Loutkar.online

Šlechtová, Ema: Slož si svou národní příslušnost

Národní identita a příslušnost mohou být záležitostí hrdosti, ale i úzkosti. Pro málokterý časoprostor je však tato otázka tak komplikovaná a tíživá jako pro střední Evropu 20. století. Nekonečné oddělování a připojování k jiným státům vyvolalo v lidech pocit, že nikam skutečně nepatří, že nemají domov ani mateřský jazyk, a dozvuky této krize sebeidentifikace si neseme dodnes. Která z českých rodin nemá ve své historii alespoň jeden strastiplný příběh?

Inscenace Divadla Alfa Putování dobrého Hanse Böhma Evropou se ve své podstatě s tímto prokletím vyrovnává. Především ho ale zprostředkovává a vysvětluje mladým dospívajícím, kterým přímý kontakt s ještě stále nevyhaslou historií v mnoha případech chybí.

Hans Böhm je polyglot z Holýšova – s matkou mluví francouzsky, s otcem německy a s babičkou česky. Kamkoliv se hne, narazí na někoho, kdo se mu za jeho mnohojazyčnost vysmívá. V české škole má být Honzou a v německé zase Hansem. Naštěstí má dobrého kamaráda Karla, s nímž jezdí na tábory Hitlerjugend a hraje fotbal. Když Karl padne na frontě, všechno v Hansově životě přestane dávat smysl, jeho mladická naivita zmizí a on se musí začít nárazově vypořádat s okolním světem.

Tento středoevropský Forrest Gump se díky své jazykové výbavě vyvlékne ze zajetí, do konce války se schovává u lékárníka v Polsku, zaplete se do odboje, proklouzne poválečnými celními kontrolami, a nakonec svůj jazykový talent zúročí na profesionální úrovni. Po válce totiž Hans mluví plynně francouzsky, německy, česky, anglicky, polsky a ovládá i základy latiny.

Příběh, který v sobě nese osudy mnohých Středoevropanů z dob druhé světové války, obsahuje hned několik rovin. Kromě etnografické a historické úrovně jde vlastně o běžný příběh dospívání. Vnější události zapříčiní, že se z otloukánka stane muž. Velmi nenásilně a trefně navíc inscenace podtrhuje téma manipulace: Hans nepřemýšlí nad tím, zda je boj za nacistické Německo morální. Jeho jediným cílem je se konečně s nějakým národem identifikovat. Dnes dobře víme, že právě o takovou nejistotu se Hitler ve své radikalizaci mas opíral. Právě mnohovrstevnatost textu inspirovaného publicistikou a povídkami Jana Jeňýka Valeše představuje skvělý základ pro vzdělávací přesah a komunikaci s často opomíjenou diváckou skupinou – teenagery.

Režisér Tomsa Legierski a dramaturgyně Petra Kosová (rozhovor s nimi si můžete přečíst na s. XX, pozn. red.), stále relativně nové umělecké vedení Divadla Alfa, podobnou tendenci projevili již dříve inscenací Alfa Farma. Není tedy náhodou, že i v případě Hanse Böhma zvolili cestu jednoduchosti, a to vizuální, dramaturgické i režijní, která umožňuje plné využití znakové povahy loutek a nabízí divákovi prostor pro vlastní interpretaci i hledání pro něj konkrétně přitažlivých motivů. Asi nemusím zdůrazňovat, že takovou divadelní práci považuji za funkční a nadčasovou. Dobrým příkladem je bezpochyby zapracování mnohojazyčnosti do replik. Opakováním krátkých promluv v různých jazycích, především v úvodní scéně mezinárodní svatby Hansových rodičů, divák pochopí, že vlastně všem použitým jazykům, alespoň zčásti a na úrovni základních frází, rozumí. Inscenace tak simuluje pocity Evropana 40. let 20. století, jehož zkušenost s různými cizími jazyky a etniky byla ve většině případů bohatá a nevyhnutelná. Dalším silným rysem je důraz na kolektivnost. Všichni herci jsou téměř po celou dobu představení na jevišti a podílí se společně na většině hereckých a loutkových akcí. Dění válečné Evropy se týkalo všech bez ohledu na národnost, věk nebo pohlaví. Jednoduché režijní řešení inscenace tuto skutečnost dokonale vyzdvihuje. Legierski dokázal promítnout téma do všech úrovní režijní práce, aniž by měl divák pocit, že se jedná o násilný, nebo dokonce podbízivý postup.

Výprava a loutky Karla Czecha také fungují v souladu s celkem. Jsou jednoduché, jemně opracované, pospojované magnety a působivě v sobě nesou Hansův životní příběh: když loutka spadne na zem a rozletí se na kousky, může se zase poskládat a postavit na nohy. Dřevěné a jen lehce naznačené obličeje vyzařují naivitu, úzkost a strach z krutostí války. Nelze nevypíchnout výjev s jelenem, který se Hansovi opakovaně ukazuje v klíčových momentech děje. Výtvarně vkusně provedený manekýn s pohyblivýma nohama s reflektorovou svatozáří je iluzivně animován třemi herečkami. Král lesa pohrabuje kopýtkem a upřeně se dívá do dáli. Díky přesnosti a zručnosti animace je obraz velmi silným, až dojemným momentem, který se vryje do paměti. Jelen jako symbol Boha, majestátnosti i tajemna, provází Hanse v nejtěžších chvílích a ukazuje mu správnou cestu. Loutkoherectví však nepatří pouze figurativním loutkám – vynalézavě se pracuje například také se starými kufry, které v sobě nesou motiv cestování i bezdomovectví. V jednu chvíli se z nich stávají zákopy a barikády, v dalším momentě zase vagóny – když jimi herci rytmicky tlučou do dřevěného prkna, evokuje řinčení přezek monotónní hluk vlakové soupravy.

V závěru musím vyzdvihnout především výkon Daniela Horečného, mladé krve souboru. Jeho Hans skutečně prochází vývojem z rozpačitého chlapce k muži, který zakusil strach, bolest i smrt. Horečný dokáže skvěle pracovat nejen s loutkou, ale veškerý vývoj postavy promítá do tělesného napětí. Ze začátku má v obličeji dětskost, pohybuje se zbrkle po jevišti, ale postupně se dostává do klidu a dospělého soustředění. Myslím, že bylo strategické mu dát prostor ukázat se a sžít se s utuženým kolektivem herců. I vedle svérázného Josefa Jelínka v roli německého důstojníka nebo nekompromisního celníka si svou pozici obhájil.

Putování dobrého Hanse Böhma Evropou považuji za skvělé našlápnutí nového směřování divadla po slavné éře Tomáše Dvořáka. Inscenace je nejen kvalitním divadelním a loutkářským počinem, ale její napojení na mezinárodní projekt Connect Up pro mě představuje směr, kterým by se české loutkové divadlo v zájmu opuštění škatulky „pro děti“ mělo vyvíjet. Nakonec si říkám, že bych byla vděčná, kdyby mě nějaký osvícený pedagog během studií na gymnáziu vzal na takové představení. Nezbývá než doufat, že kvalita i osvěta budou přívlastky provázející celou dobu působení tandemu Legierski–Kosová.

Divadlo Alfa, Plzeň

Tomsa Legierski, Petra Kosová a kol. na námět Jana Jeňýka Valeše: Putování dobrého Hanse Böhma Evropou

Režie: Tomsa Legierski, výprava: Karel Czech, dramaturgie: Petra Kosová, hudba: Daniel Čámský

Premiéra: 19. 12. 2020, psáno z repríz: 5. 7. 2021 a 7. 11. 2021.

Loutkář 4/2021, s. 50–51.

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.