Drtina, Michal: Stále hledáme nové náměty

Autorku předchozí studie Hanu Volkmerovou není třeba na stránkách tohoto časopisu dlouze představovat, protože do něj příležitostně přispívá. Také pracuje jako divadelní lektorka v Divadle loutek Ostrava a je členkou neziskové organizace THeatr ludem. V souvislosti s přetiskem zkrácené verze její disertační práce jsme jí položili několik otázek týkajících se historie i budoucnosti jejího edukačního projektu.

Kdy váš projekt vznikl?

První zkušenosti se zážitkovými lekcemi s loutkou jsme společně s mým mužem, scénografem Tomášem Volkmerem začali sbírat v roce 2002. Tehdy nás oslovily dramaturgyně a ředitelka Divadla loutek Ostrava, abychom vedli vzdělávací dílny v rámci divadelní přehlídky Divadelní pouť bez bariér. V průběhu jednoho roku jsme pravidelně jednou za čtrnáct dnů vedli v lektorském tandemu lekce s loutkou na základní škole s rehabilitačním programem v Ostravě–Zábřehu pro skupinu deseti dětí s mentálním a fyzickým postižením a kombinovanými vadami. První lekce byly připravovány spontánně a intuitivně. Neměli jsme žádnou předešlou zkušenost s tvorbou pro děti s postižením a se speciálními potřebami. Ale okamžité projevy a reakce dětí v průběhu lekcí byly pro nás významnou a povzbuzující zpětnou vazbou. Důležité byly i reflexe pedagogů a dětské ústavní psycholožky Hany Stachové. Ta v roce 2003 tuto naši činnost pojmenovala jako terapie loutkou, jelikož pozorovala terapeutické účinky u dětí. Pedagogové často hovořili o pozitivním působení lekcí na děti, o těšení se dětí na lekce, o jejich projevech radosti při oznámení, že přijde Pan Barvička. Jelikož byl ze strany pedagogů a škol o lekce zájem, rozhodli jsme se s Tomášem Volkmerem v jejich realizaci pokračovat i po skončení divadelního projektu. Lekce terapie loutkou, později edukace loutkou, jsme začali od roku 2005 pravidelně realizovat pod hlavičkou občanského sdružení THeatr ludem ve školách v Ostravě a v blízkém okolí.

Máš informace, jak se podobným tématům věnují v zahraničí?

Zaujala mě například jedna z nejrozsáhlejších analýz této problematiky, což byl kvantitativní výzkum uskutečněný v roce 2008 v Londýně zaměřený na práci s loutkou ve výchovně vzdělávacím procesu, respektive ve výuce jednotlivých předmětů a předmětu dramatická výchova. Realizovali jej Jean Maloney a Shirley Simonová z Institute of Education v Londýně ve spolupráci s týmem odborníků v čele s Brigid Downingovou, Brendou Keoghovou a Startem Naylorem z Institute of Education Manchester Metropolitan University. Z výsledků výzkumu vyplynulo, mimo jiného, především to, že loutkami byla vytvořena příležitost prezentovat reálný problém, se kterým se žáci mohou setkat v každodenním životě. A prostřednictvím loutek se také žáci snadno vžili do prezentovaného problému. A déle udrželi pozornost a zájem o řešení daného problému.

Také výzkum, který byl realizován Amy Wallaceovou a Larisou Mishinou na Brooklyn College ve Spojených státech amerických v květnu v roce 2004 pod vedením profesora Manuela Martineze-Ponse, byl velice zajímavý. Šlo o kvalitativní výzkum pomocí metody škálování, který byl zaměřen na vztah mezi užitím loutky ve školních třídách a pozorností žáků a jejich aktivitou. Orientoval se na doložení efektivity loutkářství jakožto výukového nástroje, jenž významně podporuje pozornost žáků, její udržení během procesu výuky i jejich aktivní zapojení do dění.

Zajímavý projekt uskutečnila Univerzita v Limpompu v Jižní Africe. Prostřednictvím loutek, mluvících manekýnů v lidské velikosti a zvláštní loutky Nanoshi, seznamovali pedagogové děti ve věku od 3 do 9 let s nanotechnologiemi. Nanoshi děti uváděl do mikrosvěta a ukazoval jim, co se v něm děje například při čištění špinavé vody. Odborníci dospěli k přesvědčení o pozitivních dopadech využití loutek. Studie jasně ukázala, že loutky dokážou děti zaujmout a vzbudit jejich zájem o vědu.

Významným projektem v Maďarsku je mezinárodně uznávaný alternativní pedagogický program vytvořený Józsefem Zsolnaiym pro mateřské školy, který rozvíjí různé schopnosti dětí a utváří jejich hodnoty. Zsolnai zároveň včlenil použití loutky a podle jeho metodiky do rámcového vzdělávacího programu pro mateřské školy. Podle této jeho loutkové pedagogiky postupovali a postupují mnozí učitelé mateřských škol v Maďarsku. Mezi další počiny využití loutek ve výuce patří projekt maďarské režisérky Andrey Székely, která společně s loutkoherečkami Ágotou Matyi a Klaudií Orosz vymyslela a zpracovala pro mateřské školy tzv. Bednu pohádek, v níž jsou návody, texty her i hotové prstové loutky a materiál, ze kterého může dítě nebo vychovatel zhotovit další postavy, masky, scénu. V Maďarsku je totiž loutka, jak už jsem říkala, oficiálně uznaným výukovým nástrojem zařazeným do celoplošného vzdělávacího programu pro mateřské školy.

Na Islandu byl zase v roce 2016 vládou podpořen rozsáhlý projekt určený všem islandským školám zaměřený na zvyšování povědomí žáků základních škol o problematice sexuálního, emocionálního a fyzického násilí vůči dětem. Projekt měl všem školákům pátých tříd ukázat prostřednictvím příběhu hraného loutkami muppetového typu, co je to násilí a týrání a kde jsou jeho hranice. Loutkáři vždy sehráli určitý příběh, o němž se následně rozvinula diskuse. Loutkové postavy byly stylizovány zhruba ve věku posluchačů, takže ztotožnění dětských diváků s jednotlivými loutkovými hrdiny bylo mnohem snazší a přímočařejší než v případě, kdyby je představovali dospělí herci.

Takto bych mohla pokračovat dále. Zahraniční odborné výzkumy a projekty dokládají, že loutky a loutkové divadlo mají rozsáhlý edukační potenciál a je výhodné je využívat coby vzdělávací a výchovný nástroj především při formování dětí ve věku od 3 do 10 let. Ti, kteří jsou si tohoto potenciálu vědomi, zcela záměrně zapojují loutky a loutkové divadlo do výuky, ať už při seznamování posluchačů s novými tématy či aktuálně probíranou látkou, anebo jako vhodný prostředek k oživení pozornosti a motivace. Také je možné loutky využívat k podpoře aktivity žáků a jejich zájmu o nejrůznější činnosti, při seznamování s problematickými (tabuizovanými) tématy, k získávání nových dovedností, postojů a hodnot. V neposlední řadě se nabízí příležitost pracovat s loutkami a loutkovým divadlem v rámci výtvarné výchovy.

Jaká je budoucnost vašeho projektu?

Lekce jsou dodnes uskutečňovány pod hlavičkou občanského sdružení THeatr ludem v mnoha zařízeních a školách pro děti s různými hendikepy. Zároveň jsou lekce pravidelně realizovány na alternativní scéně Divadla loutek Ostrava s dětmi z běžných mateřských škol a také s dětmi se sluchovým postižením a Neslyšícími, s dětmi s mentálním postižením. Stále se snažíme hledat nové náměty pro lekce, obohacovat je o nové materiály a předměty, se kterými se v lekcích hraje. V Divadle loutek jsme vytvořili seriál čtyř na sebe navazujících více propracovaných lekcí (Seznámení s Panem Barvičkou, Pan Barvička hledá kamarádku, Narozeniny a Pošta) a pedagogové tak mohou přijít na Dobrodružství Pana Barvičky čtyřikrát, vždy s měsíčním časovým rozestupem. A někteří pedagogové to dělají.

Loutkář 1/2022, s. 22–23.

Drtina, Michal: Stále hledáme nové náměty

Aktuální číslo

Výročí

Odkazy

Podporují nás