Zemřela Hana Budínská

Osobnost, která přivedla k umění takové lidi, jako je skvělý herec a muzikant Jiří Vyšohlíd, výtvarník Jiří Trnka, vynikající filmový maskér Zdeněk Klika, pedagog Jaroslav Provazník či Jakub Hulák a mnoho dalších. Patřila k těm, kteří ve své době pořádně zahýbali stojatými loutkářskými vodami.

Hana Budínská se narodila 25. dubna 1933 v Havlíčkově Brodě, ale dětství prožila v Krucemburku/Křížové. S loutkami si začala během studia roku 1952 ve školním souboru Ajdivadlo na Vyšší škole uměleckého průmyslu v Brně – a zřejmě ji okouzlily: téměř čtyřicet let (1954–1992) vedla loutkářské kroužky a soubory v tehdejším domě pionýrů (v časech uvolnění „dětí“) a mládeže v pražské Grébovce, s nimiž inscenovala desítky her a hříček.

Přivedla k umění takové lidi, jako je skvělý herec a muzikant Jiří Vyšohlíd, výtvarník Jiří Trnka, vynikající filmový maskér Zdeněk Klika, pedagog Jaroslav Provazník či Jakub Hulák a stovky dalších, kteří třeba umění profesionálně nepěstují, ale které na celý život ovlivnila, vzbudila v nich pochopení a celoživotní vztah k umění, rozvinula v nich estetické cítění a nasměrovala je k tomu, aby se stali citlivými, slušnými a kultivovanými lidmi, schopnými hledat si smysluplnou náplň života. Teprve s odstupem nám docházelo, co všechno nám dala, jak nás inspirovala a obohatila.

Nenacvičovala s námi divadlo, natož za každou cenu loutkové – snažila se dovést nás k tomu, abychom společně s ní hledali podobu textů, navrhovali a vyráběli výpravu, zkoušeli vytvořit situace a jednání postav v nich, hledali tvar inscenace a později se i podíleli na režii. Byla totiž v loutkářství zakladatelkou toho, co se dnes nazývá dramatická výchova, ale tenkrát to ještě ani nemělo jméno a až časem se začalo nazývat komplexní estetickou výchovou.

I proto byly její inscenace osvěžující, živé, tvořivé a současné. Od roku 1961 se s nimi objevovala na Loutkářských Chrudimích a dle tehdejšího hodnocení znamenaly omlazení a oživení loutkářství; dohromady tu hrály jí vedené soubory dvanáctkrát (a z jejích odchovanců vzešlé Paraple ještě pětkrát, P.S. dvakrát a Běžná hlava jednou). Letos to bude přesně padesát let, co uspěla i na Šrámkově Písku s Pohádkou o dvou O, později vystupovala opakovaně i na Kaplickém divadelním létě, respektive Dětské scéně… Prorážela tak cestu i svým následníkům jako byla Milada Mašatová či Jiří Oudes. Právem dostala cenu Ministra kultury České republiky.

Nezapomenutelné byly i tábory Umění-hra ve Stráži nad Nežárkou, na nichž jsme se snažili pod jejím vedením přivést k zjitřenému vnímání a radosti ze života ještě širší okruh dětí. Jako výtvarnice uspořádala několik výstav (Praha, Mělník, Chrudim…) a její z papíru vystřihované obrázky jsou sběratelským bonbónkem a potěšením šťastných majitelů. Své nepopiratelné pedagogické schopnosti uplatnila ve spoustě seminářů i na pražské DAMU, kde čtyři roky učila. Publikovala v Československém loutkáři (seriály Co divák neuvidí, Loutky podněcují, inspirují a baví a další) i v jiných časopisech. Napsala také řadu dodnes podnětných publikací.

Poslední rok a tři čtvrtě jí zlobilo zdraví a Hanka se pomalu vytrácela. Umřela o půl osmé večer 4. dubna 2016 jen pár set metrů od svého celoživotního pražského působiště a bydliště.

Luděk Richter, 5. 4. 2016

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.