Naše divadlo je bytostně loutkové

Koho jiného požádat o rozhovor se zakládajícími členy divadla Continuo Helenou a Pavlem Štouračovými než jejich blízkou spolupracovnici Janu Pilátovou. Spíš než o vedený rozhovor jde tedy o inspirativní rozpravu všech tří osobností, která se točí zejména kolem učení, ale ohlíží se i zpátky za třicetiletou historií souboru. (red)

Jana: Jdete z konference o nonverbálním divadle v Alfrédu.1 O čem jste se radili?

Pavel: Mluvili jsme o nonverbálním divadle, jestli to není spíš fyzické nebo pohybové divadlo, pantomima, řešily se pojmy. Já jsem mluvil o tom, že když jde o nějak „jiné“ divadlo, máme tři roviny pojmenovávání. Musíme to pojmenovat, aby si to organizátoři festivalů a vystoupení mohli zařadit a prodat divákům. To je rovina marketingová, která mě moc nezajímá. Druhá: když se řekne divadlo, každý ví, že to je ta budova s krásným průčelím a sametovou oponou.…