Malý pán v kostce

V sobotu 9. dubna proběhla na půdě Divadla Na zábradlí premiéra inscenace Malý pán, kterou na motivy stejnojmenného filmu a knihy Velká cesta Malého pána připravilo nové divadelní uskupení Divadlo B.

Byl to rozhodně dobrý, i když trochu riskantní nápad převést aplaudovaný film Malý pán do komorní loutkové verze. Nové divadelní uskupení Divadlo B, které tvoří „bývalí a současní členové divadla Buchty a loutky a jejich přátelé“ Kristina Beranová, Radek Beran a René Krupanský, pro ni použilo jak řadu motivů ze stejnojmenného filmu (s proklamovaným akcentem na jeho knižní předlohu Velká cesta malého pána od autorů Lenky Uhlířové a Jiřího Stacha), tak i několik loutek. Filmu znalí, ale i neznalí diváci tak nepřijdou o napínavý příběh s jemně ukrytým etickým poučením, ale ani o výtvarně působivé figury (Listonoš na motorce, Promodral, Příšera, Zmetek, Vynálezce, Knihovník, Rybabice – jejichž autorem je František Antonín Skála). Inscenátoři (režie Radek Beran a kol.) se vyvarovali právě díky hutnější zkratce celého příběhu toho, co ve filmu v rozsáhlých odbočkách a opakovaných situacích (zejména při zpáteční „puťovce“) působilo zdlouhavě, a ve šťastné dramaturgické úpravě se soustředili především na hledání hlavního hrdiny toho, co mu ještě k životu schází, přesněji k hledání sebe sama. (Výmluvná je už úvodní scéna dokumentující prostřednictvím postupně přidávaných miniaturních kousků nábytku pohodlné zařizování šikovného, ale trochu namyšleně soběstačného hlavního hrdiny včetně zhotovování „nezbytných věcí“, které mu domněle chybí jako je vzducholoď a buchar.)

Příběh spokojeného a do sebe zahleděného Malého pána (který má ostatně mnoho společných rysů s Bilbo Pytlíkem z hobitovského přběhu!) je koncentrovaný nejen na jeho cestu, při které překonává řadu nebezpečí, ale především na dramaticky vděčný konflikt mezi ním a Zmetkem, hlídajícím Jiskřivou vodu. Odpadla figura Tísně, zjednodušily se episody u Knihovníka, Promodrala a Kutila i bloudění čarovným lesem.

Řešení scény (Radek Beran, Kristina Beranová a René Krupanský) nezapře inspiraci jednoduchým rodinným divadlem – od plošných bočních kulis (rozjížděním a přibližováním vytvářejí rychle různá prostředí exteriéru i interiéru Zmetkova zámku) po využívání proměn zadního prospektu (na jeho stěně Vypravěč vyměňuje postupně zvětšující se plošný obraz zámku a tímto jednoduchým divadelním prostředkem simuluje přibližování cíle hrdinovy cesty).

Základem scény je jednoduchá dřevěná bedna skladného rodinného divadla, která slouží především k proměnám prostředí bočními kulisami, ale při odstranění podlahy jevišťátka jednoduchým a divadelně působivým gestem i k vytvoření prostor pro stylizovanou vodní hladinu, po které se může hrdina na hřbetě Rybabice plavit na ostrov za jiskřivou vodou. Orientaci v cestě Malého pána umožňují několikerá zcizující zastavení. Na jednoduché papírové tabuli, která je zároveň jakousi oponou a oddychovým předělem mezi jednotlivými obrazy, zakresluje Vypravěč – Radek Beran cestu a jednotlivá zastavení Malého pána.

Tvůrci se na počátku představení – nejen sami sebe, ale i diváků ptají, jak dalece přijme tuto verzi dětské publikum – ať už to, které film vidělo (a může srovnávat) či to, které se s příběhem tímto způsobem teprve seznamuje? Premiérové publikum nadšeně sledovalo honičky Malého pána a Zmetka (skutečně správně zvolený protihráč hlavního hrdiny) i nebezpečí, které představuje Příšera (ve filmu Šišatec), která díky výtečnému technologickému zpracování (její zadní noha pošle hbitě ze scény zprvu nejen Malého pána, ale v samotném závěru jako hrdinou ochočená za jásotu publika i Zmetka!) na jevišti opravdu řádí.

Hlavní téma o potřebě přátelství, které okouzlilo už ve filmové verzi, je v této divadelní podobě průzračnější, samozřejmější a čitelnější. I přes vskutku komorní rozměr inscenace (opravdu se celé putování, včetně prologu i epilogu vejde do 40 minut) je možné si vychutnat loutkohereckou práci a skutečně i ve zkratce budované charaktery jednotlivých postav – ať už jde o Knihovníka doslova pohlcovaného vlastními vědomostmi, Vynálezce, kterému přes veškerou zručnost chybí jednoduchý „selský rozum“ (tady je rada Malého pána o zpětném chodu zázračného vynálezu radou z rodu Kašpárkových vtipů) či poněkud zpomaleného Promodrala. Jen pro pointu příběhu klíčová a vizuálně velmi působivá figura Listonoše, který pomáhá Malému pánovi z různých šlamastik, je v inscenaci – oproti filmu – poněkud ochuzená.

Hudebním doprovodem zde jsou ty nejjednodušší zvuky (po straně umístěné malé činely a cinkátka), které – opět jednoduše – charakterizují jednotlivá prostředí, dodávají rytmus i napětí.

Radek Beran je průvodce dějem, ale také interpretem dalších figur, kromě titulní, loutku Malého pána mluví a výtečně vodí (stejně jako ve filmu) René Krupanský v alternaci s Kristinou Beranovou. Vzácná souhra obou interpretů, dlouholetá poučenost obou v práci s loutkou a s dětským publikem, schopnost pohotové improvizace v nečekaných jevištních situacích i při reakcích publika, to všechno jsou prvky, které dolaďují milou, neokázalou, ale přesně cílenou, dramaturgicky i režijně promyšlenou a výtvarně vkusnou a vynalézavou inscenaci, která potěší.

Nina Malíková, 13. 4. 2016

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.