Do „Borůvky“ jsem byla několikrát zamilovaná, ať už šlo o lásku opětovanou či nikoliv. Sice jen v rámci divadelních rolí, ale k Borůvkovi mám vřelý vztah i mimo jeviště. Jak my se známe dlouho? Tuším, že oba jsme v Alfě snad od nepaměti…
„Borovák“ nebo zkráceně „Boro“, jak se mu také říká, je výborný herec vážných, ale hlavně komických rolí, v nichž, má-li volnou ruku, utáhne publikum doslova „na vařený nudli“. Vzpomínám, jak jsem učůrávala smíchy, když jsem ho viděla v němé roli sluhy v Revizorovi v Plzni pod širým nebem, jak mimo jiné „odtáhl“ tramvaj projíždějící zrovna hracím prostorem kolem radnice.
Borovák prošel školou Tomáše Dvořáka, a je tedy nejen skvělým hercem, ale i fajnšmekrem na loutky a mnozí si k němu chodí pro radu. Je to multitalent: dokáže si napsat hru, vyrobit loutky, zrežírovat, zahrát. Je schopný producent, což dokazuje několik mezinárodních festivalů stepu, které pořádá. Škoda jen, že sám nestepuje, energie by mu i tak zbývalo dost. Pravda, ty časy, kdy mě každé Velikonoce hnal s pomlázkou přes pět pater až na půdu, jsou pryč…
Mohla bych o něm povídat dlouze. Třeba jaký je sám vypravěč a jak umí nafukovat historky, které po několikerém opakování přímý svědek ani hlavní hrdina příběhu nepoznají. Nebo jak se stejnou vehemencí dokáže svými komentáři a improvizací na jevišti odrovnat kolegy. Trpěl by, kdyby se musel pevně držet textu, a myslím, že dost režisérů už rezignovalo.
Během jednoho představení jsem měla krátkou pauzu, kdy jsem si pokaždé na chvíli odskočila do šatny. Po několikáté repríze vstoupila kolegyně a vyjevila se: Vy nehrajete? Touhle dobou jsi normálně na jevišti! – Zkoušela jsem se tam jít už třikrát, já na to, ale Borůvka furt hraje. A vypadá to ještě na dlouho… Představení se nakonec z padesáti minut protáhlo na hodinu deset. Ne vždy je jeho pohotová sdílnost ku prospěchu věci, ale on si zkrátka neumí pomoct.
Kdysi o našem souboru jeden režisér prohlásil, že by si na nás smlsnul Fellini. Borovák typově svou rozlohou určitě patří k výraznému koloritu. Jednou během představení povalil připevněnou dekoraci, že jsme museli přerušit hraní a zavolat techniku, aby ji znovu postavila. Obecenstvo řvalo smíchy! Naštěstí to nebyla truchlohra, ale komedie a nikdo nepřišel k újmě.
Když je potřeba, dokáže být i přes svou robustní postavu velmi ladný. V představení Kocourkov kdysi odvedl baletní kreaci, za kterou by se nemusela stydět leckterá primabalerína. Boro je impozantní zjev, a i když umí i pěkně zahřmít, nemůže zapřít svou beránčí povahu a nesmírnou laskavost.
Je gurmán a velmi rád vaří. V praxi nebo i jen tak v diskusi. A tak jako on do guláše i já v tomto článku mísím chutě vzpomínek, pocitů a postřehů. A ten Borůvkový guláš miluju. Mňam!
Loutkář 1/2022, s. 7.
Olga Mášová (2. 7. 1945)
Vladimír Čada (3. 7. 1940)
Lotka Švarcová (7. 7. 1920)
Jan Kostroun (7. 7. 1950)
Renata Wernerová (9. 7. 1955)
Světlana Bouzková (10. 7. 1940 – 14. 7. 2010)
Šimona Kratinová (13. 7. 1950)
Monika Vágnerová (16. 7. 1960)
Jindřich Kout (16. 7. 1945)
Zuzana Kvasnicová (19. 7. 1960)
Zuzana Linhartová (20. 7. 1950)
Ladislav Peřina (26. 7. 1950)
Ivan Rajmont (29. 7. 1945 – 7. 12. 2015)
Magdaléna Rychlíková (31. 7. 1945 – 9. 11. 2012)
Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.
Twitter
RSS