Barham, Marina: Střípky z palestinského loutkářství

Ačkoliv existují doklady o starých rituálech přivolávání deště, které prováděli muslimové i křesťané s postavami „Marie“ nebo nějakého světce (Teeffelen), o sekulárním loutkářství v Palestině před rokem 1948 se dochovalo písemných zdrojů jen velmi málo. Jedním z nich je článek Enna Littmanna (1900), který se zmiňuje o představení stínového divadla v Jeruzalémě. Z jeho stručného popisu je zjevné, že se jednalo o karakoz (či karagöz), což je tradiční divadelní forma známá v celém regionu Středomoří. V roce 1943 vyšel v britských novinách Palestine Post článek, který popsal jedno loutkové představení v Jeruzalémě jako „tureckého Punche“. Pokud existují i nějaké další doklady o loutkářství v Palestině před rokem 1948, pak dosud nebyly nalezeny, i když zůstává několik ústních svědectví.

Během 50. let loutky používali velmi jednoduše takzvaní „vypravěči s kouzelnými bednami“. Tyto bedny (arabsky „soundouk al farjah“ nebo „el ferje“, „obrázková bedna“, či „soundouk al dounia“, tedy „bedna světa“; čeští diváci je mohli vidět například v inscenaci u nás působícího palestinsko-jordánského loutkáře Husama Abeda Smooth Life, pozn. red.) v sobě měly vyvrtané otvory, kterými mohlo pár diváků pozorovat postavičky a obrázky uvnitř. Vypravěč představoval své příběhy a lákal na ně diváky pomocí malých maňásků.

Divadlo Al-Kasaba bylo prvním, které použilo loutky v inscenacích pro děti. Jeho první loutky vyráběli izraelští loutkáři ruského původu Simion Golik a Vadim Dikerman, kteří také učili ostatní herce divadla Al-Kasaba, jak je mají vodit. Většina loutek byli maňásci a javajky. První inscenací Al-Kasaba byla Červená Karkulka z roku 1995.

Po této zkušenosti se loutkovému divadlu začalo věnovat několik dalších palestinských umělců. První z nich, Abdul Salam Abdo z Palestinského národního divadla, je dnes považován za předního palestinského loutkáře. Připravil vlastní inscenace, s kterými objel Palestinu, arabské země i mezinárodní festivaly.

Druhým Palestincem, který si vyrobil vlastní loutky a vystupuje s nimi, je Nidal Khatib. Ten v roce 1995 v Hebronu založil soubor Al-Tantoura, který hrál v Palestině i na mezinárodních festivalech. Jako herec a loutkář vystupuje Khatib sólově nebo s malou skupinou herců s inscenacemi inspirovanými palestinskými lidovými příběhy i moderním světem. Například inscenace Butto in Jerusalem, kterou představil na festivalu Artas Lettuce v roce 2007, znázorňoval Palestince, kteří chtějí navštívit Skalní dóm v Jeruzalémě, a jejich komplikované pokusy se k němu dostat. Jeho kočovná vystoupení ve vesnicích, a to zejména v jižní části Západního břehu, se často věnují závažným tématům (nucené sňatky mladých dívek nebo různé aspekty aktuálního politického konfliktu). Ukázky z jedné inscenace o okupaci palestinského území lze zhlédnout v dokumentu Palestina, Palestina (režie Dominique Dubosc, 2002), kde hrají dva loutkáři představení ve škole. Nidal Khatib se také zúčastnil několika místních i mezinárodních festivalů.

Text vznikl pro Světovou encyklopedii loutkářského umění (Encyclopédie mondiale des arts de la marionnette) vydanou UNIMA v roce 2009, která je zpřístupněna také online (https://wepa.unima.org). Publikováno se souhlasem UNIMA International.

Loutkář 3/2021, s. 28–29.