Blažena Brandová

Amatérské loutkové divadlo Braibal, Eva Černá: Tanec pro Karla IV.

dramaturigie: Pavel Heřmánek; loutky: František Pytlík; hrají:Libuše Gottwaldová, Kateřina Gerbenzon, Eva Černá, Marika Čepková, Vojtěch Otčenášek, Pavel Heřmánek

Loutkové divadlo Jiskra Praha, Petr Slunečko: O mluvícím psu

režie: Petr Slunečko; hudba: Zdeněk Němeček; loutky: Miroslav Koubek, Jan Műller, Čestmír Hamza; scéna: Jindřich Slunečka

Divadelní studio Říše Loutek Praha, Kolektiv: Jak vznikl svět

režie: Eva Ovečková, Vladimír Hruška; hudba: Max Hruška

Loutkářský spolek Před branou Rakovník, Zdeněk Turek:O třech čunících

režie: Zdeněk Turek; scénografie: Tomáš Kapsa, Jiří Bretšnajder, Jan Pém; hudba: Jan Polan, Zdeněk Turek

Nesoutěžní představení

Loutkářský soubor Jitřenka Mladá Boleslav, Jaroslav Vidlař: Kabaret

režie: Jaroslav Vidlař; loutky: Miroslava Šindelářová, Jaroslav Vidlař

Adéla Vondráková, 29. 6. 2016

Článek zatím nemá žádný komentář.
Vložit komentář:

Jméno a příjmení (povinné)

Příspěvek

Potvrďte, prosím, že nejste loutka: napište jméno Hurvínkova otce

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.