Dolenská, Kateřina: Společensky užitečné divadlo

„Divadlo, které spojuje“ – tak se označuje divadelní platforma Krutý krtek, která se svým repertoárem zaměřuje na aktuální společenská témata. V roce 2018 jí založil herec a absolvent KALDu Karel Kratochvíl, který v tiskové zprávě při založení řekl: Už nemůžu sedět s rukama v klíně a nečinně přihlížet rozdělování společnosti, podněcování k nenávisti a rostoucímu extremismu.

Zmíněné spojování se dá vyložit hned několika způsoby. Samozřejmě si soubor klade za cíl propojit diváky neobvyklou a zábavnou formou s aktuálními společenskými tématy, která jsou jim blízká a týkají se jich. Jedná se především o momentální problémy, ale také o nedávnou minulost, která ve společnosti stále rezonuje, a nemělo by se na ni zapomínat i vzhledem k současným událostem ve světě. Divadelní procházka Odsunutí se například věnovala doposud velice bolestivému tématu – poválečnému vystěhování Němců. V anotaci stojí: Kolem 80 % obyvatel Liberce v květnu 1945 tvořili Němci. Jejich divoký odsun, jak se nadneseně říká vraždění, znásilňování a mučení, pravda nebyl tak krvavý, jako na jiných místech České republiky. Přesto je řada zdokumentovaných příběhů, na které sice nejsou Češi pyšní, ale které by neměly zapadnout. Ale hlavně, je tu ještě daleko větší množství příběhů, které zůstávají v rodinách, jež se do vil a domů po odsunutých Němcích nastěhovaly. Tato vyprávění o bývalých nájemnících, jejich majetku, zvyklostech a životě kolují za zavřenými dveřmi libereckých domácností. Spojování se tedy týká také tvůrců a diváků, v tomto případě samotných „Liberečáků“, kteří pro tento komunitní společný projekt poskytli rodinné paměti, archivy i své vzpomínky a prožité příběhy. Diváci tak díky performativní procházce, v níž účinkují herci Naivního divadla Diana Čičmanová a Adam Kubišta, poznávají Liberec jinýma očima a odhalují tajemství po stopách Revolučních gard, která měla zůstat zapomenuta.

Krtek také divákům představuje netradiční divadelní projekty (performativní procházky, outdoorové performativní hry či performance) a inscenace, které se odehrávají na „nedivadelních místech“ po celé České republice. Snaží se propojit diváky z různých zapomenutých koutů napříč celou ČR bez rozdílu věku, vzdělání nebo původu. Jedním z takových projektů je Expedice – outdoorová hra pro dospělé pojednávající o šíření samizdatu v Československu a stejnojmenné samizdatové ediční řady pro nezávislou literaturu Edice Expedice. Tvůrci chtějí vzdát hold hrdinům, jak je sami nazývají, kteří se za totality podíleli na tehdy nelegálním šíření zakázané literatury. Edice Expedice tak v čele s Václavem Havlem vydávala např. Egona Bondyho, Jáchyma Topola nebo Ivana Martina Jirouse. Skrze tuto performativní „bojovku“ tak diváci v týmech po třech až pěti lidech mohou zažít tísnivou atmosféru tehdejší doby, šifrovaných vzkazů, mrtvých schránek, odposlouchávání, konspirování, „bonzování“ a cenzury na Starém Městě v Praze. Vezměte televizní soutěž Pevnost Boyard, smíchejte ji s interaktivním divadelním představením a špetkou společenských her typu Dračí doupě nebo motivy z počítačových her na hrdiny. Když to všechno dobře protřepete a přenesete do temných uliček pražského Starého Města, máte Expedici. Hrát se bude po skupinkách, jejichž duševní i fyzickou zdatnost, stejně tak schopnost týmové spolupráce na dobrodružné cestě prověří řada rozmanitých úkolů. V Praze potkávají herečky a herce, jako například Annu Schmidtmajerovu nebo Johanu Schmidtmajerovou, Mikuláše Čížka a studenty z DAMU.

Romské pohádky jsou naopak inscenací pro děti. Místo pohádek, které se v loutkovém divadle často objevují, jako je například Šípková Růženka nebo Červená karkulka, tvůrci dětem přibližují pět krátkých vyprávění či romských lidových pohádek, které se snaží dětem předat romskou kulturu a folklor. Vychází z autentických záznamů romských vyprávění, jak je zachytila Milena Hübschmannová, vysokoškolská pedagožka, indoložka a také zakladatelka české romistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

Posledními projekty jsou v roce 2020 Vietnamské pohádky a Suché konstatování, jež oba byly uvedeny v rámci festivalu …příští vlna / next wave… zaměřeného na alternativní a nezávislé divadlo. Vietnamské pohádky mají podobně jako ty Romské přiblížit dětem jinou kulturu – v tomto případě se jedná o asijskou, s níž se sice setkáváme každý den, ale často je velice stereotypizovaná a opomíjená; v inscenaci hrají Fedir Kis a Johana Schidtmajerová. Suché konstatování je naopak performancí, v níž vystupovala Eva Stará působící v souboru Holektiv. Dle jedné z anotací se jednalo o divadelně-pohybovou intervenci na Vltavě – ve veřejném prostoru, který je utopený pod hladinou pozornosti. V této performanci připlouvá Eva Stará na bárce ke břehu Vltavy – Krtek tak upozorňuje na klesající hladinu řeky kvůli extrémnímu suchu.

Od svého vzniku se tedy Krutý krtek věnuje problémům, které stojí „pod hladinou pozornosti“. Máme je před očima, ale jako bychom je neviděli. Různými performativními formami zpracovává společenská, historická i kulturní témata pro různorodé publikum. Do svých projektů zahrnuje i své diváky, kteří jsou v některých případech dokonce hráči, účastní se vzniku představení a tvůrci věnují velkou pozornost sounáležitosti mezi nimi a diváky, prostorem a diváky a diváky navzájem. Soubor také své inscenace hraje mimo divadelní prostory, často jsou projekty určeny jednomu konkrétnímu prostoru (site specific) a spolupracují na nich studentky a studenti z DAMU.

(red)

Loutkář 2/2022, s. 41.