Slavíčková, Sarah: Praktická příručka pro loutkářské badatele

Do Muzea loutkářských kultur (MLK) v Chrudimi přijíždí návštěvníci a badatelé z celé republiky i zahraničí. Není divu, v současné době spravuje muzeum přes 50 000 sbírkových předmětů, z toho je téměř 11 000 loutek z celého světa. Mluvčí MLK Břetislav Oliva v rozhovoru předává dalším potenciálním badatelům praktické informace a přehled nejen o tom, jaké loutky se za stěnami renesančního Mydlářovského domu již padesát let skrývají, ale i jak se získávají nové akvizice.

Jaké máte v muzeu sbírky a jaké typy loutek v nich badatelé najdou? Kde jsou uložené?

Sbírka Muzea loutkářských kultur v Chrudimi je rozdělena na několik podsbírek. První a bezpochyby nejdůležitější je podsbírka Loutky, kde lze však nalézt kromě rozličných druhů a typů loutek i další objekty a hračky vycházející z loutkářského umění nebo nejrůznější suvenýry. Podsbírka Scénografie obsahuje vedle nejrůznějších dekorací, rodinných divadel, kompletních scén profesionální i amatérské produkce, rekvizit či kostýmů také například malované historické opony. Podsbírka Výtvarné zahrnuje zejména výtvarné návrhy scén či loutek, ale i nejrůznější originální výtvarná díla tematicky spjatá s loutkářstvím nebo sbírku filatelie a ex libris. Vysokou historickou a informační hodnotu poté nesou podsbírky Archiv, obsahující zejména tištěné dokumenty, ale i četnou korespondenci a manuskripty her, a Fotografie, což je nejpočetnější podsbírka obsahující obrazové záznamy a diapozitivy. Tento výčet uzavírá podsbírka zvukových nahrávek Fonografie a podsbírka nejstarších tisků Sbírková knihovna. Drtivá většina sbírkových předmětů je uložena v odloučeném depozitáři nacházejícím se přibližně 30 km od Chrudimi. Podsbírky Archiv a Fotografie (a částečně i podsbírka Výtvarné) jsou uloženy ve dvou samostatných depozitárních prostorech ve stejné budově jako badatelské centrum Muzea loutkářských kultur, v chrudimské Břetislavově ulici čp. 62.

Jaké období vývoje loutkářství pokrývají?

Nejstarší sbírkový předmět pochází pravděpodobně z poloviny 18. století, nicméně to je spíše výjimečný případ. Naprostá většina sbírky je časově ohraničena obdobím od poloviny 19. století do současnosti.

Na jaké výjimečné loutky a scénografie v nich badatelé mají zaměřit pozornost?

Sbírka MLK je výjimečná již tím, že je, vedle dokumentace vývoje českého loutkářství, jako jediná u nás zaměřena i na světové loutkové divadlo. Badatel tak v našich sbírkových fondech může najít i zajímavé zahraniční loutkářské artefakty, z nichž mnohé jsou rovněž zapsané na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Z těch nejznámějších bych jmenoval třeba sicilské marionety z loutkového divadla Opera dei Pupi, tradiční marionety Rūkada Nātya ze Srí Lanky nebo stínové loutky Wayang Purwa z Indonésie. Muzejní sbírka také obsahuje cenné francouzské loutky a další artefakty z období tzv. Belle Époque, včetně slavných stínových loutek z proslulého kabaretu Le Chat Noir, loutek z pařížského divadla Nabots, včetně marionety Tanečnice spojované s malířem Edgarem Degasem, nebo nádherně malované zadní prospekty z divadla předního francouzského loutkáře Jacquese Chesnaise.

Samostatnou kapitolou jsou samozřejmě české loutky a scénografie. Vedle marionet kočovných loutkářů ze suchardovské dílny nebo od pražského řezbáře Josefa Allesiho jsou pro badatele určitě zajímavé loutky a scénografie vytvořené předními scénografy a výtvarníky spojenými s poválečným rozmachem profesionálních loutkových scén jako například Františkem Vítkem, Pavlem Kalfusem, Aloisem Tománkem nebo Petrem Matáskem. A vzhledem k tomu, že muzeum je v Chrudimi doma zásluhou lidí kolem festivalu Loutkářská Chrudim, lze v naší sbírce nalézt velké množství unikátních fotografií, dokumentů, plakátů nebo zvukových záznamů z této nejstarší dosud trvající loutkářské přehlídky na světě.

Jak se takové loutky a scénografie získávají? Jak získáváte nové akvizice?

Akviziční činnost muzea probíhá obdobným způsobem jako ve většině institucí svého druhu u nás nebo ve světě. Loutky a další artefakty se k nám dostávají na základě nákupů, darů nebo vlastní sběratelskou činností (ta se soustřeďuje hlavně na drobné sbírkové předměty typu plakátů nebo programů). Velmi často se na nás potenciální dárci nebo prodejci obracejí sami, ale sledujeme i aukce a aukční servery. Dárci nebo prodejci mohou být fyzické, ale i právnické osoby, například divadelní soubory, jejich zřizovatelé nebo obce. Nemusím zdůrazňovat, že veškerá akviziční činnost podléhá samozřejmě přísným pravidlům. Pro každou akvizici je nutné schválení Poradního sboru pro sbírkotvornou činnost, jehož členy jsou kromě kurátorů a ředitelky MLK i přední čeští odborníci na oblast loutkového divadla. V případě, že se jedná o finančně nákladnější akvizici, využíváme samozřejmě dotační programy, například Integrovaný systém ochrany movitého kulturního dědictví, který vyhlašuje Ministerstvo kultury ČR.

Spolupracujete s konkrétními výtvarníky, případně divadly, která vám přenechávají výpravy již stažených inscenací?

Ano, díky kontaktům paní ředitelky Chalupové, která sama dlouhou dobu působila jako divadelní režisérka na českých i zahraničních loutkových scénách, to máme o trochu jednodušší a dveře do spousty divadel a souborů jsou v tomto směru otevřené. Velmi zdařilá spolupráce je v tomto smyslu zejména s Divadlem DRAK Hradec Králové, Naivním divadlem Liberec nebo plzeňskou Alfou. Ale pochopitelně se průběžně snažíme získávat předměty ze všech profesionálních loutkových scén u nás.

Jak taková spolupráce vypadá?

Profesionální divadla o našem dlouhodobém zájmu vědí, takže nám každoročně zasílají programy, plakáty nebo pozvánky za jednotlivé sezóny a čas od času nám nabídnou kompletní inscenaci nebo její část.

Jste také ve spojení s amatérskými soubory, nebo se soustředíte výhradně na dokumentaci profesionálního loutkářství?

Naším hlavním posláním je dokumentace vývoje českého loutkářství, proto již z podstaty věci musíme naše úsilí směřovat na získávání loutkových artefaktů jak z profesionálních, tak i amatérských loutkových scén. Koneckonců, jedním z důvodů pro zápis českého loutkářství na seznam nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO je i snaha fenomén loutkářství chránit a udržovat ho životaschopným, k čemuž právě amatérské soubory nemalým způsobem přispívají. Pravdou ale je, že co do počtu získaných sbírkových předmětů u nás vedou profesionální scény. Z důvodů časových, prostorových i personálních zatím stíháme v případě amatérských souborů získávat pouze výjimečné či nějakým způsobem úspěšné inscenace.

Pokrýváte ve svých sbírkách také nezávislou loutkovou scénu?

V tomto směru cítíme určitý dluh, neboť českou nezávislou loutkovou scénu v našich sbírkách reprezentují takřka jako jediné Buchty a loutky, od nichž jsme získali již několik výprav. Nicméně nezávislé loutkové divadlo u nás v muzeu neopomíjíme, například v roce 2019 jsme u příležitosti 30. výročí sametové revoluce v Chrudimi uspořádali festival s příznačným názvem Bez drátů, který vedle pádu komunistického režimu připomněl také jedny z nejvýznamnějších představitelů nezávislého loutkového divadla u nás, neboť vznik mnoha z nich spadá právě do období porevolučního kulturního kvasu na počátku 90. let. Vedle souboru Buchty a loutky tak mohli návštěvníci vidět inscenace a připomenout si historii Divadla bratří Formanů nebo Divadla Continuo.

Co se děje s loutkou poté, co ji získáte do svého muzea? Jak dlouho trvá proces její restaurace, katalogizace a vystavení?

V prvé řadě je třeba říci, že délka celého procesu je silně individuální a liší se případ od případu. Bude například velký rozdíl mezi jednou filmovou loutkou od Jiřího Trnky a pozůstalostí výtvarníka o několika stovkách či tisících kusech sbírkových předmětů. Co se týče samotného procesu nabývání sbírkových předmětů v MLK, tak po všech nezbytných formalitách, jako je návrh kurátora, souhlas vedoucího oddělení a ředitelky a po schválení Poradním sborem pro sbírkotvornou činnost, je zpracována a uzavřena smlouva a (v případě koupě také po zaplacení kupní ceny) a předmět je zpracován v Chronologické evidenci. Což je, jinak řečeno, takzvaná přírůstková kniha. Jedná se o základní zpracování s několika povinnými údaji, popisem a základní fotografií. Předmětu je také přiděleno přírůstkové číslo. Poté v závislosti na stavu obvykle projde restaurátorskou dílnou, kde projde procesy očištění, fixace a konzervace. Po zápisu předmětu do chronologické evidence je zákonem stanovená lhůta (maximálně tři roky) na odborné zpracování/určení sbírkového předmětu v systematické evidenci. Musí obsahovat jeho důkladný popis a určení, předmět je digitalizován, katalogizován a je mu přiděleno inventárního číslo, čímž se nesmazatelně stává součástí muzejních sbírek. Následně je uložen ve vhodném obalovém materiálu a ve vhodných podmínkách v depozitáři, nebo s ním kurátoři pracují při přípravě výstavy.

Kdo zajišťuje akvizice a „stará“ se o loutky?

Akviziční činnost a „starost“ o loutky spadají do kompetence Oddělení pro péči, ochranu a prezentaci sbírky MLK. Akvizice zajišťuje vedoucí tohoto oddělení a kurátoři, kteří mají tematicky rozdělené jednotlivé podsbírky. Mezi tato témata patří například lidoví marionetáři, filmové loutky, zahraniční loutkářství, rodinná loutková divadla, výtvarné návrhy a další. Oddělení se kromě vedoucího a kurátorů dále skládá z dokumentátorek a restaurátorek a jedna pracovnice zajišťuje zároveň správu knihovny i depozitáře.

V dnešní době již ale na jevištích stále častěji vídáme nefigurativní loutky, ready-made objekty – jak muzeum reaguje na tento současný směr loutkového divadla? Má smysl takové předměty sbírat?

Jak již bylo zmíněno, posláním muzea je, mimo jiné, dokumentace vývoje loutkového divadla. V rámci dokumentační činnosti tedy, jednoduše řečeno, reflektujeme soudobý vývoj loutkového divadla, ať už se vydá jakýmkoli směrem. Z našeho pohledu tyto trendy zapadají do rámce obecných vývojových tendencí v současném umění. Je třeba zdůraznit, že tu nejsme od toho, abychom něco z dokumentace vylučovali například proto, že se s tím vnitřně neztotožňujeme. Čímž rozhodně nechci říci, že nám některé počiny v této oblasti nejsou blízké. Pokud to bude možné technicky, budeme samozřejmě usilovat o to, aby se staly součástí muzejní sbírky.

Co u vás kromě sbírek a expozic badatelé najdou?

Kromě poměrně rozsáhlého sbírkového fondu u nás badatelé najdou také například odbornou loutkářskou knihovnu čítající již takřka 20 000 svazků. Její součástí je i kompletní sbírka všech čísel časopisu Loutkář za celých 110 let jeho existence.

Na koho se mohou badatelé s případnými dotazy obrátit?

Tuto část činnosti muzea pro odbornou veřejnost zajišťuje přímo vedoucí sbírkového oddělení Richard Matula. S ním se potenciální badatelé mohou domluvit buď přímo na osobní návštěvě badatelny, či řešit problém na základě dotazu elektronicky, což je v současnosti ta nejvyužívanější možnost.

Loutkář 2/2022, s. 74–77.

Slavíčková, Sarah: Praktická příručka pro loutkářské badatele

Aktuální číslo

Výročí

Odkazy

Podporují nás