Alternativní máma Dana Jandová
(31. 5. 1944–22. 4. 2021)
Režisérka, výtvarnice (řezbářka), herečka, lektorka, učitelka LŠU/ZUŠ a vedoucí dětských a středoškolských loutkářských souborů, zakladatelka a dlouhá léta vůdčí osobnost plzeňského souboru Střípek, porotkyně a organizátorka amatérských loutkářských přehlídek.
Dagmar alias Dana Jandová se narodila 31. května 1944 v Dobřívu u Rokycan. Maturovala v roce 1961 na jedenáctileté střední škole, rok poté ukončila pedagogickou nástavbu pro učitelky MŠ v Sušici. Od roku 1962 pracovala jako učitelka mateřské školy. V roce 1972 absolvovala Lidovou konzervatoř loutkového divadla pod vedením Marie Škardové. Na její doporučení absolvovala v letech 1972–1974 dvouleté studium pro učitele na loutkářské katedře DAMU, kde ji ovlivnil zejména Richard Lander a Věra Kovaříková. Pro jejich inscenace v Lyře Pragensis též vyráběla loutky.
Hrát začala v loutkářském souboru Paseka OB Zruč u Plzně vedeném Jaroslavem Hrubým, s jehož Budulínkem III. se dostala roku 1978 na Loutkářskou Chrudim. V září téhož roku založila loutkářský soubor učitelek MŠ Střípek, v němž byla režisérkou, výtvarnicí, herečkou a do roku 1992 i vedoucí. Vytvořila s ním inscenace, z nichž uspěly zejména Cukrářská pohádka (s Marií Bláhovou a Hanou Součkovou; doplňkový program – individuální výstupy s loutkou, LCH 1979), Jak moucha přemohla sedm krejčích a dva obry (režie s Ivanou Faitlovou, scénografie, herečka; LCH 1981), Nesmysl! Nesmysl? (režie; LCH 1988), O zlatém copánku (režie a scénografie; doplňkový program – pouť LCH 1990), O Uladinovi a krásné Omně (režie, scénografie; LCH 1991), Zlaté kapradí (scénografie s V. Pytlíkem a J. Hrubým; LCH 1992), Klobásová komedie aneb Hamty, hamty, hamty (scénografie s J. Hrubým; LCH 1993) a Havrane z kamene aneb Čarodějnice z Býčí hory (scénografie s M. Jelínkovou, J. Hrubým, herečka; LCH 2000).
V roce 1983 vyšel sborník pro loutkářské soubory LŠU a učitelky mateřských škol Malé hříčky pro maňásky, jenž Dana Jandová napsala jako inspiraci pro ty, kteří s loutkovým divadlem začínají.
V roce 1985 ji Jiří Oudes přivedl na 3. ZUŠ Plzeň-Vejprnická (nyní Terezie Brzkové), kde učila loutky v literárně dramatickém oboru. Nejprve dva roky externě a od roku 1987 na plný úvazek. S různými soubory zde vytvořila řadu drobných i větších inscenací.
Režijně a výtvarně vedla plzeňský soubor SaVo (Samá Voda), složený z jejích absolventů ZUŠ a dvakrát s ním postoupila na Loutkářskou Chrudim: To je můj dům (LCH 2005), Žena, růže, píseň, kost, kos, slavík (LCH 2009). Jako výtvarnice spolupracovala s řadou amatérských i nezávislých profesionálních skupin z Plzně. Léta pracovala v západočeském krajském poradním sboru pro loutkové divadlo, vedla semináře pro učitele základních a mateřských škol i pro děti a dospělé (např. LCH 1981, 1985, 2001, 2009), v rámci kraje organizovala roční a dvouletý kurs dramatické výchovy pro učitele a externě učila práci s předmětem a loutkou i na pedagogické fakultě v Plzni.
Dana Jandová v sobě spojovala roli loutkářky i učitelky. K loutkovému divadlu přivedla mnoho dětí a mladých lidí, jimž poskytla možnost se rozvíjet a komunikovat divadlem. Většina její práce je spojena s dětmi. Pracovala s nimi v mateřské škole, v literárně-dramatickém oboru v LŠU/ZUŠ, se středoškoláky, ale několik let pracovala i s vysokoškoláky na Západočeské univerzitě.1
Byla příkladem citlivé, vstřícné a kreativní pedagožky, které nechyběl pedagogický talent, chuť a potřeba stále tvořit, hledat a zkoušet, což potvrzuje většina jejich žáků i kolegů.
Markéta Volrábová (Pelclová) – bývalá žákyně ZUŠ
Na Daně si nejvíc cením její lidskosti, upřímnosti a laskavosti. Byla pro mne v době dospívání velmi důležitá. Sdílela se mnou všechny moje životní etapy od puberty, přes první velkou lásku až k té poslední, která vedla k manželství a rodině.
Eva Neumannová Wasková – bývalá žákyně ZUŠ
Dramaťák ovlivnil celý můj život, mou milovanou profesi i mou povahu, hodnoty, Dana mne ovlivnila jako člověka, pořád ji mám jako vzor.
Kateřina Lang (Havlová) – bývalá žákyně ZUŠ
V paměti budu mít její sametový hlas, nikdy ho totiž nezvýšila. Dramaťák formoval moji osobnost, chodila jsem tam až do dospělosti, naučila jsem se tam všechno – nestydět se, prosadit se, přátelit se, fungovat v kolektivu, mluvit, vystupovat, ovládat se…
Ondřej Laně – bývalý žák ZUŠ
Pro mne byla Dana alternativní mámou. Skrze dramaťák, recitaci, divadlo, výjezdy na přehlídky, sdílený humor, svobodné diskuze dospívajících bytostí a často nevídanou míru volnosti nám Dana dala neopakovatelnou školu mezilidského chování a vystupování. Aspoň zlomek štěstí, které nás tehdy skrze Danu potkalo, bych přál všem dětem.
Ivana Faitlová – bývalá kolegyně v práci i v souboru Střípek
Uměla vždycky podržet soubor v těžkých chvílích, dodat mu optimismus a chuť poprat se s překážkami. Danuška byla nesmírně empatický člověk, který se rozdal pro druhé, dokázala statečně nést své osudové tragédie, přitom se stále těšit ze života a být druhým oporou.„
Martina Hartmanová (Jeníčková) – dlouholetá členka souboru Střípek
Základní povahový Danin rys byl: chválit, upevňovat v lidech sebevědomí utvrzovat je, že jsou jedineční, výjimeční a schopní. Byla mojí velkou učitelkou, položila silné základy mého loutkářského umu, mého pohledu na divadlo i na práci s dětmi i dospělými, kteří se chtějí něco s loutkami naučit.“2
O svém životě vyprávěla pro Amatérskou scénu v roce svých šedesátin. Čekalo ji ještě sedmnáct let velmi aktivního života, vedení seminářů, řezání loutek, ale už tenkrát na otázku, zda je šťastná, odpověděla: Jsem šťastná. […] Přestože je mi tolik, tak bych toho ještě v životě chtěla moc stačit. […] Můj život je hodně bohatý. Ale ještě se mně nechce bilancovat. Mám jenom jeden takový problém… Baví mě totiž i tvořit rukama, vyrábět loutky. A uvědomuji si, jak málo času i sil mám před sebou. Mám nasušené lipové dřevo, ze kterého bych tak moc chtěla ještě řezat. Jak dlouho ještě budu moct? Do pětašedesáti – než dostanu ten stařecký třas? Protože je to hodně fyzicky náročné. Tolik bych toho ještě chtěla udělat, tolik toho přečíst… Vždycky jsem si říkala – až budu v penzi… Jenže to „až“ má čím dál tím vzdálenější hranici.3
Dana Jandová odešla do loutkářského, řezbářského a dramaťáckého nebe 22. dubna 2021. Její přítomnost bude připomínat putovní cena oblastní přehlídky loutkových divadel společné pro Plzeňský a Karlovarský kraj – Pimprlení, kterou po půlroční promyšlené práci s lípou nadělila všem současným i budoucím regionálním loutkářům. Má podobu anděla strážného. To proto, aby nad všemi Kašpárky držel jednou provždy ochrannou ruku.
Poznámky
1 Richter, L.: Heslo pro Databázi ČAD. Rkp. únor 2010. dostupné z https://amaterskedivadlo.cz/main.php?data
2 Citace převzaty z Moravcová, M.: Dagmar Jandová a její přínos pro dramatickou výchovu, diplomová práce, DAMU Praha, 2019.
3 Josephová-Luňáková, B.: Dobře investovaný čas Dany Jandové, Amatérská scéna, 2/2004.
Loutkář 2/2021, s. 96–97.
14. 11. 2024
Divadlo Radost, Brno
1950: Horáková ON AIR
15. 11. 2024
Divadlo loutek, Ostrava
Pilot a Malý princ
15. 11. 2024
Divadlo Spejbla a Hurvínka, Praha
Hurvínkova vánoční záhada
16. 11. 2024
Malé divadlo, České Budějovice
Uneste mě, prosím
Markéta Kočvarová Schartová (20. 4. 1934 – 12. 11. 2014)
Iva Peřinová (25. 6. 1944 – 6. 11. 2009)
Jiří Krba (17. 11. 1949)
Helena Štáchová (18. 11. 1944 – 22. 3. 2017)
Jana Sypalová (22. 11. 1959)
Marcela Jechová (25. 11. 1934)
Bohuslav Olšina (27. 11. 1924)
Erik Machart (28. 11. 1959)
Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.
Twitter
RSS