Plzeňské divadlo Alfa má na svém repertoáru od května 2022 (slavnostní premiéra proběhla 27. května) novou inscenaci – detektivní hříčku z pera Vítka Peřiny a režisérské dílny Tomáše Dvořáka Zločin v říši pohádek, která originálním způsobem kombinuje všední život a pohádkovou říši, živé herce a loutky, ryze loutkovou scénu a retrospektivní filmové projekce.
Hry Vítka Peřiny v Alfě vždy režíroval Tomáš Dvořák, kmenový režisér a donedávna umělecký šéf divadla, který nyní do týmu přizval scénografa Marka Zákosteleckého a hudebního skladatele, klavíristu a pedagoga KALD DAMU Vratislava Šrámka. Tato čtveřice je podepsána již pod úspěšnou inscenací James Blond (2009). A i nyní ožilo téma zdánlivě všední způsobem zcela nevšedním a originálním. Jak svým literárním zpracováním, tak režijním uchopením a výtvarnou podobou. Tomáš Dvořák promyšleným způsobem spojil svět lidí se světem pohádek, svět živých se světem loutek. Scénickou koncepcí Marka Zákosteleckého – kombinací ilustrací a jevištní akce – dostala inscenace svoji originální podobu.
Režie Tomáše Dvořáka má v sobě nejen preciznost, ale i humor a žádoucí napětí s potřebnou gradací děje. Jednotlivé scény na sebe plynule navazují, momenty, kdy policisté procházejí pohádkovou říší, v sobě mají kouzlo tajemství a příslibu. Zakomponování projekcí do divadelního celku není rušivé, naopak působí jako zajímavé ozvláštnění. Pohádkový námět ožívá v nečekaných a neotřelých souvislostech.
V pohádkové říši se začnou dít bezprecedentní věci – kdosi tam zaútočí na Popelku. A tak se Pohádkový dědeček, správce pohádkové říše, vydává do světa lidí, aby našel detektivy, kteří by pomohli zločin vyřešit. Pohádková říše je koncipována jako loutkové divadlo postavené na scéně Alfy; když se kolem něj zatáhne bílá opona, ocitáme se ve světě lidí. A přímo na plzeňském náměstí! Zde potkává Pohádkový dědeček dva pochůzkáře – policistu před penzí Jarouška a mladou policistku Zuzanku. Oba si po svém způsobu stýskají na nezáživnost pochůzkaření a touží po něčem zajímavějším. Pohádkový dědeček se tedy objevuje jako na zavolanou. A přes počáteční nedůvěru se zdánlivě nesourodá policejní dvojice osmělí a uvěří. S dědečkem se díky jeho kouzelnému deštníku dostává do říše pohádek. Právě včas, protože zločiny začínají přibývat. Je škoda, že v zájmu detektivky zde nelze prozradit zločince, a tudíž podat podrobnější pojednání o podstatě vlastní zápletky. Je totiž nejen vtipná, ale skutečně překvapivě detektivní. Zpětně je jasné, že bystrý pozorovatel má šanci viníka odhalit, o to horší je poznání, že právě vy k těm bystrým třeba nepatříte a jste na tom stejně jako policisté. Jejich postavy jsou napsané velmi zdařile – s laskavým humorem, jak naznačují zdrobněliny jejich jmen, s čitelným charakterem i odlišným přístupem. Zuzanka má jako mladá maminka k pohádkám blíže než Jaroušek, který je už poněkud „opotřebovaný“ a těžkopádnější, ale i on má v sobě ještě dětské srdce. Malým divákům jistě budou svou koncepcí a režijním uchopením blízcí a děti se s nimi nepochybně dobře ztotožní.
Výtvarné řešení scénografa Marka Zákosteleckého odkazuje na pohádkovou knížku a tomu odpovídá celkový charakter. Atraktivní jsou rozměrné kulisy, většina z nich je z papíru a ručně kreslená. Jak procházejí policisté při hledání delikventa pohádkovou říši, objevují se před publikem (promítané na bílou oponu kolem loutkové scény) obrázky s názvy klasických pohádek. A vybrané skutečně ožívají, jako by vystupovaly ze stránek knihy. Popelka, Perníková chaloupka s Ježibabou, Děd Vševěd, princezna Zlatovláska a Jiřík, létá tu pták Ohnivák, je tu ale i Král Lávra Karla Havlíčka Borovského a najdeme i připomínku Werichovy královny Koloběžky první. Jsou pojaty jako plošné loutky, což odpovídá efektu oživlé ilustrace. Navíc si rodiče jistě vzpomenou na předtištěné obrázky, které děti vystřihují a skládají dohromady tak, aby vytvořily postavu. Tady toto loutkové divadlo, které je tak snadné hrát doma, ožívá ve velkém provedení, je originální a až nečekaně realistické. Policisté se příchodem do Pohádkové říše mění – už nevystupují jako velcí živí herci, ale ocitají se za pódiem loutkového divadla, jejich postavy se nečekaně zmenšují. Herci na sobě mají zmenšený model svých těl, hrají s jejich malýma rukama a nohama, jen jejich hlavy jsou skutečné. Velké a disproporční. Tento zábavný prvek je zřetelně odlišuje od světa loutek, jejich nové loutkové tělo je však s pohádkovým světem sbližuje. Na stejném principu je koncipována i postava Pohádkového dědečka. Vše zdařile doplňují „flashbacky“ – provedené zločiny jsou, místo toho, aby je postavy na scéně popsaly, předtočené a promítají se na zataženou bílou oponu jako černobílý film (autorem je Vojtěch Dvořák). Přinášejí tak navíc kouzlo a atmosféru klasické němé grotesky.
Citlivě, s humorem a nadhledem pojali strážníky Lenka V. Lupínková s Petrem Borovským, Pohádkového dědečka Bob Holý – poněkud netradičně v bílém, takže připomíná spíše kouzelníka Gandalfa z Pána prstenů, ale koneckonců proč ne. Kvalitní vodění plochých loutek díky Martině J. Hartmanové, Radce Maškové, Martinu Sádlo Bartůškovi, Danu Horečnému a Tomáši Jerešovi zaručilo plynulost a přirozenost všech akcí. Hovořili s příkladnou dikcí, srozumitelnost mluveného textu byla výborná. Atmosféru žádoucím způsobem vyjádřila a podtrhla nápaditá hudba Vratislava Šrámka.
Zločin v říši pohádek je inscenace, která respektuje hned několik principů naráz. Ctí principy loutkového divadla, ctí principy detektivky a ctí diváka. Nepodbízí se, není prvoplánová. Je v ní dost vtipu pro cílovou skupinu kolem šesti let, ale na své si přijdou i rodiče. Je zábavná a je radost se na ni dívat z výtvarného hlediska. Na závěr přináší velmi nenásilně působivé, ve světle všech pohádkových postav a postaviček současnosti až dojemné poselství – tak dlouho budou žít naše pohádky, jak dlouho si je budeme číst. Zločin v říši pohádek autora Vítka Peřiny a režiséra Tomáše Dvořáka nepochybně přivede děti nejen k pohádkám jako takovým, ale zcela jistě i ke knize a k četbě. A to je v dnešní době počin více než významný.
Divadlo Alfa, Plzeň
Vít Peřina: Zločin v říši pohádek
Režie: Tomáš Dvořák; výprava: Marek Zákostelecký; dramaturgie: Vít Peřina a Petra Kosová; hudba: Vratislav Šrámek
Premiéra 27. 5. 2022.
Loutkář 2/2022, s. 56–57.
Olga Mášová (2. 7. 1945)
Vladimír Čada (3. 7. 1940)
Lotka Švarcová (7. 7. 1920)
Jan Kostroun (7. 7. 1950)
Renata Wernerová (9. 7. 1955)
Světlana Bouzková (10. 7. 1940 – 14. 7. 2010)
Šimona Kratinová (13. 7. 1950)
Monika Vágnerová (16. 7. 1960)
Jindřich Kout (16. 7. 1945)
Zuzana Kvasnicová (19. 7. 1960)
Zuzana Linhartová (20. 7. 1950)
Ladislav Peřina (26. 7. 1950)
Ivan Rajmont (29. 7. 1945 – 7. 12. 2015)
Magdaléna Rychlíková (31. 7. 1945 – 9. 11. 2012)
Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.
Twitter
RSS