Špalková, Gabriela: Maňásci na jevišti Alfy

Vedle inscenací kombinujících na jevišti loutky a herce a inscenací činoherních z poslední doby uvedlo plzeňské Divadlo Alfa v této sezóně i dvě premiéry čistě loutkové. Pohádky z Ošemetna (premiéra 8. 10. 2021) a nyní 18. 2. 2022 maňáskový „spaghetti western“ Pádístepí, náčelník Bizonů. Liší se typem použitých maňásků a svým charakterem. Společného mají režiséra – uměleckého šéfa Alfy Tomsu Legierského – a také originalitu a precizní výkony loutkoherců plzeňské Alfy.

Ošemetná muppetová show

„Ošemetný, ošemetná, ošemetné“ – neobvyklé adjektivum, které dnešním malým dětem nejspíš mnoho neřekne; že by je znali žáci mateřských školek a prvních tříd z opery Bedřicha Smetany Prodaná nevěsta, v níž obviňuje Mařenka Jeníka: Tak ošemetný muž jsi ty, je krajně nepravděpodobné. A přece je na substantivu odvozeném ze stejného slovního základu založena jak knížka pro děti Tomáše Končinského Cesty z Ošemetna, tak i pětačtyřicetiminutová inscenace Divadla Alfa. V ní dramaturgyně Petra Kosová zdařile adaptovala čtyři z Končinského pohádek a propojila je do jednoho celku nazvaného Pohádky z Ošemetna. Se synonymy pro slovo „ošemetný“ se děti seznamují hned na začátku, neměly by tedy tápat, navíc se opakuje během večera tak často, že už to místy začíná být lehce přes míru. Ale na druhou stranu – v reálném životě už těžko bude někdo z dětských diváků „ošemetnem“ zaskočen.

Loutkový svět je samozřejmě iracionální, pohádkový a hlavně veselý. Autorem nápadité scény i loutek je Karel Czech. Hraje se s pestrobarevnými muppety a Tomsa Legierski s nimi rozehrává až nečekanou show. Hravá bizarnost stylizovaných lidských i pohádkových postav a zvířecích hrdinů odpovídá charakteru samotných figur a jejich příběhů. Muppeti působí odlehčeně, podobně jako jednoduchá víceúrovňová scéna dobře využívající hloubku celého jeviště. Ta umožňuje hrát v několika plánech, loutky se od ní zřetelně odrážejí a jsou dobře viditelné i ze zadních řad. A to je pro pohádky, jejichž jednoduché zápletky ústí v drobné morality, žádoucí. Děti se mohou společně s obyvateli Ošemetna bát, anebo zjistit, čeho se bojí, a strachu se tak zbavit. Společně s netradičně zbarveným červeným vodníkem Pivoňkou se mohou pro změnu zbavit ostychu a zjistit, že každý najde na světě své místo. Pivoňka u termálních pramenů a tchoř z následující pohádky jako zaměstnanec kozí sýrárny. Ale tady už to začíná být s logikou příběhu trochu „ošemetné“ – tchořovi totiž došly zásoby a on neví, jak si opatřit jiné. Zvídavé děti se tu ovšem mohou začít ptát – jak to, že by dospělý tchoř nevěděl, jak si opatřit zásoby jídla? A jak tedy přišel k těm, které měl? Poslední pohádka už však otázky nevyvolává. V Ošemetnu vypěstovali obří okurku, která mluví a komanduje všechny okolo. Přemůže ji král a vesnice se raduje z okurkového salátu. Jestli si dětský divák uvědomí dosah této morality – tedy že není dobré nechat si věci, a to i ty, které děláme v dobrém úmyslu, přerůst přes hlavu, lze odhadnout těžko. V každém případě „výbuch“ obrovské nafouklé okurky kvitovalo dětské publikum s nadšeným ohlasem. Součástí představení je zdařilá hudba Petra Vydareného a písničky s vtipnými texty Blanky Josephové Luňákové. Spolu s Petrem Vydareným v inscenaci hrají Radka Mašková, Marie Mrázková, Martin Sádlo Bartůšek, Daniel Horečný, Josef Jelínek a Aleš Kolovrat nebo Tomáš Jereš.

Zdařilé Pohádky z Ošemetna jsou dobrým odrazovým můstkem pro pedagogy i rodiče k dalšímu povídání si o tématech, s nimiž se děti v zábavné, nenásilné a přirozené formě v inscenaci setkaly.

Indiáni, padouši, kankán a bizoni

Pádístepí, náčelník Bizonů je inscenace atraktivní svým inscenačním pojetím a výtvarnou stránkou – scénografií a loutkami, jež navrhl kmenový výtvarník Alfy Ivan Nesveda. Loutková scéna je umístěna na jeviště Alfy a přímo před ní, rovněž na jevišti, sedí diváci. Hlediště je prázdné. Toto uspořádání odpovídá typu produkce a osvědčilo se už v předchozích maňáskových inscenacích, jakými byli kultovní Tři mušketýři nebo Pozor, Zorro! Kontakt s publikem se tak navazuje snadno a bezprostřednost je zaručena. Pro Tomsu Legierského je tento western prvním režisérským setkáním s maňáskovým divadlem.

Autory předlohy a scénáře jsou Blahoslav Fajmon a Martin Marek, pro Alfu píší poprvé. Zápletka jejich příběhu, který ovšem nezapře několik inspiračních nejen westernových zdrojů, je jednoduchá – náčelník Pádístepí, poslední svého kmene Bizonů, dostane tři úkoly od Kojota, zvířecího průvodce děje, který zde vystupuje jako představitel indiánské mytologie. Pádístepí má splnit tři standardní mužské úkoly v indiánském vydání – postavit týpí, zplodit syna a zasadit totem. Na holé a prázdné prérii to není nijak snadný úkol, který mu navíc znesnadňují útoční Komančové. A poté, co z nitra holé skály na území, jež Pádístepí obývá, začne prýštit čokoláda, se jej snaží zlikvidovat i zločinecká banda desperáta Pedra podporovaná úplatným šerifem, která chce získat čokoládový pramen pro sebe a zbohatnout na něm. Ale jak už to bývá – všechno zlé je k něčemu dobré. Díky těmto protivenstvím potká zprvu velmi naivní Pádístepí životní lásku, tanečnici Dolores. A také postupně odhalí svou kouzelnou moc – na jeho zavolání přibíhá stádo bizonů. S jejich pomocí zpacifikuje Komanče i padouchy a může postavit kýžené týpí a pořídit si syna. A co se stane s čokoládovým pramenem? Protože byl původcem zla a svárů, Pádístepí a Dolores ho utěsní, aby už neškodil. Není možné si v této souvislosti nevzpomenout na známý film Bohové musí být šílení o kmeni Křováků, mezi nimiž podobné sváry zasela prázdná lahev od Coca-Coly, kterou chtěli všichni vlastnit. A v němž viděl náčelník totéž řešení – mír se do kmene navrátí jen tehdy, když zmizí předmět sváru a s ním i touha po jeho vlastnictví.

Tomsovi Legierskému se jeho premiérové setkání s maňásky vydařilo. Vytvořil povedený pohádkový western pro děti s rysy skutečné grotesky. Jeho režie má spád, ve vlastním příběhu uplatnil správnou míru vtipných a dobře vyvážených gagů a zdařile využil všechny přednosti maňásků – rychlost pohybu, operativnost a akčnost v dobrém slova smyslu. Jako sporné se však může jevit spojení uměleckých maňásků se zcela realistickými lidskými zbraněmi, tento kontrast působil poněkud rozpačitě. Nejasné také je, jak to dopadlo se stavbou totemu. Pokud se uskutečnila, nebyla zřetelná.

Výtvarná stránka inscenace je její velkou devizou. V tvářích originálních maňásků je otištěn jejich charakter, žádný z rysů se neopakuje. Celková koncepce scény a loutek v sobě má půvabnou hravost a humornou nadsázku. Kouzelně jsou ztvárněné kankánové tanečnice vyhazující nožky v kanýrech svých sukní. Neodolatelní jsou koně – svého má Pádístepí i Dolores. A mimořádné je stádo ženoucích se bizonů zjevujících se na náčelníkovo zvolání – iluze masy zvířat podrobující destrukci vše, co jí stojí v cestě, je dokonalá a samozřejmě zábavná. O důslednosti a promyšlenosti koncepce scény i maňásků svědčí i jednota stylu. Ivan Nesveda situoval vše do roku 1882. Na loutkové scéně realisticky, a přitom s žádoucí divadelní iluzí vyvstává prérie a skalnatá úbočí, westernové městečko se saloonem, stájemi i vězením. Vše do sebe perfektně zapadá a vytváří dokonalý, svébytný jevištní celek s vysokou estetickou a uměleckou hodnotou.

Loutkoherci vedou maňásky zkušenou rukou, a tak je zcela samozřejmé stavění týpí, jízda na koních i s nimi a všechny maňáskové potyčky. Přesvědčivá pečlivá dikce a srozumitelnost textu s patřičnými akcenty maňásky dokonale oživila. Pádístepího hrál Petr Vydarený, Dolores Martina J. Hartmannová, Pedra Petr Borovský a další maňásky vedli Lenka Lupínková, Dan Horečný, Tomáš Jereš a Robert Kroupar.

Žádoucí atmosféru podtrhuje i hudba Daniela Čámského, v níž lze postřehnout i reminiscenci na hudební motivy z legendárního filmového Vinnetoua.

Pádístepí je atraktivní inscenací, která možná mnoha dnešním dětským divákům otevře svět Divokého západu, kovbojek a westernových zápletek. A rodičům pro změnu připomene jejich dětský svět indiánů prohánějících se prérií, který dnes v přehršli jiných témat upadá tak trochu v zapomnění.

Divadlo Alfa, Plzeň

Tomáš Končinský: Pohádky z Ošemetna

Režie Tomsa Legierski; výprava Karel Czech; dramaturgie Petra Kosová; hudba Petr Vydarený; texty písní: Blanka Josephová Luňáková

Premiéra 8. 10. 2021.

Blahoslav Fajmon, Martin Marek: Pádístepí, náčelník Bizonů

Režie: Tomsa Legierski; výprava Ivan Nesveda; dramaturgie Petra Kosová; hudba Daniel Čámský

Premiéra 18. 2. 2022.

Loutkář 1/2022, s. 58–60.

Špalková, Gabriela: Maňásci na jevišti Alfy

Aktuální číslo

Výročí

Odkazy

Podporují nás