Raitarovskaja, Natalia: Ázerbájdžán

Primární formy divadla v Ázerbájdžánu vyrůstaly ze starých tradičních kultů a rituálů, v nichž se objevovaly masky spolu s vystoupením herců, hudebníků, tanečníků na laně, kouzelníků, krotitelů hadů a loutkářů.

Jednou z těchto starých forem divadla je oyun („hra“) jako komediální fraška s maskami a loutkami. Nejoblíbenějšími variantami byly maral-oyunu (Hra červeného jelena) a kaftarkos-oyunu (Hra hyeny) s nerealistickými zvířecími maskami. V jedné z her se objevuje také postava Keçel-Pehlevan (plešatý hrdina), která poukazuje na vzájemné vztahy s lidovými tradicemi střední Asie (Íránu a Uzbekistánu), ovšem není zcela zřejmé, jestli se jednalo o loutku nebo masku.

Za nejstarší formu azerského divadla se považuje kilim-arasy (doslova „člověk pod kobercem“). Loutkář v ní hraje vleže na zemi pod malým kobercem, který drží dva asistenti. Použité loutky jsou velmi jednoduché – maňásci, prstové loutky a maroty. Některé loutky měl loutkář také přivázány ke kolenům. Tímto způsobem se inscenovaly satiry a jednoduché komedie. Ve většině z nich se vyskytovaly scény manželské nevěry.

V roce 1828 postoupil Írán území severního Ázerbájdžánu Rusku a na místním divadle se začala výrazně projevovat ruská divadelní tradice. Profesionální loutkové divadlo se zde nicméně poprvé objevilo až ve 30. letech, kdy se Ázerbájdžán stál součástí Sovětského svazu.

První loutkové divadlo vzniklo v hlavním městě Baku v roce 1931. V roce 1965 získalo status Ázerbájdžánského státního loutkového divadla a v roce 1974 bylo přejmenováno na Ázerbájdžánské státní loutkové divadlo Abdully Şaiqa (Abdulla Şaiq adına Azərbaycan Dövlət Kukla Teatrı) podle známého azerského (ázerbájdžánského) autora Abudlly Şaiqa (1881–1952). Státní loutkové divadlo zůstává významné i po rozpadu SSSR v roce 1991. Tradičně v něm koexistují dva etnické soubory hrající v ázerbájdžánštině a ruštině. V repertoáru mají hry pro děti a dospělé, které obvykle vycházejí z národní epiky a děl azerských spisovatelů.

Text vznikl pro Světovou encyklopedii loutkářského umění (Encyclopédie mondiale des arts de la marionnette) vydanou UNIMA v roce 2009, která je zpřístupněna také online (https://wepa.unima.org). Publikováno se souhlasem UNIMA International.

Loutkář 2/2021, s. 23.