Argentinsko-dánská klasika pro děti

Andersenův příběh o statečném cínovém vojáčkovi, jedna z nejklasičtějších evropských pohádek, inspirovala argentinského tvůrce Omara Alvaréze k vytvoření inscenace, kterou nyní uvedl na Skupově Plzni.

Tento známý loutkář předvádí technicky dokonalou one-man show doprovázenou reprodukovaným vyprávěním v češtině. Jeho spoluhráči jsou rozličné loutky, vlastně spíše hračky, protože právě o jejich světě pohádka vypráví.

Alvaréz nepotřebuje nejmodernější technologie, aby odvyprávěl dojemný a dobrodružný příběh putování statečného vojáčka zamilovaného do papírové baletky. Jednoduchosti klasického příběhu zůstává věrný i výběrem prostředků. Elegantními a rozmáchlými pohyby pohybuje s loutkami na scéně, rozmístěním papírového zámku a několika krabic na vyvýšené stupně vytvoří dětský pokoj, který zase rychle promění v děsivou řeku spuštěním látky. Dětského majitele vojáčka představuje nehybná loutka (de facto malá panenka), děsivého trolla zase klaun vyskakující z krabice. K vyjádření pocitů osudem trápeného hrdiny loutkáři stačí pohyblivá hlava této jinak strnulé loutky-hračky – zbytek doplní svou vlastní mimikou. Téměř celou dobu Alvaréze vidíme na jevišti, oděného do dobového obleku s baretem na hlavě. Na malou chvíli se ukryje například v momentech, kdy využívá stínohry. Papírová ryba pomocí této loutkářské techniky dosáhne pro vojáčka obludných rozměrů a celého jej spolkne.

Příběh o hračkách je logicky určen především dětskému publiku, ale i dospělého diváka dokáže strhnout něha, s kterou Alvaréz k pohádce přistupuje. Soucítí s vojáčkem, který nesměle pokukuje po krásné baletce žijící v papírovém zámku, trpí spolu s ním, když vypadne ven z okna pokoje a je zmítán všemožnými živly. A třebaže na konci vojáček i baletka shoří, z výrazu jediného lidského aktéra vyčteme, že považuje tento konec za šťastný. Vždyť po zamilované dvojici zbylo cínové srdce, které na věky věků zdobí baletčina ozdoba do vlasů. Pokud se dojetí přece jen nedostaví, i nejcyničtější divák pak musí připustit, že inscenace je dokonale technicky zvládnutá.

Na jevišti po celou dobu představení vidíme také loutku samotného Andersena, který brkem neustále přejíždí po papíře. Zdá se, že pohádka se vlastně právě odehrává v jeho představách, a on tyto obrazy zapisuje. Alvaréz Andersenův text věrně následuje – odvypráví jej takový, jaký je, bez zbytečných výstřelků či inovací. Divák seznámený s předlohou se tak nedočká žádného překvapení, ale děti, pro které je inscenace určená především, barevný svět hraček určitě upoutá. A připomenutí, že ne každý konec pohádky musí být dokonale šťastný, nemůže nikdy uškodit.

Petra Zachatá, 5. 9. 2015

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.