Přelet nad loutkářským hnízdem
O dvanácti měsíčkách, Divadlo DRAKFoto: Jiří N. Jelínek

Drzá Maruška nad ubohou macechou a Holenou

První drakovská premiéra roku 2016 byla sólovou příležitostí pro jednu z nejzkušenějších členek souboru Ivanu Bílkovou.

Při představení 16. ledna se jí však bohužel příliš nedařilo. Přestože místy dokázala vytvářet silné atmosféry, celek neměl tah, potýkal se s hereckou rozpačitostí, s dramaturgickými nelogičnostmi i s režijní neobratností. Představení naopak výrazně pomáhala jednoduchá, čistá a působivá scénografie a funkční hudba.

Dvojice Tomáš Jarkovský a Jakub Vašíček se rozhodla zpracovat příběh O dvanácti měsíčkách poměrně věrně literární verzi Boženy Němcové. Autoři vyprávění aktualizovali vlastně jen pro ozvláštnění vysvětlení příčin Holeniny touhy po fialkách, jahodách a jablkách a pro zpestření krátkých jednoduchých „přestaveb“, pro něž si vymysleli meteorologické zpravodajství.

O dvanácti měsíčkách, Divadlo DRAKFoto: Jiří N. Jelínek

Ústředním objektem scény, kterou pro tuto inscenaci navrhla Tereza Venclová, je stůl s vrchní šikmou bílou magnetickou deskou. Uprostřed se tyčí kopule evokující zeměkouli nebo také kopec, horu (Říp). Z jedné strany je kopule čistě bílá, na druhé diváci vidí namalovanou dřevěnou chaloupku. Po obou stranách kopce „rostou“ bílé stromy, jejichž kmen je dřevěný a větve molitanové s drátem uvnitř, aby bylo možné je různě tvarovat. Scénu opticky uzavírá šedivý paraván, který tvoří zadní horizont. V jeho vrchní části jsou jakési „ostré zuby“ nebo „rampouchy“, které slouží jako xylofon. Ten rozezvučí herečka po příchodu na scénu a pohádka může začít.

Z krátkého úvodního vyprávění se diváci dozvědí, že Marušce postupně umřeli maminka i tatínek, a tak zůstala sama s macechou a její dcerou Holenou. Kopule s obrázkem chaloupky se otevírá a pod ní na pohovce sedí loutkoví látkoví manekýni s dřevěnou hlavou – macecha s Holenou. Reprodukovaná hudba napovídá, že jsou Vánoce a mlsné ženy se dožadují řízku. Maruška, tedy sama herečka oblečená do krátkých bleděmodrých šatů s růžovými kytičkami, jim smaženou dobrotu nacpe do vydlabaných muppeťáckých úst a štíhlá dvojice loutek je záhy vyměněna za dvojici obtloustlejší. Holena zavelí, aby byla puštěna televize (diváci slyší pouze její zvuk), čímž se začne rozehrávat jedno z ústředních témat pohádky, kterým je kritika konzumního způsobu života, kdy lidé sedí u televize, nic nedělají, zato však touží po všem, co na obrazovce vidí. Holena se nejprve nechá strhnout reklamou na fialky ve spreji – „svěžest vašeho domova“, poté čerstvými balenými jahodami „v akci“ (divák si při tom klade otázku, proč se pro ně Maruška plahočí do hor a nejde je koupit přímo do supermarketu, když jsou „v akci“?) a nakonec Holeně „zavoní“ televizní jablečný závin a dostane chuť na kilo jablek. To jsou postupné impulzy k tomu, aby se Maruška vypravila do hor a ve sněhu a mrazu našla to, po čem Holena touží, a aby inscenátoři mohli divákům ukázat, že na jaře rozkvétají nejen fialky, ale taky stromy, v létě dozrávají jahody a stromy mají zelené listí a na podzim se rodí jablka a listy začínají žloutnout.

O dvanácti měsíčkách, Divadlo DRAKFoto: Jiří N. Jelínek

Kromě úkolů, které souvisejí se sháněním různého jídla, není Maruška macechou a Holenou nijak týrána, ani ponižována. V režijním nastudování Jakuba Vašíčka a v hereckém podání Ivany Bílkové Maruška svůj osud přijímá sice bez reptání (co jí také zbývá), ovšem chybí jí pokora a místy se chová drze a vzpurně. Neuctivě cpe jídlo maceše i Holeně do krku, přinesené fialky, které jsou už k nepotřebě, zahazuje na zem, stejně tak i jahody, které odmršťuje dokonce se vztekem, což u dané postavy působí nepatřičně. Na premiérovém představení nebylo zřejmé, zda je to režijní záměr, nebo jen reakce herečky, která byla s přibývajícím počtem technických chyb zejména v druhé půlce představení nervózní. Tento Maruščin postoj však každopádně způsobil, že dětem chyběla kladná postava, s níž by se mohly jednoduše ztotožnit, jejíž osud by mohly s obavami sdílet a sledovat. Najednou tu byla jen jakási přidrzlá holka, která chodí do lesa, a když jí potřetí měsíčci nechtějí hned vyhovět, začne trucovat a vydírat je, že jim tam klidně zmrzne, jestli jí jablka nevydají. Tvůrci možná chtěli diváky pobavit, což se jim určitě podařilo v případě stále tloustnoucích loutek macechy a Holeny či v případě zpráv o počasí, které evokovaly aktuální netradiční průběh zimy, ale stál-li humor i na začátku motivace pro jednání Marušky, byl tento záměr pro vyznění pohádky kontraproduktivní.

V představení však velmi dobře fungovalo vytváření tajemných atmosfér v lese, kdy – už loutková – Maruška (opět látkový manekýn s dřevěnou hlavou) putovala na kopec, na onu ústřední bílou kopuli za dvanácti měsíčky. Procházela mezi stromy, které pohybovaly nejen větvemi, ale také se přemísťovaly z místa na místo a stávaly se z nich měsíce – jejich kmeny totiž měly z druhé strany namalované oči. Scény z lesa doprovázela nejen světelná změna, ale také působivá, třebaže reprodukovaná hudba Jiřího Vyšohlída, kterou tvořil temný vokál a jakési skřípění strun. Měsíce se mezi sebou dohadují, zda si mohou dovolit zmást počasí, Maruška zpívá a hudba jí odpovídá.

Skutečně silný a pěkný obraz lesa a seskupení stromových měsíců bylo v dalších opakováních trochu oslabeno, protože bohužel není nijak rozvíjeno. S menšími obměnami se opakuje totéž, včetně přidávání květů, resp. listů na strom, který právě převzal vládu nad přírodou. Zmatenost počasí a jeho prudké výkyvy jsou v pohádce taky tematizovány, což jistě ocení zejména dospělé publikum, zvláště přináší-li meteorologickou předpověď „TV Pohovka – teplo vašeho domova“.

Pohádkový příběh i v DRAKu končí tradičním trestem – v tomto případě spíše za macešinu a Holeninu lenost a rozmařilost, než za bezohledný a necitlivý přístup k Marušce. Obraz jejich umrznutí v lese je scénograficky pěkně vymyšlen. Macecha s Holenou se ani nepohnou ze své pohodlné pohovky, jen je postupně obklopí stromy, vytvoří kolem nich neprostupný kruh a herečka dvojici loutek zasype sněhem a přiklopí kulovitým poklopem, na kterém vztyčí kříž. Tuto scénu oslabuje snad jen to, že herečka je v tuto chvíli vlastně pořád v roli Marušky, takže pohled na zasypávání macechy a Holeny sněhem z jejích rukou trochu evokuje Maruščinu pomstu.

Přichází jaro a s ním chlapec s píšťalkou. Dvě loutky se potkají na kopci u kříže. Maruška na tóny píšťalky odpovídá svým zpěvem a pohádka se tak hravě a poeticky uzavírá.

Přestože inscenace trpí některými nelogičnostmi a herečka má těžký úkol, aby dokázala věrohodně zahrát postavu, nad níž mají mít sedící, víceméně pasivní, loutkové figury převahu, bylo na premiéře zřejmé, že pokud se další představení drakovské pohádky O dvanácti měsíčkách zbaví nervozity, technických chyb a Ivana Bílková se ve své roli zabydlí, děti uvidí známý příběh, kořeněný humorem, tajemnými atmosférami a poetickou i dramatickou hudbou. Diváci pak tvůrcům jistě rádi odpustí i některé neduhy.

Divadlo DRAK, Hradec Králové

O dvanácti měsíčkách

Režie: Jakub Vašíček, scénografie: Tereza Venclová, hudba: Jiří Vyšohlíd, dramaturgie: Tomáš Jarkovský. Psáno z premiéry 16. 1. 2016.

Zuzana Vojtíšková, 10. 3. 2016

Článek zatím nemá žádný komentář.
Vložit komentář:

Jméno a příjmení (povinné)

Příspěvek

Potvrďte, prosím, že nejste loutka: napište jméno Hurvínkova otce

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.