Workshop Výroba tradiční loutky smrtky

V rámci festivalu Skupova Plzeň vedl Miroslav Trejtnar celkem tři workshopy. První, zacílený na dětské publikum, se uskutečnil již v sobotu 29. srpna, jako doprovodný program festivalu v ulicích. Následující dva bloky, realizované ve čtvrtek a pátek, pak umožnily vytvoření plně pohyblivé marionety i dorostu a dospělým.

V dílně Divadla Alfa, uzpůsobené pro deset účastníků, se sešli jak studenti divadelních kateder, tak výtvarníci i neodborná veřejnost. Zvolená marioneta skeletonu, zhotovovaná na workshopu, se odráží přímo od reálného divadelního artefaktu ze sbírky Aleny Vorlové, užívané českými marionetáři.

V úvodní přednášce seznámil Trejtnar všechny účastníky s naprostými základy loutkové tvorby, představující výrobu nákresů, pečlivé rozmístění pohyblivých částí a soustružení samotných tvarů ze špalku. Frekventanti pak pracovali s prefabrikátovými částmi těla, které opracovávali za pomocí dlát a vrtáků. Nezbytným předpokladem pro vznik kvalitní figurální loutky bylo především zohlednění anatomických možností lidského těla, kterým věnoval Trejtnar zvláštní pozornost. Modelace pohyblivých částí tak tvořila hlavní náplň více než sedmihodinového čtvrtečního bloku.

Následující páteční workshop se zaměřil na upevnění částí loutky do systému vahadel a možnosti její animace. Specifikum loutky smrtky je ve schopnosti jejího naprostého rozložení během představení a následného složení do původní podoby. Pro tyto potřeby byly vytvořeny dvě alternativní možnosti zavěšení – buď na způsob horizontálního vahadla, anebo po vzoru čínských akrobatů, na vahadlo s odnímatelnou přední částí. Ve výsledku si pak účastníci odnášeli vlastnoručně vyrobené pohybu schopné marionety, spolu se základní instruktáží o jejich pohybu a využití.

Foto: Lucie Dvořáková

Dospělí ztrácí odvahu experimentovat

Patříte k české loutkařské špičce v oblasti designu a výroby marionet. Kdy se u vás projevila touha věnovat se právě této činnosti?

Pocházím z Hradce Králové, kde jsem jako dítě zažil hvězdná léta Divadla DRAK a inscenace jako byla například Kroftova Zlatovláska. Pak jsem odešel do Prahy studovat řezbářství, na DAMU pak scénografii na Katedře loutkářství. Takže jsem se k tomu dostával postupně přes řezbářství, přes dřevo až po scénografii.

Má u Vás řezbářství rodinnou tradici?

Právě, že vůbec ne. Dělalo se výtvarničení, otec maloval obrazy, Nikdo v okolí se tomu zvlášť nevěnoval.

Dnes vedete workshopy pro budoucí profesionály, ale i tvořivé dílny pro děti. V čem vidíte specifikum práce s dětským a dospělým účastníkem? Popřípadě jak se liší ve vnímání loutky?

Dílničku pro plzeňskou veřejnost jsme dělali o víkendu na náměstí. Přijel jsem s polotovary a předpřipravenými tvary a měl jsem s sebou bednu různě tvarovaných odřezků, které jsem dal k dispozici dětem. Velké tvary děti spojí a vytvoří si z toho třeba hlavičky nebo zvířátka a objekty. Tam se ukáže, že děti nejsou svázané konvencemi, že mají daleko větší představivost než dospělí. Dospělí jsou opatrní, mají strach, aby něco nezkazili a ztratili už tu odvahu a nespoutanost experimentu.

Takže Vás práce s dětmi více umělecky naplňuje?

(smích) Je to fyzicky hodně náročné, ale je to vždycky hřejivá záležitost.

Před necelým týdnem skončil Váš festival Teatrotoč, nyní pořádáte workshopy na Skupově Plzni. Jak se Vám pracuje v Divadle Alfa?

Mám tu deset frekventantů, většinu českých. Běžně pořádáme mezinárodní workshopy, kde máme Čechů minimum, takže musím potlačovat reflex mluvit anglicky (smích). Běží nám to ale úžasně, jako na nitích! A věřím, že dospějeme k dobrému konci.

Na workshopu se sešli účastníci jak se zkušenostmi s loutkovou tvorbou, tak naprostí amatéři. Jak náročné je vyrobit kompletní loutku?

Jsem zvyklý na to, že nám lidi pošlou nějaké resumé, ale většinou se ukáže, že toho neumí tolik, kolik jsme předpokládali, takže jsem připraven přiskočit a pomoct všem tak, abychom to dotáhli do konce ve stejné kvalitě. Také je to dáno tím, že máme zajištěny kompletní polotovary, které opracujeme pomocí dláta a dokončíme do toho tvaru, že pak odejdou s loutkou, kterou budou moct používat.

Včera jsme mohli zhlédnout spolupráci belgického a českého souboru v inscenaci UbudneS, nebo produkci Vietnamského vodního loutkového divadla. Viděl jste některou z těchto inscenací?

Přijeli jsme teprve včera, takže zatím neviděl. Večer se chystáme na Finy (inscenace Odcházení, pozn. aut.) a potom na Nevilla Trantera (inscenace Král, pozn. aut.). Vietnamské loutkové divadlo jsem viděl na UNIMA festivalu, mají krásnou hudbu a je to skvěle řemeslně zvládnuté Takže doporučuji.

Jste stálým návštěvníkem festivalu?

Jezdíme jen občas na vybrané inscenace.

Chtěl byste na závěr něco vzkázat dětem, popřípadě dospělému loutkařskému publiku?

Choďte do divadla a dělejte si svá divadla, stačí k tomu strašně málo – špalíčky dřeva a hlavně chuť a zápal si něco vytvořit.

Foto: Lucie Dvořáková

Miroslav Trejtnar (1962)

Vystudoval řezbářské oddělení SUPŠ v Praze, navázal studiem na Katedře loutkového divadla DAMU, obor scénografie a technologie loutkového divadla, které ukončil v roce 1989. Dále se zúčastnil workshopů v pořádaných Mezinárodní loutkářskou společností UNIMA, významná byla jeho spolupráce s americkou legendou loutkového divadla Bread and Puppet, v čele s Peterem Schumannem, v americkém Vermontu.

Od roku 1989 se pod názvem Puppets in Prague věnuje organizaci vlastních loutkařských workshopů, zaměřených na praktickou výuku budoucích profesionálních loutkařů. Tematicky se jednotlivé bloky věnují výrobě loutek pro filmovou animaci, vyřezávání marionet, jejich ovládáním a kinetikou, popřípadě výrobě trikové loutky smrtky a mechanického draka. Své semináře vedl kromě České republiky například ve Velké Británii, Hong Kongu, Portugalsku či na Maccau. Ve stejném roce založil společnost KID, zaměřenou na praktickou distribuci loutek, hraček a skulptur.

Kromě divadelní produkce Miroslav Trejtnar režíroval spolu s Taťanou Markovou animovaný film Jak to říct dětem? Krátkometrážní animace čerpá z událostí 17. listopadu 1989, vyprávěných očima tehdejších studentů, dnes již rodičů. Spolu s dětmi Trejtnar sledoval trasu pochodu, přičemž k ilustraci situace využívá figurek a maňásků. Premiéra filmu se uskutečnila symbolicky 17. listopadu 2014.

Miroslav Trejtnar se věnuje rovněž sochařské činnosti, která čerpá ze surrealismu, ale i z pohybových možností loutek, čímž vznikají díla na pomezí reality a fantazie. Jeho sochy byly úspěšně prezentovány v Dánsku, Belgii, Německu, Holandsku, či Rakousku.

Iveta Dudová, 4. 9. 2015

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.