Drtina, Michal: Zemřeli

Alternativní máma Dana Jandová

(31. 5. 1944–22. 4. 2021)

Režisérka, výtvarnice (řezbářka), herečka, lektorka, učitelka LŠU/ZUŠ a vedoucí dětských a středoškolských loutkářských souborů, zakladatelka a dlouhá léta vůdčí osobnost plzeňského souboru Střípek, porotkyně a organizátorka amatérských loutkářských přehlídek.

Dagmar alias Dana Jandová se narodila 31. května 1944 v Dobřívu u Rokycan. Maturovala v roce 1961 na jedenáctileté střední škole, rok poté ukončila pedagogickou nástavbu pro učitelky MŠ v Sušici. Od roku 1962 pracovala jako učitelka mateřské školy. V roce 1972 absolvovala Lidovou konzervatoř loutkového divadla pod vedením Marie Škardové. Na její doporučení absolvovala v letech 1972–1974 dvouleté studium pro učitele na loutkářské katedře DAMU, kde ji ovlivnil zejména Richard Lander a Věra Kovaříková. Pro jejich inscenace v Lyře Pragensis též vyráběla loutky.

Hrát začala v loutkářském souboru Paseka OB Zruč u Plzně vedeném Jaroslavem Hrubým, s jehož Budulínkem III. se dostala roku 1978 na Loutkářskou Chrudim. V září téhož roku založila loutkářský soubor učitelek MŠ Střípek, v němž byla režisérkou, výtvarnicí, herečkou a do roku 1992 i vedoucí. Vytvořila s ním inscenace, z nichž uspěly zejména Cukrářská pohádka (s Marií Bláhovou a Hanou Součkovou; doplňkový program – individuální výstupy s loutkou, LCH 1979), Jak moucha přemohla sedm krejčích a dva obry (režie s Ivanou Faitlovou, scénografie, herečka; LCH 1981), Nesmysl! Nesmysl? (režie; LCH 1988), O zlatém copánku (režie a scénografie; doplňkový program – pouť LCH 1990), O Uladinovi a krásné Omně (režie, scénografie; LCH 1991), Zlaté kapradí (scénografie s V. Pytlíkem a J. Hrubým; LCH 1992), Klobásová komedie aneb Hamty, hamty, hamty (scénografie s J. Hrubým; LCH 1993) a Havrane z kamene aneb Čarodějnice z Býčí hory (scénografie s M. Jelínkovou, J. Hrubým, herečka; LCH 2000).

V roce 1983 vyšel sborník pro loutkářské soubory LŠU a učitelky mateřských škol Malé hříčky pro maňásky, jenž Dana Jandová napsala jako inspiraci pro ty, kteří s loutkovým divadlem začínají.

V roce 1985 ji Jiří Oudes přivedl na 3. ZUŠ Plzeň-Vejprnická (nyní Terezie Brzkové), kde učila loutky v literárně dramatickém oboru. Nejprve dva roky externě a od roku 1987 na plný úvazek. S různými soubory zde vytvořila řadu drobných i větších inscenací.

Režijně a výtvarně vedla plzeňský soubor SaVo (Samá Voda), složený z jejích absolventů ZUŠ a dvakrát s ním postoupila na Loutkářskou Chrudim: To je můj dům (LCH 2005), Žena, růže, píseň, kost, kos, slavík (LCH 2009). Jako výtvarnice spolupracovala s řadou amatérských i nezávislých profesionálních skupin z Plzně. Léta pracovala v západočeském krajském poradním sboru pro loutkové divadlo, vedla semináře pro učitele základních a mateřských škol i pro děti a dospělé (např. LCH 1981, 1985, 2001, 2009), v rámci kraje organizovala roční a dvouletý kurs dramatické výchovy pro učitele a externě učila práci s předmětem a loutkou i na pedagogické fakultě v Plzni.

Dana Jandová v sobě spojovala roli loutkářky i učitelky. K loutkovému divadlu přivedla mnoho dětí a mladých lidí, jimž poskytla možnost se rozvíjet a komunikovat divadlem. Většina její práce je spojena s dětmi. Pracovala s nimi v mateřské škole, v literárně-dramatickém oboru v LŠU/ZUŠ, se středoškoláky, ale několik let pracovala i s vysokoškoláky na Západočeské univerzitě.1

Byla příkladem citlivé, vstřícné a kreativní pedagožky, které nechyběl pedagogický talent, chuť a potřeba stále tvořit, hledat a zkoušet, což potvrzuje většina jejich žáků i kolegů.

Markéta Volrábová (Pelclová) – bývalá žákyně ZUŠ

Na Daně si nejvíc cením její lidskosti, upřímnosti a laskavosti. Byla pro mne v době dospívání velmi důležitá. Sdílela se mnou všechny moje životní etapy od puberty, přes první velkou lásku až k té poslední, která vedla k manželství a rodině.

Eva Neumannová Wasková – bývalá žákyně ZUŠ

Dramaťák ovlivnil celý můj život, mou milovanou profesi i mou povahu, hodnoty, Dana mne ovlivnila jako člověka, pořád ji mám jako vzor.

Kateřina Lang (Havlová) – bývalá žákyně ZUŠ

V paměti budu mít její sametový hlas, nikdy ho totiž nezvýšila. Dramaťák formoval moji osobnost, chodila jsem tam až do dospělosti, naučila jsem se tam všechno – nestydět se, prosadit se, přátelit se, fungovat v kolektivu, mluvit, vystupovat, ovládat se…

Ondřej Laně – bývalý žák ZUŠ

Pro mne byla Dana alternativní mámou. Skrze dramaťák, recitaci, divadlo, výjezdy na přehlídky, sdílený humor, svobodné diskuze dospívajících bytostí a často nevídanou míru volnosti nám Dana dala neopakovatelnou školu mezilidského chování a vystupování. Aspoň zlomek štěstí, které nás tehdy skrze Danu potkalo, bych přál všem dětem.

Ivana Faitlová – bývalá kolegyně v práci i v souboru Střípek

Uměla vždycky podržet soubor v těžkých chvílích, dodat mu optimismus a chuť poprat se s překážkami. Danuška byla nesmírně empatický člověk, který se rozdal pro druhé, dokázala statečně nést své osudové tragédie, přitom se stále těšit ze života a být druhým oporou.„

Martina Hartmanová (Jeníčková) – dlouholetá členka souboru Střípek

Základní povahový Danin rys byl: chválit, upevňovat v lidech sebevědomí utvrzovat je, že jsou jedineční, výjimeční a schopní. Byla mojí velkou učitelkou, položila silné základy mého loutkářského umu, mého pohledu na divadlo i na práci s dětmi i dospělými, kteří se chtějí něco s loutkami naučit.“2

O svém životě vyprávěla pro Amatérskou scénu v roce svých šedesátin. Čekalo ji ještě sedmnáct let velmi aktivního života, vedení seminářů, řezání loutek, ale už tenkrát na otázku, zda je šťastná, odpověděla: Jsem šťastná. […] Přestože je mi tolik, tak bych toho ještě v životě chtěla moc stačit. […] Můj život je hodně bohatý. Ale ještě se mně nechce bilancovat. Mám jenom jeden takový problém… Baví mě totiž i tvořit rukama, vyrábět loutky. A uvědomuji si, jak málo času i sil mám před sebou. Mám nasušené lipové dřevo, ze kterého bych tak moc chtěla ještě řezat. Jak dlouho ještě budu moct? Do pětašedesáti – než dostanu ten stařecký třas? Protože je to hodně fyzicky náročné. Tolik bych toho ještě chtěla udělat, tolik toho přečíst… Vždycky jsem si říkala – až budu v penzi… Jenže to „až“ má čím dál tím vzdálenější hranici.3

Dana Jandová odešla do loutkářského, řezbářského a dramaťáckého nebe 22. dubna 2021. Její přítomnost bude připomínat putovní cena oblastní přehlídky loutkových divadel společné pro Plzeňský a Karlovarský kraj – Pimprlení, kterou po půlroční promyšlené práci s lípou nadělila všem současným i budoucím regionálním loutkářům. Má podobu anděla strážného. To proto, aby nad všemi Kašpárky držel jednou provždy ochrannou ruku.

Poznámky

1 Richter, L.: Heslo pro Databázi ČAD. Rkp. únor 2010. dostupné z https://amaterskedivadlo.cz/main.php?data