Dolenská, Kateřina: Editorial

Vážení a milí čtenáři,

Jsme ve finále letošního ročníku Loutkáře a nezbývá než vás patřičně navnadit na ten další. Hlavním tématem pro rok 2023 budou opět loutky v zahraničí. V návaznosti na přechozí ročníky z let 2017, 2019 a 2021 se tentokrát zaměříme na loutkářství pro nás poněkud exotičtějších kultur. Těšit se můžete na fascinující svět čínských, japonských, vietnamských, barmských nebo indonéských loutek a třeba i africké loutkářské umění. Tím bychom měli naše cestování s prstem po loutkářské mapě prozatím dokončit.

Těšit se ale samozřejmě můžete i na další stálé rubriky, jako je Osobnost čísla, tematické cykly (opět se navrátíme k portrétům talentovaných českých scénografek či pozoruhodných tvůrců z oblasti animovaného filmu) a budeme se pochopitelně i nadále věnovat všem projevům oboru – od tradičního loutkářství přes studentské práce, inscenace amatérských souborů, produkce profesionálních divadel, festivalové dění doma i v zahraničí až po crossoverové projekty. S tímto končícím ročníkem se naopak po sedmi letech rozloučíme se seriálem Pavla Jiráska věnovaným fenoménu loutek v televizi.

Co ale naleznete v tomto čísle? Jsou to čtyři stěžejní materiály. První se týká naší spolupráce s Ústavem pro výzkum a studium divadla alternativního, loutkového a divadelní tvorby ve specifických skupinách DAMU a Spolkem pro podporu tradic loutkářství. Společně jsme realizovali dvouletý výzkum české loutkářské tradice a na následujících stránkách si můžete přečíst vybrané studie z výsledné publikace České loutkářství / Tradice a kontinuita (KANT, 2022).

Druhým obsáhlým blokem je série rozhovorů navazující na velmi podrobnou analýzu tvorby Divadla S+H, kterou pro nás napsal Luděk Horký a již jsme publikovali v minulém čísle. Týž autor ji pro nás ještě doplnil o rozhovory s Martinem Kláskem, Ondřejem Lážnovským, Marií Šimsovou, Davidem Janoškem a Jankou Ryšánek Schmiedtovou.

Třetí výrazný materiál v čísla připomíná dvacáté výročí založení souboru Geisslers Hofcomoediaten – přinášíme studii o vztahu loutek a baroka, precizní rozbor tvorby Geisslerů optikou loutkového divadla a rozhovory s Petrem Haškem a se sourozenci Bohadlovými. Ten čtvrtý zase poukazuje na třicátiny nestárnoucího Divadla Continuo a sestává z obsáhlého rozhovoru, který s manželi Štouračovými vedla Jana Pilátová, a z fragmentů disertační práce Marka Turošíka, který se podrobně věnoval rozboru Continua v porovnání s prací slavného Odin Teatret.

Titulní stránku nám tentokrát zdobí bratři Kopečtí z inscenace Bratři naděje z Divadla Minor. Kromě toho, že si jeden z nich – Gustav Hašek – odnesl v říjnu z Národního divadla Cenu Thálie za nejlepší herecký výkon roku v kategorii loutkového divadla, tato inscenace v režii Jana Jirků stihla ještě získat Cenu divadelních novin a na konci listopadu i cenu Erik udělovanou Českým střediskem UNIMA nejinspirativnějším loutkářským inscenacím uplynulé sezóny.

Toť vše, tedy pro letošek.

Jménem celé redakce děkuji za vaši přízeň a doufám, že nám ji zachováte i v dalším roce.

Kateřina Dolenská

Loutkář 4/2022, s. 1.