Loutkar.online

Dolenská, Kateřina: Kouzelný oživlý betlém

Co se stane, když svoje síly spojí Matěj Forman, kladenské Divadlo Lampion, Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK a Kühnův smíšený sbor? Stvoří se dokonale harmonický souzvuk: Vánoce, Rybovka, baroko a loutky.

Přiznám se, že když jsem vešla do koncertního sálu FOKu, tedy odsvěceného kostela Šimona a Judy na vltavském nábřeží, musela jsem se v zšeřelém prostoru hodně soustředit na to, abych dohlédla, kde končí připravená scénografie Matěje Formana a začíná původní barokní architektura s výzdobou starých mistrů. Tak organicky ta scéna v místě působí. Její naivistický styl také elegantně a bezezbytku koresponduje i s tím, pro koho vlastně Jakub Jan Ryba svou Českou mši vánoční z roku 1796, které se lidově říká Rybovka (případně Hej, mistře) zamýšlel – je tak jednoduchá, že ji bez problémů zvládnou i laické hlasy, a zároveň tak dobře vymyšlená a propracovaná, že je už více než dvě století vánočním hitem číslo jedna. Sólisté, smíšený sbor (v kostýmech andělů, vesničanů, ale třeba i v i maskách ovcí) i loutkáři se plynule přesouvají mezi ústředními jesličkami, ne nepodobnými baroknímu kukátkovému divadlu s malovanými sufitami a bočními kulisami, které místo opony uzavírají dvě mohutné krávy, proutěnou ohradou pro ovečky a mezi stromy s křivolakými korunami, nad nimiž září spousta ježatých hvězd/lampionů, které sboristé na začátku přinesou přes celý sál nad hlavami diváků.

Ona to totiž není jenom ta slavná Rybovka, která vlastně začíná až v momentě, kdy si venkovští pastýři řeknou o mimořádné události a začnou se chystat na cestu. Z dramaturgického hlediska, pokud se má koncert přiblížit divadelní formě, je třeba domyslet i prehistorii příběhu. A tak se začíná krátkou skladbou Jiřího Miroslava Procházky Hle, panna (autor ji sám označuje jako skladbičku ve stylu J. J. Ryby na biblický text), kterou doprovází dynamické kroužení loutek na dlouhé tyči – bílé holubičky a temné vrány –, a pokračuje se předehrou k oratoriu Stabat mater Jakuba Jana Ryby, kterou vizuálně doprovází malé plošné loutky Marie, Josefa a oslíka putujících do Betléma. Když zazní árie Eternal Source of Light Divine Georga Friedricha Händela (z ódy k narozeninám královny Anny, HWV 74, D dur), naplno se rozzáří hvězdy na betlémem a narodí se Jezulátko. Po první větě ze symfonie č. 6 Ráno (D dur) Josepha Haydna, kdy se na scéně objeví plošné loutky pastýře, oveček i ovčáckého psa, konečně přichází ke slovu Jakub Jan Ryba a jeho ikonická vánoční mše. V její polovině však ještě jako drobné intermezzo zazní Laudate Dominum Wolfganga Amadea Mozarta (KV 339), kdy se na scénu vrátí loutka bílé holubičky, která radostně krouží nad svatou rodinou (tvoří ji samostojné, asi půl metru vysoké loutky s pohyblivýma rukama, malý Ježíšek je řezbovaný manekýn).

Šestice loutkářů (Diana Hauptová, Lucie Radimerská, Štefánie Šubová, Lukáš Bouzek, Radek Pokorný a Jiří Šponar) se během celého divadelního koncertu snad ani na okamžik nezastaví, stejně jako se neustále přemisťují čtyři sólisté a přeskupuje a převléká sbor. Vše se děje plynule, vláčně a nenásilně, asi jako když se člověk zasněně zadívá na staré mechanické jesličky a žasne nad jejich dokonalostí.

Gros loutkářské akce ale samozřejmě spočívá v ilustrování Rybovky. A ač se to může zdát nemožné, je na její poměrně malé ploše (celkem osm částí trvajících zhruba čtyřicet minut) možné vystavět příběh dvou pastýřů, jejich rozverných oveček, mladého selského páru a starší ženy, kteří v drobných mikrosituacích reagují na zpívaný text. Postavy jsou interpretovány jako divadlo celohlavových řezbovaných masek a spíše než groteskní vyznění situace, které by se dalo v příběhu spícího pastýře buzeného tím druhým, protože se stalo něco podivného, úplně klidně najít, je akcentován upřímný zájem prostých vesničanů uctít malé Jezulátko. Rysy dřevěných masek jasně odkazují k tradičním barokním marionetám, ale jak už bylo řečeno, absolutně zde schází jejich divadelní obhroublá komika. Inscenace přesto není prosta humoru, ale drobné vtípky jsou laskavé a něžné – třeba když se z ničeho nic objeví mezi loutkami ovcí sólista s maskou ovce na temeni, který se mezi ně opět bleskurychle vrátí pouhým předklonem hlavy, nebo když si čtveřice sólistů Markéta Böhmová Klaudová / soprán, Marie Svobodová / alt, Ondřej Holub / tenor, Jiří Miroslav Procházka / bas v pasáži To jest dítě vznešené podávají z ruky do ruky loutku malého Ježíška a culí se na něj. Atmosféra Kouzelné Rybovky zkrátka rozněžní a svátečně naladí malé i velké. A řekla bych, že se jí to lehce povede i u toho největšího odpůrce Vánoc, a to i kdyby nechtěl.

Divadlo Lampion, Kladno a Divadlo bratří Formanů, Praha

Jan Jakub Ryba, Matěj Forman, Radůza: Kouzelná Rybovka

Režie a scénografie: Matěj Forman; dirigent: Zdeněk Klauda; hudební provedení Symfonický orchestr hlavní města Prahy FOK a Kühnův smíšený sbor (sbormistr Jaroslav Brych); loutky a masky Tereza Komárková, Antonín Maloň, Josef Sodomka; kostýmy Andrea Sodomková; pohybová spolupráce Veronika Švábová a Tereza Hradílková; dramaturgická spolupráce Matouš Danzer; zvuková spolupráce Philippe Leforestier

Psáno z premiéry 3. 12. 2021 v kostele sv. Šimona a Judy v Praze.

Loutkář 4/2021, s. 56–57.

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.