Možná, že jsem vás titulkem navnadila, ale o žádné mé osobní dědictví se nejedná. Šlo o první třídenní pracovní setkání výboru Komise pro dědictví UNIMA (Commission du Patrimoine de l’UNIMA – UNIMA’s Heritage Commission), které se konalo koncem července v Saguenay v Kanadě.
Pokud trochu sledujete práci UNIMA, pak možná víte, že jeho exekutiva řídí činnost několika komisí, z nichž komise právě dokončující anglickou verzi Světové loutkářské encyklopedie či Komise pro vědecký výzkum a Komise pro festivaly jsou jedny z nejaktivnějších a mohou se pochlubit řadou konkrétních výstupů v podobě odborných seminářů, informativních přehledových CD či publikací.
Návrh na vytvoření Komise pro dědictví UNIMA (přesněji řečeno pro kulturní dědictví související s loutkovým divadlem) podal před časem bývalý generální sekretář Miguel Arreche a po jeho náhlé smrti se tohoto zatím příliš nedefinovaného úkolu ujal stávající generální sekretář Jacques Trudeau. Ten se rozhodl – ve spolupráci s festivalem FIAM v Saguenay – pozvat zástupce z nejrůznějších konců světa (od Evropy přes Kanadu, USA až po Afriku), kteří se tímto tématem zabývají, ke společné debatě o činnosti i poslání této komise. Z deseti členů komise a osmi členů dopisujících se nás po tři dny v městě Chicoutimi v oblasti Saguenay na východě Kanady sešlo sedm: Jacques Trudeau z kanadského Montréalu, divadelní historik a teoretik prof. Henryk Jurkowski z Polska, divadelní historička a spolupracovnice muzea Puppetry Arts v Atlantě Nancy Staub z USA, ředitel a kurátor muzea v Holandsku Otto van der Mieden, Boniface Kagambega organizující festivaly a akce související s obřími loutkami vycházejícími z afrického folkloru, Dimitri Carter ze Seatlu v USA, který spravuje muzeum zabývající se převážně asijským loutkářstvím, a já, která jsem měla hlavní trumf v rukávu – cílené úsilí o zápis česko-slovenského loutkářství mezi nehmotné kulturní statky UNESCO.
První den setkání, po vzájemném představení se a ukázkách z práce související s tématem, nastal pochopitelně čas pro definování pojmu „tradice“, se kterým se právě v různých zeměpisných šířkách pracuje velmi flexibilně. Výsledkem vzrušené debaty bylo rozhodnutí oslovit – ve spolupráci s Komisí vědeckého výzkumu, všech teritoriálních komisí – především všech 98 center UNIMA a požádat je o vyplnění dotazníku, který by se pojmu tradice a jejího současného traktování v té které oblasti týkal. Materiál by měl stručně mapovat tradici loutkového divadla v jednotlivých zemích, její kořeny, formy, obsah a význam a měl by být propojen také s oblastí sociální, religiózní, antropologickou, filosofickou i psychologickou. Zároveň by měl podat i přehled o tom, jestli ještě existují mistři tohoto oboru a jak je mladá generace zaujatá rozvíjením tradiční formy či jejího dalšího invenčního posunu. Součástí tohoto výzkumu by měla být zpráva o formách tradičního loutkového divadla, které mizejí, nebo jsou v dané oblasti v ohrožení.
Druhým krokem v jednání komise bylo jednomyslné rozhodnutí shromáždit všechny základní informace (archivní materiály, fotografie a videa), která jsou v souvislosti s uznáním a zápisy jednotlivých států a krajin do seznamu kulturního a nemateriálního dědictví UNESCO v daném momentě soustředěny v jeho archivech.
Členové komise také odsouhlasili další výzkum a pátrání v různých loutkářských muzeích, centrech a u soukromých sběratelů, aby se mohla sestavit co nejúplnější databáze tradičního světového loutkářství, kterou chce komise zkompletovat, sestavit do přehledného katalogu a publikovat na webových stránkách UNIMA.
Jako jeden z dalších námětů pro práci komise jsem předložila návrh vytvořit k 90. výročí založení UNIMA projekt (studii a publikaci) týkající se historického významu UNIMA jakožto organizace, která se výrazně zasadila během 20. století o uznání a obhajobu loutkového divadla jako významného divadelního druhu i jako prostředku k posílení uměleckých a humanistických tendencí tak, jak jsou obsaženy i v preambuli zakládající listiny UNIMA.
Posledním bodem, kolem kterého byla živá diskuse, byla možnost udělit speciální ocenění mistrům, kteří zasvětili svůj život – ať už v praxi, nebo ve vědeckém díle – různým formám tradičního loutkového divadla nebo invenčnímu znovunalezení a obnovení starých loutkářských postupů a forem. Toto speciální ocenění by mělo sloužit k většímu uznání jejich práce a eventuálně iniciovat k následné finanční podpoře nejrůznější fondy a instituce. I v těchto případech komise počítá s návrhy na tato ocenění ze strany jednotlivých center UNIMA.
I když přehled práce naší komise může působit trochu suše, bylo to setkání pro všechny nesmírně zajímavé a cenné. Vidět a slyšet osmaosmdesátiletého Henryka Jurkowského, jak při setkání s účastníky festivalu přednáší o svých výzkumech v oblasti vánočních her ve střední a východní Evropě, Boniface Kagambegu hovořícího o znovuobnovení tradice tančících obrovských loutek inspirovaných vesnickým africkým folklorem nejen v jeho zemi, ale následně i na festivalech v Evropě, Ottu van der Mieden o jeho unikátním muzeu, kde udělal v poslední době krásnou výstavu věnovanou Pullcinelovi, a také kultu indonéského wajangu, stále nadšenou a výtečně informovanou sledovatelku dění v loutkářském světě Nancy Staub informující o otevření nových prostor pro loutkářské sbírky muzea v Atlantě… To všechno mě naplnilo radostí a nakonec hrdostí i na naši tradici, o které jsem také mohla promluvit a jejíhož významu si doma možná až tak nevážíme.
[tento článek vyšel tiskem v čísle 4/2015]
Nina Malíková, 7. 9. 2015
14. 11. 2024
Divadlo Radost, Brno
1950: Horáková ON AIR
15. 11. 2024
Divadlo loutek, Ostrava
Pilot a Malý princ
15. 11. 2024
Divadlo Spejbla a Hurvínka, Praha
Hurvínkova vánoční záhada
16. 11. 2024
Malé divadlo, České Budějovice
Uneste mě, prosím
Markéta Kočvarová Schartová (20. 4. 1934 – 12. 11. 2014)
Iva Peřinová (25. 6. 1944 – 6. 11. 2009)
Jiří Krba (17. 11. 1949)
Helena Štáchová (18. 11. 1944 – 22. 3. 2017)
Jana Sypalová (22. 11. 1959)
Marcela Jechová (25. 11. 1934)
Bohuslav Olšina (27. 11. 1924)
Erik Machart (28. 11. 1959)
Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.
Twitter
RSS