Když před dvěma lety přišlo tehdy nové Sdružení pro podporu tradic východočeského loutkářství s myšlenkou navrhnout „fenomén východočeské loutkářství“ jako prvek na Seznam tradiční, lidové kultury ČR, vyvolalo to drobnou bouři.
Mnozí oprávněně namítali, že české loutkářství nelze lokalizovat pouze na území východních Čech a že hovořit o východočeském fenoménu je trochu zpupné. Agilní sdružení v čele s Janou Dražďákovou a Lenkou Jaklovou nicméně shromáždilo výkvět české teatrologie (prof. M. Klíma, prof. A. Dubská, P. Pavlovský, J. Blecha, N. Malíková) a připravilo velmi dobrý materiál, který nakonec přes drobné kolize k zápisu na národní seznam vedl.
Aby ministerstvo kultury uklidnilo trochu rozbouřené vody, poslalo bezprostředně po zápisu (na konci roku 2012) dopis na krajské úřady a metodická centra pro tradiční lidovou kulturu s nabídkou: „zpracujte krajské nominace loutkářství, předložte na národní seznam a poté by mohla ČR přistoupit k návrhu nominace do UNESCO.“
Rok se sešel s rokem, a když v únoru 2014 přišli kolegové z Koordinačného centra tradičnej ľudovej kultury v čele v prof. Jurajem Hamarem s návrhem „pojďme společně do UNESCA“, ukázalo se, že kromě Liberecka a města Plzeň nikdo nic nemá a nezpracoval. Vyšla pouze úžasná kniha studií s názvem Živé dědictví loutkářství (vydali AMU a Muzeum loutkářských kultur, editovala Zuzana Vojtíšková).
Podmínkou pro UNESCO je však zápis na národní seznam, takže v únoru minulého roku bylo dohodnuto, že nominační spis včetně filmu pro národní seznam zpracuje a předloží do 31. května 2014 k projednání Národní radě pro tradiční lidovou kulturu Národní informační a poradenské středisko pro kulturu. To v šibeniční lhůtě tři a půlměsíce oslovilo jako spolupracovníky některé kolegy, neboť chtělo dodržet původní ideu, že národní nominaci budou doprovázet studie o loutkářství v jednotlivých krajích ČR.
Moravské kraje zpracoval Jaroslav Blecha, loutkářství jihozápadních Čech bylo složeno ze statí A. Dubské, P. Vašíčka a L. Richtra, Liberecko zpracovalo Muzeum Českého ráje v Turnově (Jaroslav Kříž), Prahu J. Viktorinová z Muzea hlavního města Prahy, středočeské loutkářství L. Lázňovská s využitím tezí J. Trčkové a J. Víta, Ústecký kraj L. Richter. Desetiminutový film na základě scénáře J. Blechy vytvořil tým M. Kučery.
Pokud jde o nositele, pak se NIPOS rozhodl nevybírat, ale oslovit všechny soubory. Souhlas poslalo 48 souborů včetně profesionálních scén, spolků amatérských i nezávislých. Za východočeské soubory, které souhlasy daly k původní nominaci, souhlas podepsalo Sdružení pro podporu tradic východočeského loutkářství. Nechybí žádný z aktivních a v oboru známých souborů.
České loutkářství – lidové interpretační umění bylo jako statek dne 19. prosince zapsáno ministrem kultury na Seznam nemateriálních statků tradiční, lidové kultury České republiky.
Od poloviny minulého roku pracoval společný slovensko-český tým na nominaci Slovenského a českého loutkářství (slovenská strana jako iniciátor a zároveň předkladatel musí být uváděna jako první) na Reprezentativní seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva. V týmu byli zástupci zpracovatelů (Koordinačné centrum a NIPOS), obou ministerstev a jednotliví odborníci (za českou stranu J. Blecha z Moravského muzea v Brně, za slovenskou stranu Lubica Volanská z Ústavu etnologie). Tým se sešel několikrát ročně (poprvé v rámci LCH) a musel se dohodnout na všech základních parametrech.
Klíčovým rozhodnutím byl název prvku (Slovenské a české loutkářství) a jeho definice. Po dlouhé diskusi byla jako popis prvku přijata tato verze: „Slovensky nebo česky provozované loutkové divadlo, vnímané coby jev ve všech jeho historických podobách a rozmanitých projevech, synkreticky slučuje dovednosti dramatické, dramaturgické, inscenační, interpretační, scénografické, výtvarné i hudební. Jeho jádrem je představení, v němž divadelní role hrají ikonické znaky – loutky (nejčastěji ze dřeva) reálných nebo fantaskních postav, někdy i zvířat nebo předmětů, které v reálném čase představení projevují život pohybem, případně mluvou, jsou viditelně nebo skrytě animovány a ovládány různými mechanismy prostřednictvím jednoho či více loutkářů.“
V dalších částech spisu je popisován způsob předávání znalostí a dovedností, dále sociální a kulturní význam loutkářství. Byla uvedena všechna minulá záchovná opatření, a to jak na straně společenství loutkářů (vydávání časopisu Loutkář, činnost spolků, festivaly a další), tak odborných organizací v obou republikách (celostátní a mezinárodní festivaly, odborné konference, činnost stálých expozic loutek a další) včetně toho, co udělala veřejná správa (na české straně vytvoření specializovaných dotačních programů, zřízení institucí pečujících o prvek, zahrnutí do systému cen – např. Cenu ministerstva kultury za celoživotní přínos k rozvoji amatérského loutkářství obdrželi Karel Šefrna, Josef Brůček, Luděk Richter, Jan Merta, Hana Budínská).
Pokud jde o navrhovaná záchovná opatření, bude vytvořena společná česko-slovenská koordinační platforma, vydán audiovizuální nosič, připravena putovní společná výstava, podporována účast loutkářů obou zemí na mezinárodních festivalech konaných v obou zemích, vytvořen společný plán činnosti Českého a Slovenského centra UNIMA na období 2016–2020, zpracován manuál pro nabídku loutkových představení pro děti i dospělé, na LCH a na festivalu Anderleho Radvaň budou nabídnuty dílny pro mladé loutkáře.
Oba národní koordinátoři (Koordinačné centrum a NIPOS) se zavázali k průběžnému periodickému monitoringu vývoje prvku a navrhování opatření na jeho podporu. Obě národní ministerstva pak deklarovala veřejnou podporu českého a slovenského loutkářství. Do ochrany prvku na české straně budou dále zapojeny České centrum UNIMA, kraje Pardubický, Královéhradecký a Plzeňský a města Chrudim a Plzeň. Nositeli prvku jsou sdružení loutkářů a jednotlivé soubory, které byly osloveny a poskytly souhlasy. Nominační film vzniká a v průběhu února 2015 bude předveden pracovnímu týmu.
Do konce března musí být dokument včetně filmu, deseti vybraných fotografií, souhlasu všech nositelů a podporovatelů s podpisy obou rezortních ministrů zaslán na adresu centrály UNESCO v Paříži. Lze předpokládat, že v průběhu letošního roku bude nominace posouzena a případně na podzim předložena Valnému shromáždění k projednání. Nominační spisy v národních jazycích budou zveřejněny. Slovenské a české loutkářství se tak (doufejme) postaví vedle sicilských stínových marionet, indonéských javajek a tradičního japonského loutkového divadla. V České republice tak doplní již zapsané statky, jako jsou verbuňk, jízda králů, masopustní obchůzky na Hlinecku a další.
[tento článek vyšel tiskem v čísle 1/2015]
Lenka Lázňovská, 1. 3. 2015
14. 11. 2024
Divadlo Radost, Brno
1950: Horáková ON AIR
15. 11. 2024
Divadlo loutek, Ostrava
Pilot a Malý princ
15. 11. 2024
Divadlo Spejbla a Hurvínka, Praha
Hurvínkova vánoční záhada
16. 11. 2024
Malé divadlo, České Budějovice
Uneste mě, prosím
Markéta Kočvarová Schartová (20. 4. 1934 – 12. 11. 2014)
Iva Peřinová (25. 6. 1944 – 6. 11. 2009)
Jiří Krba (17. 11. 1949)
Helena Štáchová (18. 11. 1944 – 22. 3. 2017)
Jana Sypalová (22. 11. 1959)
Marcela Jechová (25. 11. 1934)
Bohuslav Olšina (27. 11. 1924)
Erik Machart (28. 11. 1959)
Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.
Twitter
RSS