Balvínová, Malvína: Poprvé v plném rozsahu v novém festivalovém městě

Anifilm se v roce 2020 rozhodl změnit místo konání. Z jihočeské Třeboně, která byla rozrůstajícímu se mezinárodnímu festivalu už těsná, se přesunul do severočeského Liberce. Průběh festivalu byl ale v následujících dvou ročnících silně ovlivněn pandemickými okolnostmi, včetně posunů dat konání. Teprve letos mohl Anifilm proběhnout tak, jak byli jeho pravidelní návštěvníci zvyklí z předpandemických dob.

Anifilm, který pořádá Občanské sdružení pro animovaný film, se letos konal od 10. do 15. května. Měl uvolněnou, příjemnou atmosféru. Festivalové centrum na libereckém zámku poblíž Šaldova náměstí se hemžilo návštěvníky, především studenty animace, kteří zde v Zahradním křídle pořádali animační workshopy pro děti. Návštěvníci o pauzách mezi programy polehávali na lehátkách v zámeckém parku poblíž festivalového stanu, nebo si prohlíželi festivalové výstavy v interiéru zámku. Obrovský zájem byl také o VR kino a Game zónu. Obě tato lákadla byla situována rovněž v prostorách libereckého zámku.

Anifilm se ale celkem šikovně letos sžil i s městem jako takovým, které je rozlehlejší než Třeboň a festival se v něm zdá lehce „ztracený“ a méně viditelný. Pořadatelé totiž nasmlouvali téměř třicet partnerských podniků, a návštěvníci tak mohli vyrazit do města a ve vybraných restauracích a kavárnách užívali po předložení akreditace všemožných slev a benefitů. Tímto tahem festival pronikl více do města, které jinak ani výrazně růžový festivalový vizuál (autorem byl Jaromír Plachý) nedokázal – pro jeho členitost, frekventovanou dopravu a velkou rozlohu – plně ovládnout.

Festival nemohl letos využít prostory Lidových sadů, které si vedení města Liberec ponechávalo v záloze jako ubytovací kapacitu pro uprchlíky před válkou. Anifilm proto letos posílil projekce v Malém divadle a v Cinema City, kde měl letos k dispozici dva sály, a divadla přesunul do festivalového stanu.

Velký zájem o festival byl logicky ze stran českých tvůrců, kteří přijeli doprovodit své filmy v národní či mezinárodní soutěži. Dorazili ale i tvůrci zahraniční. Například japonské režijní duo Satomi Maiya & Yutaro Kubo, jehož atmosférický celovečerní film Dívka ze země Venku získal v Liberci cenu diváků, nebo francouzský režisér Léo Marchand s celovečerním filmem Sousedé mých sousedů. O výrazné procento návštěvnosti se ale postarali i samotní Liberečáci (či jejich sousedé z nedalekého Jablonce), jejichž kroky směřovaly hlavně na open-air projekce letního kina na Náměstí Dr. E. Beneše. Celkovou návštěvnost uvádí festival v letošním roce 30 000 diváků.

Program Anifilmu zahrnoval mezinárodní soutěž animovaných filmů v několika kategoriích, soutěž abstraktních animací, VR filmů a počítačových her, dále nesoutěžní filmový program (tematické fokusy, programy porotců, restaurované filmy, projekce pro děti atd.), „industry program“ (odborný program pro filmové profesionály – přednášky, diskuse, masterclasses, moderovaná setkání s tvůrci) a také doprovodný nefilmový program, jako byly výstavy, koncerty či divadla (dětští návštěvníci mohli vidět několik loutkových představení, především z libereckého Naivního divadla).

Soutěžní filmy a hry hodnotily odborné poroty. V nich zasedli například „král nezávislé americké animace“ Bill Plympton či na dálku ukrajinský režisér, výtvarník a tvůrce GIFů Stas Santimov. Pořadatelé se do poslední chvíle snažili jeho příjezd z Ukrajiny zajistit zažádáním o výjimku, aby tento 33letý tvůrce mohl do České republiky vycestovat, ale nakonec se mohl účastnit jen online. Festival aspoň v rámci výstav a instalací představil návštěvníkům jeho animované GIFy. Stejně tak se v Liberci prezentoval ukrajinský protiválečný projekt „Putler Kaput Animation Jam“, za nímž stojí ukrajinský režisér Mykyta Lyskov.

Největší pozornost přitáhla mezinárodní soutěž celovečerních a krátkých filmů. Ceny v celovečerní soutěži získaly snímky Kde je Anna Franková? izraelského režiséra Ari Folmana (autora Valčíku s Bašírem) a Belle (režie Mamoru Hosoda). První z nich porota ocenila slovy: Vítězný celovečerní film pro dospělé ukazuje pozitivní stránky lidského ducha na pozadí obrovské tragédie. Film je ódou na představivost perzekuované dívky, jejíž příběh je nutné stále opakovat. Film tento příběh vypráví neotřelým způsobem a zatraktivňuje ho pro mladé diváky po celém světě.

Na filmu Belle porotci vyzdvihli silný příběh nabitý emocemi a velmi nápadité, avšak pravdivé zobrazení smyšlené reality, v níž žije mnoho mladých lidí, kterým je důležité ukázat, jak žít s důvěrou ve vlastní identitu. Oba tyto filmy shodou okolností záhy vstoupily do české distribuce.

V kategorii krátkých filmů zvítězil anidok polské režisérky Joanny Kożuch Bylo jednou jedno moře…, ve kterém se věnuje osudu a hledání zmizelého Aralského jezera. Mezi studentskými filmy si porotci vybrali český film Milý tati režisérky Diany Cam Van Nguyen, oceněný už na Českých lvech i v národní soutěži Český obzor. Porota své rozhodnutí vysvětlila slovy: Jedná se o originální a laskavý film o snaze opravit rozbité rodinné vazby a o tom, jak je těžké usmířit se. Bere nás na osobní pouť skrze krásné a technicky působivé výtvarno. Mezi nenarativními a abstraktními animacemi získal hlavní cenu snímek již zmíněného ukrajinského režiséra Mykyty Lyskova Imaginární krajiny a cena za nejlepší videoklip zůstala doma, získal ji totiž klip Gosheven: Until Exhaustion režisérky Magdaleny Hejzlarové.

Hlavní část nesoutěžního filmového programu nazvaná Animace & humor se tematicky věnovala animovanému humoru, představila řadu slavných tvůrců a jejich filmů z různých období i zemí. K vidění byly letošní krátké animované filmy nominované na Oscary, o jejichž projekci byl enormní zájem. Anifilm také představil výběr ze současné tvorby ukrajinských animátorů v rámci nové festivalové sekce Východní přísliby.

Část programu byla věnována střihačce Jiřině Pěčové, která na slavnostním zahájení festivalu převzala Cenu za celoživotní přínos animovanému filmu. V rámci velmi sledovaného programu „Work in progress“ představili tvůrci a producenti celovečerní filmy ve výrobě. Diváci tak mohli například zjistit, v jaké fázi je natáčení snímku Život k sežrání, o kterém jsme psali v Loutkáři 4/2021 a za nímž stojí režisérka Kristina Dufková. A napříč programem zavzpomínal festival i na dvě osobnosti české (československé animace), které nedávno odešly. Vlastu Pospíšilovou jsme si připomněli kultovními loutkovými Broučky a Jiřího Šalamouna silvestrovským speciálem Maxipes Fík filmuje.

Anifilm se také rozhodl vyjít v rámci svých možností vstříc ukrajinským uprchlíkům, kterým nabídl festivalové akreditace zdarma a do programu zařadil ukrajinské animované pohádky a také projekci loutkového celovečerního filmu Denisy Grimmové a Jana Bubeníčka Myši patří do nebe v ukrajinském znění.

Příští Anifilm je naplánován na květen 2023, do té doby ještě festival pořádá Den české animace v Praze v kině OKO, který bývá tradičně v říjnu. Oblíbená podzimní celodenní akce, kde se kromě projekcí animovaných filmů pro děti i dospělé představují také české školy, na nichž lze studovat animaci. Zájemci o studium se zde budou moct setkat se zástupci škol, vyptat se na potřebné informace nebo rovnou vyplnit přihlášku k přijímacímu řízení.

Loutkář 2/2022, s. 72–73.

Balvínová, Malvína: Poprvé v plném rozsahu v novém festivalovém městě

Aktuální číslo

Výročí

Odkazy

Podporují nás