Jirásek, Pavel: Loutka mezi divadlem, filmem a televizí 1990–2020 IV

Poetika vedených loutek v kontaktu s živým hercem či moderátorem

Od 31. srpna 2013 začal na našem území vysílat kanál Déčko, původním pracovním názvem ČT3. Déčko, nebo také ČT :D, je televizní stanice České televize určená mladým divákům, přičemž zahrnuje produkci v zásadě pro dvě divácké skupiny, a to pro děti ve věku 4–8 let (57 % vysílání) a pro děti ve školním věku 8–15 let (43 % vysílání). Stanice vysílá denně od 6 hodin do 20 hodin a zakládá si na tom, že program stanice je multižánrový a pro děti bezpečný. Déčko se stalo nejsledovanější dětskou televizí v Česku a veřejnoprávní dětskou televizí v Evropě. V roce 2018 sledovalo Déčko každý den zhruba čtvrt milionu dětí ve věku 4–12 let a ve sledovanosti ji v Evropě předčí jen NRK Super (Norsko) a Barnkanalen (Švédsko). Multižánrovost a kaleidoskopičnost dramaturgie tvaruje také vizuální podobu celého vysílání pro děti. Hrané a animované filmy a pohádky, zábavné vzdělávání, pravidelné magazíny, soutěžní a zábavní pořady, cvičení, denní zprávy a pořady o sportu jsou rámovány výtvarným stylem znělek, jehož základním prvkem je duha, do které výtvarníci zbarvili nejen logo stanice, ale i zvlněnou krajinu a hlavní postavičky zvířecí říše. Výtvarný styl Daniela Špačka ze studia Loom on the Moon jako by ale ovlivnil komplexní přístup k vizualitě zpravidla nízkorozpočtové televizní výroby pro tento kanál.

Pro dramaturgii kanálu jsou podstatné tendence podporovat a vážit si myšlenek a názorů druhých a rozvíjet sebeprosazení dětí ve společnosti, které souvisí s tím, že původní pořady ČT dávají „dětskému hlasu“ značný prostor, ať už se děti vyjadřují přímo, nebo děti zastupuje loutková postava „zvídavého dítěte“.

Samozřejmě, že s modelem moderování živý moderátor versus loutka měla Česká televize výjimečné zkušenosti. Tento způsob aktuálního využití loutky se prosadil od samého počátku vysílání v 50. letech a přetrval i po roce 1989. Vysílání pro menší děti bylo dramaturgicky rozděleno do výchovných pořadů, které byly vysílány v 90. letech během týdne, a na zábavná nedělní pásma.

Scénický rámec pro nedělní pořad Studio Kamarád, vysílaný v letech 1980–1991, vytvořil výtvarník Stanislav Holý, který přinesl design seriálových postav téměř komiksového vzezření na základě moderní grafické stylizace se svéráznou osobitou strukturou a barevností. V roce 1991, kdy byla poetika pořadu považována za symbol normalizačního působení na dětského diváka, bylo Studio Kamarád nahrazeno pořadem Studio Rosa uváděným Janem Rosákem, jehož koncepce byla podobná (ranní uvítání, krátká pohádka, rozhovory, zábavní pořad, na konci pohádka nebo seriál pro děti). Kromě živého moderátora se zde také objevil loutkový moderátor pták Čau a Žofka Obražovka, loutky podle výtvarných návrhů Milana Knížáka. Postavu ptáka Čau rozvíjel na pokračování v kresleném komiksovém seriálu také Pavel Šťastný. Výtvarná stylizace komiksově pojatých loutek neměla předpokládanou odezvu, proto se od roku 1996, vrátila na obrazovku dvojice Jů a Hele a s ní Muf Supermuf, všichni známí již ze Studia Kamarád. Pásmo neslo název Jůhele neděle.1 Dramaturgická nejistota pak generovala rychle po sobě následující dětská pásma Ži-ra-fa od roku 1999 a Pohádková půda od roku 2000. Zatímco Ži-ra-fa byla pokusem o tvar bez využití loutek a pohádek směrem k modernosti, interaktivitě a užší komunikaci, Pohádková půda se vrátila k pohádkám a přinesla celou galerii nových loutek, jejichž autorem byl Ivo Houf. Velmi podobně tomu bylo i v pořadu následujícím – v Pohádkové neděli.

Navazující pořady Edův pohádkový balík (2004–2006) a Hřiště 7 (2006–2010) už jen rozmělňovaly známé prvky z předchozích konceptů.2 Ačkoliv se změnili moderátoři, objevovaly se zde loutkové postavy známé již ze Studia Kamarád a nakonec bylo vysílání Studia Kamarád v lednu roku 2011 obnoveno. Znamenalo také novou znělku pořadu, v níž byl kladen důraz na to, aby se loutky staly plnohodnotnými dramatickými postavami. Novodobá podoba pořadu přinesla charakteristické studio umožňující vdechnout život loutkám prostřednictvím černého divadla, ve studiu tedy bylo černé pozadí a pestrobarevné kulisy podle návrhů Stanislava Holého. Přibyly loutky: Fámula – holčičí obdoba Mufa (nejdříve ji mluvila Markéta Plánková, nyní Radka Stupková), motýlka Otylka (hlas jí propůjčuje Klára Sedláčková Oltová), tryskomyška Tryský (mluví hlasem Lucie Pernetové) a tryskomyšák Tryskáček (mluví jej Marek Němec). Znovu se uvedl na scénu pan Pip (promlouvá za něj Tomáš Pavelka) a Hary Šoumen (mluví a zpívá Martin Dejdar). Všechny loutky se vytvářely či obnovovaly pod vedením a dohledem paní Marie Holé a jejího syna. Autorem jednotného výtvarného stylu je zejména architekt Drahoslav Nikodém, který je činný u Studia Kamarád již od jeho počátků.3 V roce 2010 ve stejné poetice vznikl také silvestrovský speciál Plyšování časem.

Druhým typem pořadů pro děti bylo Vysílání pro mateřské školky s loutkou klokana Kapsíka, které běželo od roku 1987 a skončilo na přelomu let 1990 a 1991 a na nějž navázala Kuřátka. Kuřátka bývala hodinovým komponovaným pořadem ve všední den. V pořadu se v moderování střídala Dagmar Patrasová s loutkami žížalou Jůlií a kosem Oskarem (se stejnými loutkami od roku 2008 uváděla pořad Raníček s Dádou), Štěpánka Haničincová, Naďa Konvalinková a později Libuše Havelková. Hlavní loutkovou postavou v pořadu bylo sluníčko Pampalábusek ve studiovém scénografickém řešení podle návrhů výtvarníka Stanislava Holého.4

V roce 1999 vystřídala Kuřátka na obrazovkách České televize Kouzelná školka, pořad určený převážně pro předškolní děti vysílaný nejprve dvakrát týdně, později čtyřikrát do týdne. V pořadu vystupují loutky žlutého skřítka Františka a zelené skřítčice Fanynky (obvykle se střídající po týdnu), které namluvili Tomáš Juřička a Lucie Černíková a jež pocházejí z pohádkové země Fanfárie. Se skřítkem Filípkem pořad uvádí jeden z herců – od počátku to byl Michal Nesvadba a Magdalena Reifová. Michal Nesvadba navázal na rodinnou tradici, kterou kdysi svými pořady s využívaním kreslení a loutek před obrazovkou pro děti založil již jeho otec, herec Miloš Nesvadba. Ve svých pořadech Ábécédé s Michalem, Michalova doprava, Michalovy barvy a Michalovy nálady pro ČT :D vždy využívá loutky v kombinaci s hravě stylizovanou studiovou architekturou, nezřídka umožňující interaktivní rozvíjení a proměnlivost prostředí.

Když v roce 2013 Česká televize zahájila vysílání dětského kanálu ČT :D, hledala, jak co nejjednodušší cestou naplnit vysílací schéma původními nízkorozpočtovými dětskými seriály, a tak přirozeně navázala na všechny tyto dosavadní zkušenosti. To přineslo příležitost také loutkářům z pražského Divadla Minor. Ti v čele s literárním autorem a režisérem Janem Jirků vytvořili mnohadílný televizní seriál TVMiniUni, který se pokoušel ve zhruba dvacetiminutových epizodách odpovídat na různorodé dětské otázky. Výtvarné pojetí vycházelo z kresebné stylizace, která svou zjednodušující expresí vycházela vstříc muppetům. Podstatným prvkem kolážovitého řešení se stala klíčovací plocha, která během postprodukce umožňovala původní televizní stylizaci přecházející od kresleného pozadí přes loutkové postavičky až po teatrální projev herce. V roce 2019 se tým rozhodl přenést původně výsostně televizní formát na velké plátno. Filmový příběh TvMiniUni: Zloděj otázek se drží zcela původní televizní stylizace, kde se naučný charakter balí do divoké až nekontrolované hravosti, přes své zkratkovité a nápadité kouzlo spíše naznačil, že tento typ poetiky může fungovat v rámci dané televizní kategorie. Ovšem film vyžaduje úplně jinou stavbu, rytmus a pojetí…5

V roce 2015 vznikl v brněnském studiu seriál Čtení s Radostí v režii divadelního režiséra Vlastimila Pešky. Také tento pořad provázela celková koncepční kaleidoskopičnost. Dramaturgicky šlo o výběr různorodých desetiminutových pohádek hraných loutkami různými herci brněnské loutkové scény Radost. Jediným sjednocujícím prostředím byl hlavní prostor takzvaného Muzea loutek Radosti, architektonicky pojatého jako vnitřní plocha v dřevěném trupu škuneru, kde divadlo Radost obvykle vystavuje své loutky. Základem každé pohádky se stal vypravěč – herec čtoucí z přehnaně velké knihy a posléze rozehrávající sám nebo s pomocí jiných herců příběh v malé stylizované stolní scéně. Každá pohádka je výtvarně charakterizována jinými kostýmy, odlišnou scénou i specifickými loutkami (maňásky, marionetami, totemickými loutkami a podobně). Výtvarníkem byl scénograf a kostýmní výtvarník Divadla loutek v Ostravě a Naivního divadla v Liberci Pavel Hubička, který přinesl do televizního zpracování v rámci možností invenční divadelní styl výtvarně podporující komunikaci živého herce se zpravidla drobnější loutkou.

V roce 2018 vznikly pro kanál ČT :D vesele popletené příběhy podle Josefa Lady s názvem Nezbedné pohádky v režii Jakuba Šmída. Jediným vypravěčem se stal herec Josef Dvořák, který spolupracoval s Tomášem Běhalem, loutkohercem, režisérem a zakladatelem souboru Toy Machine. Běhal je silně ovlivněn produkcí nezávislého souboru Buchty a loutky, a proto celé výtvarné řešení seriálu přirozeně vychází z této poetiky. Rámcem každé pohádky je interiér staré dřevěnice, do něhož jsou zasazeni oba pohádkově kostýmovaní herci. Loutkář využívá historické stolní rodinné divadlo Antonína Ladislava Salače, které vydal v nakladatelství Brouk se souborem tištěných dekorací v roce 1936. S tímto divadlem pracuje velmi volně, někdy využívá kukátkové scény v portále, jindy jen kulis bez portálu. Stejné je to s loutkami, kdy je jednou využívána kolekce soustruhovaných historických loutek-hraček, jindy loutky moderní vedle reálných předmětů. I zde se projevuje styl výtvarného vyprávění, který je do jisté míry kaleidoskopický a kolážovitý.

V roce 2018 připravilo brněnské studio České televize sérii rozpustilých, hravých i moudrých romských pohádek Kočování za pohádkou v režii Zuzany Dubové. K herecké spolupráci byli přizváni Jan Cina a Anička Duchaňová, herečka i výtvarnice s velmi osobitým rukopisem, která už v roce 2018 připravila pro ČT :D textilní loutky postav Evžena a Dorky pro elementární zábavně vzdělávací kurz francouzštiny pro nejmenší Strýček Tonton. Strýčka Tontona, showmana s duší dítěte, hraje rodilý mluvčí David Girten, který pomocí jednoduchých maňásků učí děti humorem, přívětivou nenuceností a názornými příklady.

Anička Duchaňová, absolventka herectví na katedře alternativního a loutkového divadla na DAMU, působila v mnoha divadlech (Studio Ypsilon, Minor, Archa) a v roce 2003 založila autorské divadlo Anička a letadýlko. Společně s Janem Cinou tvoří cestovatelský pár, který jezdí světem křížem krážem ve svém pestře pomalovaném karavanu a každé místo, kde se zastaví, promění v kouzelný koutek, do kterého je dítě zvané na netradiční loutkové představení. Zatímco Jan Cina předčítá z velké knihy, Anička Duchaňová ho doprovází hrou s vlastnoručně vyrobenými loutkami z papíru, hračkami i běžnými předměty denní potřeby v typicky groteskním a postmoderně kolážovitém stylu. Autorem sjednocující scény, která pracuje intenzivně se světelnými atmosférami, je Milan Popelka.

Média domácího, stolního a rodinného divadla bohatě využil i další projekt brněnského studia České televize z roku 2018 – cyklus deseti staročeských pohádek o dobrodružstvích čerta, jeho kamarádech a nepřátelích Čertovské pohádky režiséra Tomáše Hodana. Čertovské vyprávění v podání herce Michala Daleckého je doprovázeno plošným loutkovým divadlem, které je umístěno v rámci kulisově malovaného studiového pekla, parafrázujícího výtvarným výrazem tradici českých zejména ladovských knižních ilustrací. Autorkami tohoto stylově jednotného, avšak eklektického řešení byly Martina Tomková a Zuzana Čupová.

Těchto několik seriálových projektů je nejen dokumentem doby, ale vypovídají především také o specifickém výtvarném stylu dětského televizního kanálu, který byl formován technologickými a výrobními standardy České televize, doprovázenými nevelkými rozpočty.

(Pokračování)

Poznámky

Kol.: Přehled nedělních pořadů pro děti od roku 1981 do současnosti, Česká televize, https://img.ceskatelevize.cz/epress/pdf/35-let-Studia-Kamarad.pdf (citováno 1. 3. 2022).

2 Více viz https://www.ceskatelevize.cz/porady/10101426563-hriste-7/3108-co-je-hriste-7/ (citováno 1. 3. 2022).

3 https://img.ceskatelevize.cz/epress/pdf/35-let-Studia-Kamarad.pdf. (citováno 1. 3. 2022).

4 Aust, O.: Kouzelná školka – dobře zavedená firma. https://www.lidovky.cz/noviny/kouzelna-skolka-dobre-zavedena-firma.A080329_000096_ln_noviny_sko (citováno 1. 3. 2022).

5 Spáčilová, M.: Na konci se přitulit. Proč je dětský pořad TvMiniUni v kině? 5. června 2019, https://www.idnes.cz/kultura/film-televize/tvminiuni-recenze.A190605_112409_filmvideo_ts. (citováno 1. 3. 2022)

Loutkář 1/2022, s. 86–87.

Jirásek, Pavel: Loutka mezi divadlem, filmem a televizí 1990–2020 IV

Aktuální číslo

Výročí

Odkazy

Podporují nás