Žádné doklady, které by prozradily více o původu tradičního moldavského loutkářství, se bohužel nedochovaly, nicméně zřejmě se vyvíjelo podobně jako v Rumunsku. Historici lidového divadla zjistili, že v 18. a 19. století se na moldavských festivalech a při lidových hrách často objevovaly masky. Velmi oblíbená byla představení vánočního příběhu typická pro slovanské země, která se zde nazývala irozii (Herodes) nebo vikleim (Betlém). Loutková představení se označovala názvem papusari. Jedním z hlavních postav byl pravděpodobně Vasilache jako tradiční hrdina rumunského lidového divadla.
Počátky profesionálního loutkového divadla v Moldavsku se datují do 19. století, kdy tvořilo společný stát s Rumunskem. První divadlo bylo založeno ve městě Jasy a napsal pro něj několik kusů slavný básník Costache Conachi (1777–1849).
V roce 1944 se Moldavsko stalo jednou z republik Sovětského svazu. Nedlouho poté v hlavním městě Kišiněvě vniklo Loutkové divadlo Licurici, které hrálo podle sovětského modelu. V 70. letech do souboru nastoupili čerství absolventi leningradské školy. S sebou přinesli estetické teorie svého učitele Michaila Koroleva, který se vzepřel konceptům Sergeje Obrazcova. Jedním z těchto mladých mužů byl Vladimir Kantor, talentovaný umělec, který strávil několik let jako hlavní scénograf Divadla Licurici (jehož oficiální název dnes zní Teatrul Republican de Păpuşi „Licurici“, tedy Republikové loutkové divadlo „Světlušky“).
Po rozpadu SSSR v roce 1991 vzniklo v Moldavsku několik menších souborů. Nejvýznamnějším z nich bylo Městské loutkové divadlo Guguta (Teatrul Municipal de Păpuşi „Guguta“) v Kišiněvě, které založil v roce 1992 jeho umělecký ředitel Victor Stefaniuc (1947–2010). V repertoáru má především literární klasiku a moldavské eposy adaptované pro děti.
Pozici divadla Licurici coby hlavního moldavského divadla nová politická situace nijak neohrozila. Od roku 1991 v něm hrají dva soubory – jeden v moldavštině a druhý v ruštině. Časem se také stalo centrem moldavské pobočky UNIMA.
V Moldavsku se konají dva mezinárodní festivaly. První z nich, „Sub caciula him Guguta“ (Pod kloboukem Guguty), vznikl v roce 1998 a koná se dvakrát ročně v divadle Guguta. Druhý, „Gaia“, se od roku 1995 koná každých pět let v divadle Licurici.
V roce 1988 navrhl profesor Ilarion Steihi, tehdejší vedoucí katedry Dramatického umění v Kišiněvě, že by zde mohla vzniknout loutkářská škola. Znepokojovalo jej, že nejbližší škola, kde by bylo možné loutky studovat, byla až v Petrohradě.
Text vznikl pro Světovou encyklopedii loutkářského umění (Encyclopédie mondiale des arts de la marionnette) vydanou UNIMA v roce 2009, která je zpřístupněna také online (https://wepa.unima.org). Publikováno se souhlasem UNIMA International.
Loutkář 2/2021, s. 12.
14. 11. 2024
Divadlo Radost, Brno
1950: Horáková ON AIR
15. 11. 2024
Divadlo loutek, Ostrava
Pilot a Malý princ
15. 11. 2024
Divadlo Spejbla a Hurvínka, Praha
Hurvínkova vánoční záhada
16. 11. 2024
Malé divadlo, České Budějovice
Uneste mě, prosím
Markéta Kočvarová Schartová (20. 4. 1934 – 12. 11. 2014)
Iva Peřinová (25. 6. 1944 – 6. 11. 2009)
Jiří Krba (17. 11. 1949)
Helena Štáchová (18. 11. 1944 – 22. 3. 2017)
Jana Sypalová (22. 11. 1959)
Marcela Jechová (25. 11. 1934)
Bohuslav Olšina (27. 11. 1924)
Erik Machart (28. 11. 1959)
Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.
Twitter
RSS