Loutkar.online

Vondráková, Adéla: Karel Vostárek a banda "potrhlých pošuků"

Karel Vostárek a banda „potrhlých pošuků“

Je jednou z nepřehlédnutelných postav českého divadla: Je docentem a již od 90. let učí na katedře výchovné dramatiky DAMU, je také scénograf a výtvarník loutek, podílel se na několika architektonických projektech, je spoluzakladatelem tří českých divadel a jednoho mexického, je režisér, sochař a prostě autor v tom nejširším smyslu slova. V září letošního roku oslaví Karel Vostárek sedmdesáté narozeniny.

Text: Adéla Vondráková

Nějakou dobu to vypadalo, že bude Karel Vostárek zejména výtvarníkem. Po maturitě na gymnáziu (1976) totiž ještě krátce studoval na Střední grafické škole Václava Hollara (1979–1981). Od roku 1980 byl učedníkem u akademického sochaře Vladimíra Preclíka a mezi lety 1990 a 1992 s ním na projektech aktivně spolupracoval jako jeho asistent. Současně však začal studovat scénografii na loutkářské katedře DAMU. Absolvoval ji v roce 1985, to už ale byl českému loutkářskému světu dobře známý. Na podzim roku 1978 totiž dostal nabídku stát se členem loutkového Divadla Paraple. Po dlouhém bloudění po vile Grébovce se konečně dostal do zkušebny, kde se setkal s Luďkem Richterem. Místo pozdravu uslyšel: Jdeš pozdě, zavři oči a dej ruce před sebe. Vzápětí byl bez varování vtažen do hereckého cvičení s názvem „slepárna“ – hlavou mu jen problesklo: Kam jsem se to dostal? Tohle je přece banda potrhlých pošuků, tady nebudu ani minutu. A tak začala divadelní cesta Karla Vostárka.

Jeho první divadelní destinací bylo tedy Paraple, divadlo založené v roce 1972 odchovanci Hany Budínské a jejího ÚDPM LF (Ústřední dům pionýrů a mládeže J. Fučíka) v Praze; vůdčí osobností souboru byl od roku 1974 právě Luděk Richter. Netrvalo dlouho a vznikla první z pozoruhodných inscenací Pareplete, na kterých se Karel Vostárek podílel. Byla to obnovená premiéra Richterovy adaptace Markéty Lazarové s názvem Obloha věčně modrá, vášně věčně krvavé (1979), pro kterou Karel Vostárek vytvořil hlavy loutek a v níž hrál roli Lazara, později pak Kozlíka.

Na Loutkářské Chrudimi vzbudila v roce 1981 rozruch inscenace O Tristanovi a Isoldě aneb Osude…, pro kterou Karel Vostárek vyřezával loutky společně s Karlem Kerlickým. Na základě této spolupráce vznikl skvělý tvůrčí tandem a také přátelství, které stále trvá. Souběžně pracoval Karel Vostárek také na inscenaci Stín s divadelní skupinou P.S., která se roku 1978 z Paraplete vydělila a kterou vedl Jaroslav Provazník.

O dva roky později pak měl premiéru Hanýsek čili Člověk, inscenace podle předlohy Jiřího Šotoly Svatý na mostě, v níž hrál Karel Vostárek spolu s Mirkou Vydrovou a Luďkem Richterem. Loutky a scénu, která získala jednu z cen Loutkářské Chrudimi, vytvořil opět v tandemu s Karlem Kerlickým. Inscenace byla posléze zakázána, což Paraple vyřešilo jejím přenesením do Divadla Na kahánku v Říčanech, pod jehož hlavičkou pokračovalo v jejím uvádění.

V další významné inscenaci Paraplete Kichotání si práci mezi sebou rozdělili opět Vostárek (scéna a role Sancho Panzy) a Kerlický (loutky, role Dona Kichota). Paralelně vznikala také inscenace Hurníkovy pohádky s třetím ročníkem loutkoherectví, pro kterou napsal Karel Vostárek text, vytvořil scénu, kostýmy i loutky a inscenaci také režíroval. Postupně krystalizoval Vostárkův výrazný autorský styl: Svérázný a dobře rozeznatelný výtvarný, herecký, režijní i autorský rukopis, který je patřičně robustní a fortelný (jako Karel sám), ale současně křehký a poetický (jako, na mou duši, Karel sám)."

V Parapleti působil až do roku 1985, kdy nastoupil do Ústředního loutkového divadla (ÚLD). To tehdy zažívalo pod vedením ředitele Tomáše Engela a dramaturga Petra Pavlovského zásadní programovou proměnu. Otevřelo se novým vlivům a novým osobnostem, k nimž patřili právě i Karel Vostárek a Luděk Richter. Jednou z nejúspěšnějších Vostárkových inscenací se roku 1985 stal Paleček aneb A co strom. Palečka napsal společně s Václavem Koubkem, kromě toho byl také autorem výpravy a režisérem inscenace (získal za ni cenu Nadace Český literární fond).

V ÚLD vytvořil řadu dalších inscenací, ať už v tandemu s Luďkem Richterem (Auto z pralesa aneb Svět k svátku, 1986; Trhovecká komedie, 1986, v novém nastudování Nebuďte ryby, 1987) anebo samostatně (Koníček Hrbáček, 1987, úprava, režie; Pošťácká pohádka aneb putování pana Kolbaby, 1987, výprava). V květnu 1988 měla premiéru inscenace Malíkova Míčka Flíčka (režie Pavel Vašíček), pro kterou Karel Vostárek navrhl výpravu a která se opět těšila ze značného uznání kritiků. S režisérem Pavlem Vašíčkem spolupracoval Karel Vostárek také na inscenaci Švejkiáda (text Pavel Vašíček, asistent režie scéna, loutky, kostýmy, role simulanta Karel Vostárek). Hlavní dvojroli Švejka a Haška se měl pohostinsky ujmout Miloš Kirschner, bohužel ale onemocněl. Inscenace měla nakonec jen několik málo repríz, a tak v odborném tisku neměla prakticky žádné ohlasy. Mezi další výrazné inscenace v ÚLD pak patří i Karkulín Marky Míkové, pro kterou vytvořil Karel Vostárek scénu, loutky, kostýmy i masky.

Od roku 1986 se navíc Karel Vostárek podílel na tvorbě Divadla Desetiletí, které založil Karel Makonj společně se svou manželkou Věrou Eliášovou v době, kdy byl nucen odejít z uměleckého světa. Divadlo se věnovalo loutkovým inscenacím s náboženskou tematikou (ostatně Karel Vostárek se později, konkrétně mezi lety 1994 a 1995, se krátce věnoval studiu na Teologické fakultě Univerzity Karlovy). Jednou z inscenací této doby je např. Svatá Anežka Česká (1989, režie Karel Makonj, výprava Karel Vostárek).

Těsně po revoluci odešel Karel Vostárek z ÚLD, na krátkou dobu se však do angažmá – nyní již v přejmenovaném Divadle Minor – ještě vrátil v letech 1991 a 1992, ředitelem divadla byl v té době Karel Makonj. V roce 1993 pak měla v Minoru premiéru inscenace Kvítka aneb Jak František pomohl městu Gubbiu od zlého vlka, kde byl Karel Vostárek autorem výpravy (scéna, loutky, kostýmy, masky) i představitelem loupežníka a bratra Anselma.

Nově nabytou svobodu oslavil Karel Vostárek osobitým způsobem – performativním happeningem Vynášení Vítězného února (režie, výprava) a založením Klubu pouličních umělců společně s Pavlem Kočím, Petrem Liškou a Michalem Charvátem. Již v létě 1989 totiž Karel Vostárek založil Divadlo Trakař, které se zaměřuje právě na pouliční divadlo v duchu hesla: Čím lepší divadlo hrajete, tím méně věcí k hraní potřebujete. Divadlo Trakař neboli Volné společenství pevných charakterů a naopak, kterému je vlastní nadsázka, nonsens a absurdní humor, stále ještě funguje v původním, nezměněném složení Antonín Novotný, Vladimír Tausinger a Karel Vostárek. Trakař však nebyl prvním divadlem tohoto druhu, o které se Karel Vostárek (spolu)zasloužil. Již roku 1980 totiž společně s Františkem Watzlem založil kočovné Divadlo KAFR (zkratka Karel a Franta).

Kromě inscenací na svých domovských scénách vytvořil Karel Vostárek i řadu dalších mimo ně. Roku 1984 mělo v Rubínu v Praze premiéru Osm performancí na téma MOST, pro kterou složil hudbu Michael Kocáb na texty básní Emila Juliše. Autorem výpravy a režisérem byl Karel Vostárek. Navrhl scénografii i pro inscenaci Jeppe na houpačce (1989, režie Zbyněk Srba) v Krušnohorském divadle Teplice. V únoru 1991 měla v budějovickém Malém divadle premiéru také jeho hra Neotesánek, kterou Karel Vostárek připravil nejen scénograficky, ale také ji režíroval. Důležitá byla taktéž spolupráce s Markou Míkovou a Loutkami v nemocnici, pro které vypravil inscenace Kvak a Žbluňk (2009), Betlém do kufříku (2014), Roches a Bžunda (2014), Bleděmodrý Petr (2016). V roce 2017 také navrhl a vyrobil scénu a více než sedmdesát loutek pro inscenaci Tři zlaté vlasy děda Vševěda (režie Hana Zezulová) v Říši loutek, kostýmy loutkám vyrobila Klára Vostárková.

Posledním divadlem, se kterým je jméno Karla Vostárka neoddělitelně spojeno, je Divadlo Karrosa. Založil je spolu s Ivou R. Pernicovou v roce 2013 jako divadlo herce a loutky […] s výrazným akcentem na výtvarnou, hudební i pohybovou složku. Nicméně, autorsky Karel Vostárek spolupracoval nejen na divadelních ale i na řadě televizních projektů (Zpívánky, Tuzemský konzumní, Rosa Alchemica, Sny E. Brikcia, Vraždy v kruhu, Vyprávěj ad.).

Nezanedbatelnou stopu zanechal Karel Vostárek i v zahraničí ať už jako divadelník nebo jako pedagog – například v Rakousku, Polsku, na Slovensku. Už roku 1983 vytvořil výpravu pro německou inscenaci Schöne und Türe (Kráska a zvíře, napsali Josef Kainar, Michael Bachman, Karel Vostárek, režie Michael Bachman, výprava Karel Vostárek) v Puppentheater Gera. O rok později vycestovaly do Švýcarska inscenace Rakvičkárna a Rytířský souboj, které režíroval Ctibor Turba, a s nimi i loutky Karla Vostárka a také jeho scénografie.

Roku 2006 na základě žádosti českého velvyslance v Mexiku vypracoval a připravil projekt Česká marioneta v Mexiku, během něhož posluchači vyrobili padesát velkých řezbovaných marionet a následně vznikly čtyři inscenace. Po dobu jednoho semestru vedl v Oaxace loutkářské dílny a roku 2007 zde založil divadlo Teatro Los Barrigones, jehož uměleckým vedoucím byl až do roku 2011 (inscenoval zde například inscenaci Ocho Venado Garra de Jaguar, 2011, režie, výprava). V roce 2008 vzniklo také dětské divadlo Teatro En el Vagon v Muzeu Ferrocarril v Oaxaca.

Přesto, že jeho divadelní kariéra celkem rychle nabrala na obrátkách, kariéra výtvarníka nezůstala pozadu. Karel Vostárek se totiž kolem sebe dívá především očima výtvarníka (na schůzích, při přijímacích zkouškách a při jiných podobných příležitostech si nepsává poznámky, ale zásadně si je kreslí). A tak zůstal aktivní i v čistě výtvarnickém světě. Poprvé vystavoval už na začátku 80. let společně se skupinou Řetěz, později pak i na výstavě v ÚMCH a roku 1984 se zúčastnil Minisalonu Jazzové sekce. V roce 1988 byla jeho tvorba také součástí výstavy Výtvarníci ve Vinohradské tržnici. Jeho loutky byly součástí výstavy Česká loutka v Císařské konírně Pražského hradu (2002) i v Pražákově paláci v Brně (2004), dále se objevily na výstavách Tajomný svet bábok v bratislavské Bibianě (2018), Jak vstává loutka v Muzeu české loutky a cirkusu v Prachaticích (2021) či Zastavení s loutkou ve Středisku volného času v Trutnově (2021).

Karel Vostárek se také roku 2010 společně s Petrem Kovářem podílel na obnově jičínské Pilařovy galerie, pro kterou navrhl interaktivní mechanické objekty do nového Rumcajsova světa. Řadu jeho dalších prací je možné potkat ve veřejném prostoru: reliéf Starý a nový zákon je k vidění v kapli na koleji bohoslovecké fakulty v Praze, objekt s názvem Pomník kosí písni stojí v areálu Avenir Business Park v Praze. V neposlední řadě se Karel Vostárek výtvarně podílel i na rekonstrukci Divadla ABC.

Od 90. let se Karel Vostárek intenzivně věnuje pedagogické činnosti, a to zejména na DAMU (katedra výchovné dramatiky). Vedl workshopy na brněnské JAMU, vyučoval i na pražské Vyšší odborné škole herecké. Lze jej také potkat na nejrůznějších přehlídkách a festivalech (nejen) amatérského divadla, kde mnohdy vede různé workshopy nebo působí jako porotce.

Loutkář 2/2021, s. 4–7.

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.