Loutkar.online

Drtina, Michal: Sto let Loutkového divadla Třemošná

V sobotu 20. listopadu oslavil loutkářský soubor v Třemošné sto let od svého vzniku. Je druhým nejstarším činným amatérským souborem v západních Čechách. Na své domovské scéně hraje pravidelně jednou za měsíc a na zájezdech ročně uskuteční přes dvacet představení. K oslavě stoletého výročí odehrál tři představení a pokřtil rozsáhlou knihu o historii souboru. Za dobu jeho činnosti jím prošlo téměř dvě stě loutkářů.

S principálem Radkem Koňaříkem, který vede soubor od roku 1986, jsem si povídal nejenom o oslavách souboru, ale také o jejich plánech do příštích let.

Jak probíhala oslava stého výročí souboru?

V souboru slavíme jednou za pět let. Půlkulatá a kulatá výročí. Vždy připravíme celodenní oslavy. V jejich průběhu zahrajeme tři představení tří různých inscenací. A večer míváme společenské setkání, na které zveme bývalé členy souboru a kamarády z okolních souborů – plzeňského Špalíčku a Boudy.

Letošní oslavy jste ovšem ozvláštnili vydáním knihy o historii souboru. Kdo se na jejím vzniku podílel?

Na vzniku se podíleli členové souboru včetně mě. Původně jsme zamýšleli, že kniha bude stostránková, stejně jako naše výročí, ale informací bylo tolik, že má nakonec 160 stran ve formátu A4. Jde vlastně o ucelený přehled historie našeho divadla. Je zde uvedena souborová statistika a textová část je bohatě doplněna fotografiemi od roku 1946 do současnosti. Na knize se finančně podílel zřizovatel, tedy Dům dětí a mládeže Kamarád Třemošná, a město Třemošná. Konečná prodejní cena byla stanovena na 100 korun a asi je zřejmé proč.

Své sídlo máte v domě dětí. Tam i zkoušíte?

Dům dětí a mládeže, dřív Dům pionýrů a mládeže, nás zřizuje od roku 1988. Město dokonce přistavělo k sálu domu dětí zkušebnu a dílny se skladovými prostorami, kde můžeme mít uskladněn náš rozsáhlý fundus. Kromě kulis k jednotlivým inscenacím tam máme uloženo zhruba sto šedesát loutek. Z tohoto počtu je asi osmdesát marionet, ostatní jsou maňásci nebo javajky.

Vy jste jeden z mála souborů, který ještě pravidelně hraje s javajkami. Jaké to je?

Náročné, dost z toho bolí ruce, protože máte obě celou dobu hraní nahoře. Ale hrajeme s javajkami rádi. A třeba na výročí jsme odehráli dvě javajkové inscenace – O Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku a Krakonoše. Ta druhá je fyzicky náročnější, protože je hrána ve dvou plánech – nízkém a vysokém, mezi nimiž loutky kontinuálně přecházejí. Takže na „fyzičku“ je to poměrně náročné představení.

Kolik má soubor momentálně členů?

Teď je nás dvanáct, ale dost často nám pomáhají bývalí členové. Například když chceme uvést nějakou starší pohádku a nedostává se nám herců.

Jak jsem četl na vašem Facebooku, využili jste bývalých členů i při zkoušení inscenací k výročí.

Chtěli jsme, aby stoleté oslavy nebyly jenom oslavami současného souboru, ale všech, kteří se kdy na činnosti podíleli. Takže se nám třeba stalo, že jsme oslovili i členy, kteří nehráli loutkové divadlo více než třicet let. Podařilo se nám s nimi inscenace nazkoušet, ale bohužel nám dva dny před oslavami mnoho věcí překazil covid. Třeba inscenace Krakonoš se hrála v obsazení z roku 1996, O Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku se také zkoušelo v obsazení s lidmi, kteří hráli před patnácti lety. Ale víte, co bylo úžasné? Když jsem bývalé členy oslovil, nikdo neřekl, že do toho nepůjde. Škoda, že někteří potom na oslavu nemohli kvůli covidu.

Zasáhla pandemie i do běžného fungování souboru?

Velice, protože zkoušíme ve školském, respektive mimoškolském zařízení. Do budovy v době lockdownů nikdo nesměl, takže jsme v podstatě rok vůbec nemohli zkoušet, což se projevilo i na oslavách. Chtěli jsme připravit průřez inscenacemi, které se zde odehrály, takovou pouť „z pohádky do pohádky“. Právě to jsme kvůli uzávěře nazkoušet nestihli.

Kolik inscenací držíte na repertoáru?

Většinou hrajeme v Třemošné, která má zhruba pět tisíc obyvatel. Pravidelně hrajeme každý měsíc jedno představení a pokaždé jiné, takže držíme asi patnáct inscenací, které jsme schopni odehrát. Deset zahrajeme na domácí scéně a k tomu máme také zájezdové tituly, která sice nyní nejde realizovat, ale dřív jsme odehráli zhruba dvacet zájezdových představení za rok.

Jaké máte plány do budoucna?

V následujících letech chceme nazkoušet čtyři nové pohádky, na které máme již připravené loutky. Je jich asi osmdesát, které na naši žádost vyráběl bývalý principál divadla František Čečil, jak marionety, tak javajky. Co víme určitě, že první bude pohádka Broučci.

To musíte zkoušet několikrát týdně.

To v našem souboru bohužel nejde. Máme dva členy souboru, kteří pracují přes týden v Praze, někteří pracují na směny. Však to v mnoha souborech znají. Takže zkoušíme pouze v sobotu, většinou jednou za čtrnáct dní, ale zato celý den.

Ze statistik souboru

Od roku 1921 prošlo třemošenským souborem 189 loutkářů. Někteří strávili v divadle jeden rok, ale někteří byli nebo v něm stále jsou přes 40 let.

Nejdéle sloužícím členem souboru – 54 let – je bývalý principál František Čečil.

Od roku 1946 (dříve se evidence nevedla) soubor sehrál 1 001 představení.

Nejčastěji se hrála pohádka Čert a Káča (85×), následovaná pohádkami Adámek mezi broučky a Jak Honza vyzrál na princeznu (obě 73×).

Nejvíce představení – 44 – bylo odehráno v sezoně 2001/2002.

Divadlo hrálo nejen na domácí scéně v Třemošné, ale celkem ve 132 obcích a městech v České republice, a dokonce také v německých Drážďanech.

Z historie Loutkového divadla Třemošná

Loutkové divadlo v Třemošné vděčí za svoji existenci prvorepublikovým učitelům, kteří v roce 1921 začali hrát dětem loutková představení a koupili si klasické Alšovy loutky „pětadvacítky“. Měli zájem o kvalitní hraní a pozvali si proto profesora Josefa Skupu z Plzně, který je do loutkohereckých tajů zasvětil. Tak se před 100 lety objevilo první amatérské loutkové divadlo na venkově v západních Čechách.

S odchodem některých nadšenců z řad kantorů usnula po několika letech i práce loutkového divadla. Loutky přešly do majetku Sokola a našli se noví nadšenci, kteří opět přivedli dřevěné herce k životu. Hrála se představení nejen pro děti, ale i pro dospělé.

Druhá světová válka učinila této kulturní činnosti konec. V roce 1946 sokol Jaroslav Denk požádal o radu Františka Čečila, co vymyslet pro děti na vánoční svátky. Ten navrhl sehrát loutkové představení. A tak se 26. prosince 1946 v Sokole Třemošná zahrálo první představení po válečné přestávce. Hrála se pohádka Bohumila Schweigstilla Krejčík, švec a Kašpárek a vznikl nový loutkářský soubor. Hrálo se pravidelně po čtrnácti dnech a pokaždé jiné představení. František Čečil s Václavem Valentou vyrobili další loutky, z nichž se do současnosti dochovala jen část.

V roce 1953 přešla loutková scéna do majetku Závodního klubu Západočeských keramických závodů, který divadlu zakoupil sériové loutky-marionety, s nimiž soubor hraje dodnes.

V roce 1958 předal ZK ZKZ loutkové divadlo tělovýchovné jednotě Tatran, ale ani tak se nehrálo pravidelně. V roce 1967 se učitelka Libuše Čechurová s Františkem Čečilem domluvila na dojíždění z Plzně, a tak se začalo zase hrát.

V roce 1980, v období nejvyšší aktivity loutkářů, odchází ze souboru principál František Čečil. Vedoucím souboru se stává Rudolf Heckel. Soubor pokračuje v činnosti. Vzhledem k pracovní vytíženosti Rudolfa Heckela se o soubor začíná starat Vlasta Heckelová. Začínají problémy se zřizovatelem – TJ Tatran Třemošná tvrdí, že kultura nespadá do jeho činnosti a snaží se předat divadlo jinému subjektu.

V roce 1986 se stal vedoucím Radek Koňařík, který souboru „principáluje“ dodnes. TJ Tatran Třemošná začal činnost souboru bojkotovat, a tak se hledalo jediné a možné východisko – změna zřizovatele. Nakonec po nelehkých jednáních v roce 1988 přešlo třemošenské loutkové divadlo pod křídla Okresního domu dětí a mládeže Plzeň-sever.

Po listopadu 1989 se činnost kupodivu neomezila, ale hrálo se hlavně pro třemošenské publikum, což vyžadovalo velké množství nastudovaných inscenací. Soubor se opět obměnil. Divadelním pilířem byla společně s principálem Radkem Koňaříkem hlavně Eva Vernerová.

Divadlo si začalo vychovávat své třemošenské publikum pravidelnými měsíčními představeními. Do DDM přišla nová ředitelka Ilona Křížková, s níž soubor udržuje velice úzké kontakty. Začalo se také pravidelně hrát v DDM Radovánek Kaznějov.

Statistiky i náhled do historie souboru byly převzaty z internetové stránky třemošenských loutkářů, viz www.divadlotremosna.cz. Redakčně kráceno.

Loutkář 4/2021, s. 88–89.

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.