: Loutkáři všech zemí, spojte se!

Že mohou loutky zachraňovat životy a že se poslání mezinárodní loutkářské orgnizace UNIMA pojí také s přátelstvím a přeshraniční spoluprací bez ohledu na sociální, kulturní, politickou nebo náboženskou příslušnost jejích členů, se na vlastní kůži přesvědčili například francouzský loutkář Jean-Loup Temporal (1921–1983) a německý loutkář Max Jacob (1888–1967), jejichž životy se zapletly do dramatických událostí 20. století. Ale rozhodně nebyli sami.

Jean-Loup Temporal (1921–1983) se narodil v Paříži jako syn francouzského architekta a loutkáře Marcela Temporala (1881–1964). Jako osmiletý doprovázel v roce 1929 svého otce do Prahy, kde se podílel na vytvoření Mezinárodní loutkářské organizace UNIMA. Jean-Loup se tehdy setkal se zakladateli UNIMA a první generací vedení organizace, včetně německého loutkáře Maxe Jacoba (1888–1967).

V roce 1943, tedy čtrnáct let po své návštěvě Prahy, byl Jean-Loup Temporal nuceně nasazen v nacistickém Německu, kde se opět setkal s Maxem Jacobem, jehož slavná loutkářská společnost Hohnsteiner Handpuppenspiele v té době bavila německé vojáky. Max Jacob tehdy přesvědčil úřady pracovních táborů, aby mladého Francouze Jeana-Loupa Temporala pověřily prací v jeho loutkovém divadle. Tím mu o generaci starší loutkář velmi pravděpodobně zachránil život.

V roce 1945 byl Jean-Loup Temporal ve Vídni, kde působil v rodinné společnosti rakouských loutkářů Aicherových. Aicherovi – Hermann Aicher a jeho manželka Elfriede a jejich dcery Friedl a Gretl – podporovali po celou válku hitlerovskou nacistickou agendu a stejně jako soubor Maxe Jacoba vystupovalo jejich Salzburger Marionettentheater pro nacistické vojsko. S rozpadem Hitlerovy Třetí říše bylo Rakousko pod mezinárodním dohledem spojeneckých vojsk, a to až do roku 1955. Karta se v tento moment obrátila – jako stoupenci nacismu byli Aicherovi uvězněni a byl to zase Jean-Loup Temporal, který zasáhl v jejich prospěch a nechal je propustit, aby mohli hrát, tentokrát pro francouzské vojáky nasazené v Rakousku.

Max Jacob, který během války – často anonymně – pomáhal i mnoha jiným loutkářům ze zemí celé Evropy se po jejím skončení stal kontroverzní postavou kvůli své dřívější podpoře nacistického režimu. A byl to opět mladý Jean-Loup Temporal, jenž mu nabídl založení první francouzsko-německé loutkové společnosti.

Jak uvádí Nina Malíková v publikaci UNI… Co? UNIMA!, nebyly ale podobné dějinné paradoxy nijak ojedinělé. Málo se například ví o tom, že osudy Josefa Skupy po jeho zatčení a následném uvěznění v Drážďanech v Německu by možná měly jiný průběh, kdyby zde nenápadně neproběhla intervence právě ze strany německých loutkářů.1

V roce 1957 se v Praze konal první poválečný kongres UNIMA, kde se mohli konečně setkat staří přátelé z předválečných dob, a to z obou stran válečného konfliktu. Jak konstatuje Nina Malíková: Historickým faktem je, že to byli právě němečtí loutkáři, kteří pokračování této mezinárodní spolupráce po válce jako první iniciovali.2 Právě Němec Max Jacob byl totiž navzdory svému politickému škraloupu tehdy zvolen prezidentem a zůstal jím až do své smrti v roce 1967. Dvěma viceprezidenty se pak stali sovětský loutkář, někdejší voják Rudé armády Sergej Obrazcov a italský loutkář a antifašista Vittorio Podrecca. Jean-Loup Temporal byl zvolen členem exekutivy UNIMA.

-kd-

Prameny

https://wepa.unima.org/en/max-jacob/

https://wepa.unima.org/en/marcel-temporal/

https://www.unima.org/en/open-call-to-young-writers/

Poznámky

1 Malíková, N.: Když mluví zbraně, múzy mlčí?, in: Malíková, N. (ed.): UNI… Co? UNIMA!, Chrudim 2019, s. 101.

2 Malíková, N.: o. c., s. 103.

Loutkář 2/2022, s. 26.