Přelet nad loutkářským hnízdem

Dočkala se

Pražskou kulturní nabídku letos v červenci rozšířil mezinárodní projekt Divadelní Odysea/Meeting the Odyssey. Tento projekt věnovaný zejména pohybovému divadlu a inspirovaný Homérovým eposem ještě čeká tříletá plavba po Evropě a Praha byla jednou z jeho prvních zastávek.

Přiznám se, že k mezinárodním tematizovaným projektům, které bývají zpravidla štědře dotované, bývám značně skeptická. Většina inscenací, které jsem viděla, narazila právě na banálnost a povrchnost ve zpracování tématu a na křečovitou snahu vyplnit grantové zadání. S velkou nedůvěrou jsem proto šla na představení Čekání na déšť opolského Teatru lalki i aktora a v režii Krystiana Kobyłky.

Naštěstí se v tomto případě má předtucha nevyplnila a mezinárodně obsazená inscenace (s převahou polských herců, kromě nichž na projektu participoval Řek, Ital a Francouz) Čekání na déšť byla silná, poutavá, energicky pojatá a na konci patřičně dojímavá. Jak je zřejmé z názvu celého projektu, je inspirována Homérovou Odyseou a zaměřuje se překvapivě nikoli na titulního hrdinu, ale na jeho čekající manželku. Ukazuje ji opuštěnou a trpělivou, jak jen s obtížemi odolává stupňujícímu se nátlaku možných nápadníků, kteří se jí neurvale nastěhují do paláce. Přiznám se, že zběsilá a ukřičená scéna, kdy nebohou Penelopé (Aleksandra Adamska) jeden po druhém brutálně znásilňují, se mi stále nedaří z hlavy vytěsnit.

Inscenátoři se totiž zaměřili právě na domýšlení toho, co se dělo s osamělou ženou, 20 let čekající na manžela. Tato optika příběh Odyseova putování plný fantaskních bytostí neobyčejně zlidšťuje a zpřítomňuje publiku jako uvěřitelný.

Inscenace se odehrává na jednoduché scéně (výprava Eva Farkašová) – vlevo je kolébka s malým Telemachem, šňůra s prádlem, vpravo sedí hudebník obklopený bicími i strunnými nástroji. Uprostřed je kovová konstrukce, která jednoduchou proměnou znázorňuje palác a po rozložení i manželské lože. Takřka prázdná scéna skýtá dostatek prostoru pro hereckou akci – estetizovaný pohyb v kontrastu s brutálním fyzickým divadlem – a celkovému účinu napomáhá i často využívané efektní zadní svícení.

Penelopino alter ego na scéně zastupují bílé figuríny v životní velikosti (na temeni hlavy mají síťku, v břiše pravděpodobně reproduktory; na dálku to nebylo příliš zřejmé). Jejich vodiči (a zároveň ženiši) mají oblečeny baloňáky a klobouky zemitých barev (pod nimi černé trikoty) a velice působivě rozebírají ženská těla na torza, tak jak si čím dál drzejší ženiši nárokují nebohou slaměnou vdovu. Té nezbývá než se utéci do vzpomínek (černobílá projekce) a sugestivních snů – v jednom z nich skutečně přijde svalnatý hrdina a nápadníky vyžene. Následuje však nemilosrdné probuzení, další ponižování a žalozpěv nad krutým osudem.

Klíčovou složkou této pohybové inscenace je rytmus udávaný zmiňovaným hudebníkem na bubny a nelze si v této souvislosti nevzpomenout na Kobyłkovu inscenaci Drums – 4 Dance(s), kterou jsem měla šanci vidět na Bábkarskej Bystrici v roce 2008 a která si odvezla hlavní festivalovou cenu. I v tomto případě určovali tempo inscenace bubeníci přítomní na scéně. Díky nim mělo v obou případech představení spád a nenechalo diváka vydechnout. Navíc ohlušující bubnování velice účinně stupňuje i působení stylizované agrese.

Na konci inscenace, když už se zdá hrdinčina situace zcela bezvýchodná, nastane ztišení, Penelopé vyjde ven z pomyslného paláce a zastaví se čelem k divákům. Načež na ni začne drobně pršet a drobounké kapky „živé“ vody signalizují, že je Odyseus nablízku a skutečně přijde, aby ji vysvobodil. Tento náznakový a metaforický konec se šťastnou katarzí, avšak bez polopatického dořečení, mě jako diváka spoluprožívající hrůzy bezbranného osamění hlavní hrdinky nesmírně potěšil.

Opolski Teatr lalki i aktora (v rámci festivalu Divadelní Odysea)

Čekání na déšť

Režie: Krystian Kobyłka, scénář: Malina Prześluga, výprava: Eva Farkašová, hudba: Sambor Dudziński, choreografie: Jacek Gebura

Premiéra 26. 7. 2014, psáno z reprízy 28. 7. 2014.

[tento článek vyšel tiskem v čísle 5/2014]

Kateřina Lešková Dolenská, 5. 11. 2014

Článek zatím nemá žádný komentář.
Vložit komentář:

Jméno a příjmení (povinné)

Příspěvek

Potvrďte, prosím, že nejste loutka: napište jméno Hurvínkova otce

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.