Šlechtová, Ema: Dům loutek?

Dům loutek?

Potřebuje se česká loutkařská komunita sjednotit pod jednou kamennou institucí?

Nedávno se v médiích objevila zpráva, že Tanec Praha, z. ú., vyhrál výběrové řízení na dlouhodobý pronájem opuštěné budovy na Žižkově. Vizí projektu je vznik české platformy pro tanec, tedy Domu tance – tvůrčího a vzdělávacího centra primárně zaměřeného na tanec a veškeré jeho přesahy do ostatních uměleckých oborů.1 V pražských Nuslích už jedenáct let sídlí Cirqueon – centrum nového cirkusu, v němž se mimo výukové haly nachází i odborná knihovna. Výhody kamenné instituce, která sjednocuje tvůrce, nabízí místo pro workshopy a která uměleckému oboru umožňuje komplexně, systematicky a experimentálně se rozvíjet asi není třeba zdůrazňovat. Je až s podivem, že v Česku (v Praze?) neexistuje podobný projekt věnovaný loutkářství. Samozřejmě, že tuto úlohu do jisté míry zastávají statutární loutková divadla, Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi, katedra alternativního a loutkového divadla DAMU, České středisko UNIMA, časopis Loutkář a mnohé další instituce a organizace, ale otázka zní, zda v Praze, která je kulturně-turistickým středobodem republiky, nechybí Dům loutkářství? Prostor, který by zaštiťoval dlouholetou tradici českého loutkářství a tmelil rozdrobený dosah dílčích institucí, umožňoval rozvoj a emancipaci oboru a zároveň nabízel možnost mezinárodní prezentace. V září 2020 proběhl pokus o podobný projekt v budově Říše loutek, který se však z mnoha důvodů nesetkal s úspěchem. Má česká loutková komunita vůbec zájem o sjednocení se pod „jednou střechou“? Výstupem této ankety není rešerše s vizí realizace „Domu loutek“, ale snaha o otevření diskuse a zmapování této problematiky v loutkářské komunitě.

Máte pocit, že v České republice chybí kamenná instituce integrující poznatky i praktické dovednosti spojené s loutkářstvím? Kde by se měl pomyslný Dům loutek nacházet a proč?

Jakou funkci by měla taková instituce naplňovat? Jaké aktivity na poli loutkového divadla podle vás nejsou momentálně dostatečně zaštítěné?

Pokud by se v budoucnu podobný projekt objevil, podpořil/a byste ho? Proč?

Tomáš Jarkovský, Divadlo DRAK

Rozhodně nechci tuto myšlenku a priori nějak shazovat a je možné, že pouze nedokážu dohlédnout možnosti, které by tato instituce rozvoji loutkářství otevřela, nicméně jsem-li tázán, musím upřímně odpovědět, že mě její dosavadní neexistence nijak netrápí, a nemyslím si ani, že by scházela loutkářství jako takovému. V čem by její náplň byla jiná než u vyjmenovaných – již existujících – institucí? Loutkářství (na rozdíl třeba od zmiňovaného nového cirkusu) má zázemí jak v akademické sféře, ve statutárních profesionálních scénách, ve vlastním odborném periodiku… To mi nepřijde málo. Neznamená to samozřejmě, že už není žádná příležitost pro další rozvoj (právě naopak!), ale přijde mi, že by úvahy měly vycházet od konkrétních potřeb a nedostatků (například: Chybí v Praze nezávislým loutkářským souborům kvalitní zázemí pro zkoušení a prostor k hraní? Stály by o něj? Já to nevím.) a až v návaznosti na ně má smysl se zabývat otázkou, jestli by je lépe řešila nová instituce, nebo třeba jen hledání nástrojů a koordinovaná expertní pomoc pro další získávání finančních prostředků.

To právě nevím. Respektive, jak jsem uvedl výše, na první dobrou mě napadají podmínky pro vznikající i zavedené nezávislé loutkářské soubory jako zkušebny, dílny, studiová scéna. Nemám ale nejmenší tušení, zda je po něčem takovém poptávka, a zdá se mi, že by v takovém případě měla iniciativa (třeba i na základě tohoto dotazníku) vzejít především z nezávislé scény.

Rozhodně bych proti němu neprotestoval. Vážněji: Tato iniciativa mi přijde cenná, zvláště otevře-li nějakou diskusi. A pokud z té diskuse vzejdou závěry a záměry, které budu považovat za smysluplné a užitečné, rád ji i osobně (nebo jménem našeho divadla) podpořím, potažmo nějak přiložím ruku k dílu.

Jakub Vašíček, Divadlo DRAK

Nejsem si jist, že na tyto otázky dokážu odpovědět. Mám totiž pocit, že by vznik takového projektu měl být vázán na nějakou konkrétní nenaplněnou potřebu, kterou já popravdě nemám. Myslím si, že v ČR máme tolik institucí, které se tak či onak loutkovým divadlem zabývají, jako nikde na světě a že by vznik takového „Centra pro loutky“ spíše přispíval k izolování loutkového divadla od ostatních druhů a žánrů, což si myslím je jeho největší problém. Na druhou stranu je dost možné, že takováto instituce by mohla být nějak užitečná. V tuto chvíli mám pocit, že by spíše měl být definován důvod jejího vzniku a existence a k tomu už bych se snad vyjádřit dokázal. Za sebe si v tuto chvíli myslím, že podobné projekty by měly vznikat z přetlaku, z nutnosti, z díry na trhu a tak dál – a já v sobě popravdě žádný takový přetlak nemám. Nijak proti myšlence nezbrojím, jen teď nevím, co s tím.

Pavel Hubička, Divadlo Radost

Zvolený termín „Dům loutek“ ve mně implikuje trochu zúženou, až muzeální představu. Současné divadlo pracující s loutkou a formou přitom přesahuje rámec svého původního oboru a jeho kontury jsou méně exaktně definovatelné nejen s ohledem na současné scénické technologie (multimédia atd.), ale také na přesah „loutkovosti“ do jiných divadelních druhů a žánrů. Jinými slovy – loutka u běžné populace vyvolává představu muzeálně zúženou a u odborné veřejnosti má naopak nepoměrně širší záběr a výrazové prostředky.

Ke zvážení je tudíž sám název „Domu loutek“. Jako inspirace pro iniciativu tohoto typu by snad mohlo sloužit poznaňské „Centrum sztuki dziecka“, v němž se koncentruje vše, co se týká aktuálního polského i světového umění pro děti. V divadelním kontextu je zde, kromě sídla Teatru Animacji, například zvlášť zajímavé a iniciativní centrum současné dramaturgie pro děti. Sídlo obdobné instituce by se, s ohledem na velikost městských celků a zejména na sídla DAMU nebo JAMU, mělo nacházet v Praze, nebo Brně (zde připadá v úvahu např. začlenění se do vznikajícího kulturního projektu rekonstrukce káznice na Cejlu). Ideálně, pokud by provoz „Domu loutek“ mohl přímo navazovat na kooperaci s aktuální činností některého ze statutárních divadel.

Měla by plnit funkci profesní a informační podpory současných mladých tvůrců v oboru, poskytovat jim možnost „tvůrčího startu“ a zároveň realizace alternativních, laboratorních projektů, v repertoárových divadlech obtížně realizovatelných. Vzhledem k veřejnosti by instituce tohoto typu mohla mít z jedné strany muzeálně-výstavní, a přitom interaktivní charakter, a na straně druhé by mohla být prostorem pro profesní workshopy, orientované na „loutkářská“ divadelní specifika.

Ano, z výše uvedených důvodů. Navíc se domnívám, že by uvedená instituce mohla plnit funkci integrujícího bodu pro setkávání současných tvůrců z oboru a být prospěšná při výměně profesních informací. Bude-li mít k dispozici jevištní prostory a technologii, může nabízet příležitosti pro začínající tvůrčí generaci.

Nina Malíková

S touhle otázkou byste před třiceti lety moc nepochodili. Byla doba, kdy všechno, co nějak připomínalo centralizaci, bylo předem odsouzeno k zániku. Ale v průběhu následujících let, kdy se řada institucí snažila po svém vyrovnávat s loutkářským odkazem (kamenná divadla, Národní i regionální muzea s loutkářskými sbírkami, Muzeum loutkářských kultur, KALD, loutkářské ročníky na VOŠH, ZUŠ, Loutkář se svými technologickými i historickými seriály, odborné komise UNIMA, NIPOS organizující amatérské loutkářské přehlídky), se snaha sjednotit všechny tyto aktivity „pod jednou střechou“ zřejmě znovu dostává na pořad dne. To všechno už tu ale bylo. Před mnoha lety to vypadalo, že podobná integrující instituce vznikne kolem Ústředního loutkového divadla, a byl dokonce vypracován velkorysý projekt celého komplexu umístěného na pražské Štvanici, který zahrnoval jak divadlo, tak muzeum i knihovnu – všechno samozřejmě se zaměřením na loutkové divadlo. Možnost propojit poznatky i činnost českého loutkového divadla zaujaly před časem i Institut umění – Divadelní ústav (i proto, že zastřešuje České středisko UNIMA) a hovořilo se i o možnosti vytvořit Loutkářské centrum kolem časopisu Loutkář s využitím jeho archivu a domácích i mezinárodních kontaktů a projektů. Další šanci v tomto smyslu mělo a má chrudimské Muzeum loutkářských kultur. O vzniku nového subjektu integrujícího poznatky i praktické dovednosti spojené s loutkářstvím by měly rozhodnout společně všechny zmíněné instituce, které se v případě jeho ustavení budou zákonitě na jeho činnosti spolupodílet. Myslím, že větší šanci by v daném momentě měl Dům loutek, a to jako prostor, nikoli instituce, pro nejrůznější aktivity, který by zároveň mohl splnit tu dnes již stoletou touhu loutkářů vybudovat v Praze loutkářské muzeum. Volají po něm paradoxně dnes ani ne tolik čeští loutkáři, ale zahraniční hosté, kteří si stále Českou republiku spojují s loutkářskou tradicí. Dům loutek by měl být v Praze. Doufám, že nebudu podezíraná z patriotismu, když řeknu, že je Praha českou veřejností i zahraničním vnímána jako naše nejvýznamnější kulturní centrum, a to, že zde není důstojná prezentace našeho loutkářství, je pociťováno jako kulturní manko. Myslím, že současná situace svázaná se zápisem českého loutkářství na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO realizaci těchto snů nahrává.

Velmi mě zaujaly jak projekty Spolku na podporu loutkářství, tak Výzkumného ústavu divadla alternativního, loutkového a specifického při DAMU, které nechtějí jen mapovat minulost a tradici českého loutkářství, ale zabývat se jeho inspirujícími hodnotami pro loutkářství současné a sledovat cesty tohoto divadelního druhu v 21. století. Uvažovaná instituce by měla plnit funkci informačního koordinátora a zároveň dávat prostor pro dokumentaci a teoretickou reflexi vývojových tendencí současného loutkového divadla. Domnívám se, že v poslední době u nás zaostává skutečně hluboká a zasvěcená kritika tvorby v oblasti loutkového divadla v jeho současné podobě (myslím na průnik nejrůznějších médií a technologických postupů), což souvisí s malým rozvojem teorie této oblasti. Zůstal stranou i ohlas a potřeby nově se formující divácké generace. Zde je velmi zanedbaná spolupráce divadelních teoretiků s pedagogy, psychology, arteterapeuty i filosofy. Oproti minulým letům (a to uvažuji o období před rokem 1989) silně poklesla mezinárodní spolupráce na společných projektech – ať už v oblasti využití nových technologií pro dokumentaci loutkářských artefaktů v muzeích, tak společných divadelních projektů (nejen inscenací, ale i výstav) a jejich reflexe vypovídající o stavu oboru v širších souvislostech. To všechno by mohlo být úkolem i posláním uvažované instituce.

Docela určitě. Myslím, že loutkového divadlo u nás v posledních letech znovu nabralo dech a chtěla bych být u toho. Nechci se ohánět svými zkušenostmi, hnacím motorem je mi v tomto ohledu především zvědavost – na cestu i výsledek.

Braňo Mazúch, vedoucí KALD DAMU

Upřímně řečeno jsem nad tím nikdy nepřemýšlel. Řekl bych, že do značné míry poznatky související s loutkářstvím schraňuje chrudimské Muzeum loutkářských kultur. Praktické dovednosti pak rozvíjí každá česká loutková kamenná scéna nebo nezávislé loutkové skupiny samostatně, ale i KALD DAMU. Škoda, že se Janu Malíkovi v 60. letech nepodařilo v Praze realizovat myšlenku mezinárodního muzea loutkářství a s ním spojeného Univerzálního loutkového divadla. V současné situaci je těžko představitelné, že by se našel dostatek prostředků, a hlavně vůle ze strany ministerstva kultury a Magistrátu hl. města Prahy takový projekt realizovat, i když objektů v Praze, kde by Dům loutek mohl sídlit, je v této chvíli hned několik: Clam-Gallasův palác pár kroků od DAMU, Hergetův palác na Malé straně, Desfourský palác na Florenci ad.

Podobně jako například Německé fórum pro loutkové divadlo a loutkářství v Bochumi by tato instituce mohla být primárně jakýmsi kontaktním místem a burzou informací. Vedle tradičního loutkového divadla by zaštiťovala také další spřízněné nebo odvozené formy, jakými jsou například divadlo masek, objektové a materiálové divadlo, výtvarné divadlo, stínové divadlo, ale také instalace, performance art, multimediální divadlo, cyber art a divadelní formy spojené s novým materialismem. Rovněž by mohla tato instituce plnit roli dokumentačního centra s důrazem na loutkové divadlo a loutkářství, i když tuto roli do jisté míry už plní chrudimské Muzeum loutkářských kultur. Současně by mohla nabízet prostor pro workshopy, rezidence a samozřejmě také pro výzkum. V neposlední řadě by mohla být prostorem pro organizaci Přeletu nad loutkářským hnízdem a dalších festivalů.

Podpořil, a to hned z několika praktických důvodů: 1) katedra alternativního a loutkového divadla dlouhodobě řeší nedostatek prostor pro zkoušení studentských semestrálních projektů; 2) v posledních letech zažíváme na katedře boom malých uskupení věnujících se loutkovému divadlu, kterým nemůžeme nabídnout adekvátní prostor pro práci (převládají buď velké herecké ateliéry, nebo prostory určené spíše pro výuku teoretických předmětů); 3) už v tomto letním semestru mělo do Prahy přijet asi dvacet studentů nového mezinárodního magisterského programu PuppeTry, který jsme připravili ve spolupráci s katedrami loutkářství v Bialystoku, Bratislavě a Budapešti, nicméně vzhledem k pandemii se jejich nástup odkládá o rok. Také pro výuku tohoto programu se nám daří pouze s velkými obtížemi hledat vhodné a vhodně zařízené prostory; 4) ale snad nejpádnějším důvodem je nutnost propojení všech institucí věnujících se loutkovému divadlu, a to jak ve sféře odborné, tak ve sféře lidské.

Miloslav Klíma, Výzkumný ústav divadla alternativního, loutkového a specifického DAMU

Přestože jsem příznivcem integrace v rámci EU, realizované ovšem v rozumné, otevřené, živé podobě, mám jisté obavy z institucí, které chtějí integrovat, centralizovat a završovat jakoukoli lidskou tvůrčí činnost, protože jako každý takový orgán mívají tendenci i kreativitu posléze „řídit“, či jakkoli normalizovat. Současně vidím, že je řada různých – v zadání ankety vyjmenovaných organizací a útvarů – a dalších aktivit zabývajících se loutkářstvím, které jsou rozesety v celé zemi a vznikly nejčastěji z přirozené potřeby místa a lidí tam tvořících. Naplňují zájmy lokace či blízkého okolí, občas zasahují i do širších oblastí. Vzhledem k roztříštěnosti postrádají soustavnější komparaci a pro vývoj potřebné analytické a inspirační sumarizace. Navíc jejich ohlas nezasahuje v odpovídající míře zahraniční zájemce. Přitom si české loutkářství zasluhuje, jak s ohledem na dlouhou a světem uznanou tradici, tak na obdivované a světem oceňované výsledky ve šťastných dobách tvůrčích vzepětí, důstojné a nejen prezentační místo. Když se nebude Dům loutek snažit české loutkářství řídit, ale pečovat o jeho historii, reflektovat současné výsledky a inspirovat živý pohyb, je dokonce vhodná chvíle pokusit se takový útvar založit. I když toho času nejsme na světovém výsluní, o to více je třeba myslet na to, že taková doba možná opět přijde, a je lépe, je-li zaseto do úrodné a obdělávané půdy, a nikoli na úhoru. Pokud jde o umístění, je to díky selektivnímu zájmu turistů a poloze bohužel Praha, ale ta si na pejorativní nálepku pragocentrismu zvykla a unesla by i další. Vždyť jde nakonec o reálnou funkčnost a záleží na týmu, který by takovou představu realizoval. Po roce 1990 jsme si mysleli, že například ministerstva neřídí direktivně své přidělené oblasti, ale spravují je, pečují o ně jako starostliví hospodáři. Pouze v krizových chvílích se stávají direktivní. V současnosti, žel, vidíme, že naše vrchnost neumí nejen ani jedno, ale pochybujeme, co vůbec umí. Ale to je mezní příklad. Vždy, když se buduje cosi nového, je stavba provázena idealismem, možná chvíli i vydrží ku prospěchu věci. Mnohdy to stojí i za tu chvíli, protože něco z dobrých úmyslů v celku vždycky přetrvává…

Opakovaně apeluji na respekt k poznávací funkci umění jako jiného, specifického způsobu objevování a sdělování nových poznatků, jak napsal TGM: Dílo umělecké je výronem zvláštního poznávání světa i pravím dále, že je to poznávání právě tak samostatné a oprávněné jako poznávání vědecké. (O studiu děl básnických, 1926) V mnoha zemích je tato skutečnost plně respektována i s plynoucími důsledky, protože péče o takto chápané umění je v podstatě investice do zdravého života a rozvoje společnosti a je na stejné úrovni jako věda. Soustředěná a systematičtější péče o konkrétní umělecký druh by v tomto případě mohla v podobě například „Domu loutek“ nabídnout výstavní prostory: pro dokumentaci a prezentaci loutkářské tradice v rámci zařazení do seznamu UNESCO; souhrnnější prezentaci připomínající osobnosti historie i současnosti; mezinárodní konfrontace. Místo pro konference, profesní setkání a prezentace výsledků badatelské činnosti MLK a jiných institucí. Středisko pro studium a edukaci loutkářského umění jak pro české, tak zahraniční zájemce včetně dílen, seminářů ve vazbě na KALD DAMU a jeho výzkumný ústav. Prostor pro prezentaci divadelních, filmových, multimediálních projektů a tematizovaných přehlídek a zázemí pro časopis Loutkář a související aktivity. Při plném využití činnosti MLK v Chrudimi s jeho depozitním zázemím, sbírkovou a badatelskou činností, profesionálním kurátorským týmem i publikační činností by pražský Dům loutek jako pobočka MLK v Praze mohl otupit pragocentristický osten.

Podpořil i polínko přiložil, protože takovému projektu věřím, což z výše uvedeného snad plyne. Jen se obávám, že času a sil již pro mne pomálu…

Simona Chalupová, Muzeum loutkářských kultur

Zarazil mne výběr názvu pro zatím pouze pomyslný „Dům loutek“. A to jsem ředitelkou loutkářského muzea… Z mého pohledu chybí místo nikoliv pro loutky, ale místo pro moderní loutkové divadlo a film. Ať už pro jeho prezentaci, studium či tvorbu, a to na úrovni od profesionální, amatérské až po zájmovou. Kdyby měl takový prostor vzniknout, tak rozhodně v Praze. Jednak je do ní odevšad docela blízko a za druhé si myslím, že by to umožnilo větší prolnutí s jinými uměleckými druhy a žánry, a to by mohlo být velmi osvěžující pro všechny. Od svého nástupu do MLK v Chrudimi pronásleduji ekonomické náměstky s projektem něčeho takového, ale bohužel mi je vždycky vymění nebo odvolají… A to jsme u toho posledního byli už ve stádiu, kdy mi říkal: Já bych měl, paní ředitelko, takový báječný nápad, že bychom spolu mohli realizovat v Praze takovou vaši pobočku…

2) Nechci mluvit úplně za tvůrce, oni své potřeby jistě dokážou pojmenovat lépe. Ale z mého hlediska je ostudné, že u nás chybí stálé výstavní prostory pro práci tak významných tvůrců, jako jsou Jiří Trnka, Břetislav Pojar, Karel Zeman (ačkoliv jedno takové místo prezentující jeho tvorbu existuje) a dalších, jako je Jan Švankmajer a jiní. Tvorba významných českých scénografů v našem oboru (František Vítek, Pavel Kalfus, Petr Matásek, Ivan Nesveda, Irena Marečková, Marek Zákostelecký a dalších mnohých) je prezentována pouze na krátkodobých výstavách – kopu teď do vlastních řad, ale pokud znáte muzeum v Chrudimi, tak víte, že strádá zásadním nedostatkem prostor. A také by tomu něčemu novému neměly chybět studijní prostory jak pro teoretickou, tak praktickou práci, dílny a otevřené ateliéry i pro tvůrce z jiných výtvarných oborů. Určitě by se mělo pamatovat i na prostor pro blouznivce a hledající, zdá se mi, že se nemají v naší prozaické době kam uchýlit se svou tvorbou. V neposlední řadě by to mělo být i místo pro edukaci i zábavu široké veřejnosti. Zdá se mi, že jak se doba mění, čím dál víc lidí potřebuje přistupovat k životu kreativněji… Kdybych byla hodně náročná, tak by tam byly ateliéry pro zahraniční tvůrce, kde by bylo možné poznat jejich práci, pohled na tvorbu, nebo se prostě jen potkat z blízka s něčím vzdáleným. Nějak mi to chybí, a nebude to jenom tím, že jsem na home office už zatraceně dlouho! Jenom by se musel dát velký pozor na to, aby se z toho nestala jenom nějaká zkamenělá organizace…

3) Pokud by to bylo možné, tak se připojím moc ráda, důvody už jsem ostatně uvedla. Ale jak říkám, rychlost pohybu ekonomických náměstků na ministerstvech se blíží rychlosti světla a vzhledem k tomu, že by u nějakého takto rozsáhlého projektu muselo dojít k finančnímu propojení MKČR, MŠ, MMR a magistrátu HMP, tak bych viděla jako užitečné, aby v prozatímním čase, než si ujasníme, co to vlastně chceme, někde v loutkářských dílnách zkusil někdo vyrobit nějaké „chytátko“ na ty, bez kterých to nepůjde…

Marek Bečka, Buchty a loutky, KALD DAMU

Po jistém váhání si myslím, že ano, chybí. Ne snad proto, že by si komunita „loutkářů“ neuměla poradit a své aktivity řídit, jak chce a potřebuje, ale spíše proto, že laická veřejnost má o loutkovém divadle pořád zkreslené a dosti zastaralé představy. Řídí se hlavně marketingově zdatným Divadlem S+H, sítí amatérských divadel a legendou vyučovanou ve školách… Kde by měl Dům loutek stát, to nevím, ale neměl by souviset s žádnou už existující institucí…

Funkci vzdělávací, osvětovou a estetickou. Tedy přivádět obyvatelstvo ke kráse, která je – nebo lépe by měla být – v loutkách a v divadle s nimi obsažena. Také by mohla mít funkci živitelskou, já bych byl čestným ředitelem a kolegové a kamarádi mými placenými podřízenými.

Ano, stokrát ano. Už proto, že bychom s Buchtami a loutkami měli kam věnovat svůj fundus, až odejdeme na odpočinek.

Michal Drtina, Amatérská scéna

Pokud připustím, že českému loutkářství chybí integrující kamenná instituce, měla by určitě stát v Praze, být spojena s výstavním prostorem nejen pro stálou expozici, prodejními prostory, dílnami, učebnami i divadelními sály. Byl by to prostor, který by integroval české loutkářství v celé jeho šíři, tedy profesionální, nezávislé i amatérské. Umožňoval by vznik a prezentaci studentských i mezinárodních projektů vzdělávacích akcí i komerčních loutkových projektů a vyvolal už jenom svojí existencí potřebný mediální zájem a potažmo příliv nových zájemců o loutkovou tvorbu. Z mého pohledu však českému loutkářství chybí potřeba tuto instituci vybudovat nebo subjekt, který by dokázal takový projekt realizovat a správnými argumenty přesvědčit loutkářskou obec, že pro další rozvoj oboru je taková instituce potřebná.

Výše zmíněná instituce by měla umožnit především prezentaci loutkového divadla, která by vyvolala dostatečný mediální zájem a ohlas mezi odbornou i laickou veřejností. Měla by být nadstavbou toho, co již v loutkovém divadle existuje a funguje, protože pokud uvažujeme o jednotlivých aktivitách, nemyslím si, že by nějaká z nich nefungovala. Na straně vzdělávání funguje a existuje KALD DAMU se svými bakalářským, magisterským i doktorandským studiem, NIPOS a republikové spolky zajišťují krátkodobé i dlouhodobé vzdělávání amatérů. Z pohledu reflektování oboru vychází odborné publikace, vědecké studie i odborný časopis. Loutkové divadlo má i velmi dobře fungující paměťové instituce, a nejen v Chrudimi. Prezentaci oboru zaštiťuje síť profesionálních loutkových divadel, nezávislá divadla, amatérské soubory i oborové festivaly. Tedy by se dalo říct, že všechny aktivity jsou zajištěny dostatečně.

Pokud by se projekt objevil, určitě bych ho podpořil, protože se domnívám, že by takový prostor umožnil další rozvoj oboru z výše uvedených důvodů.

Jiří Kraus, Divadlo rozmanitostí Most

Hlavně mám dojem, že takové to klasické loutkářství pomalu, ale jistě mizí. Na základě tohoto bych se přimlouval za instituci, která by nás vrátila ke kořenům českého loutkářství a připomněla, jak to vše začalo a kde jsme dnes. Nemyslím si, že každá instituce, která centralizuje nějaký obor musí být v Praze, ale vzhledem k tomu, že česká loutka je i nesmírně zajímavá i pro cizince, je Praha jako turistické centrum republiky přirozenou volbou. V centru prezentovat i tvorbu regionů, ať už profesionálních souborů, či amatérů.

Hlavní funkci vidím v informacích a propojování institucí, které se loutkovým divadlem zabývají. Propojení divadel, škol, kurzů, festivalů apod., a to nejen na profesionální úrovní, ale i na té amatérské. Informace o všem, co se v loutkovém divadle děje, dělo a dít bude.

Na tuto otázku jsem v podstatě už odpověděl. Jestliže bych měl instituci, kde bych se dozvěděl co, kdy, kde, jak, poradila by mi, nasměrovala mě a pomohla, tak samozřejmě, taková instituce je třeba a rád její vznik podpořím.

Dora Bouzková, Loutky bez hranic

Mám pocit, že je tu silná loutkářská komunita. A v té to proudí. Nevím, jestli by kamenná budova něco zlepšila. Ale možná, že ano. Jednotné místo pro setkávání, diskuse, knihovna, videotéka – i když to vše má i KALD-DAMU, Divadelní ústav aj. A hlavně komunita je po celé České republice, tak proč by to centrum mělo být v Praze?

Na tuhle otázku vůbec neumím odpovědět.

Projekt bych určitě podpořila. Veškeré kulturní aktivity spojené s loutkářstvím jsou pro mě důležité.

Denisa Kirschnerová, Divadlo S+H

Osobně bych „Dům loutek – Dům loutkářství“, tedy zastřešující instituci, slučující výše zmíněné kulturní subjekty podporující naše oborové zájmy, shledala jako žádoucí. Pokud by se prostor našel právě v Praze, bylo by to jistě z kulturně-organizačních důvodů výhodné. Není to jistě ale jediná možnost.

Uvítali bychom určitě nápomocnou agendu pro mezinárodní spolupráci, a pokud by to bylo možné i komerční cesty do zahraničí. Také cílenou spolupráci s MK a UNESCO v rámci zapsání česko-slovenského loutkářství na seznam nehmotného dědictví lidstva.

Určitě bychom podpořili oborovou uměleckou platformu, která může účinněji než jednotlivci komunikovat společné zájmy, a to nejen v době pocovidové.

Jakub Hora, Divadlo Alfa

Dovolím si sepsat své postřehy do jedné odpovědi, protože spolu souvisí. Myslím, že loutkářská oblast v ČR je velmi rovnoměrně rozložena po celé České republice. Vzhledem k síti statutárních divadel, která však poskytuje (až na Prahu) v určitém smyslu zázemí i pro rozvoj nezávislých skupin, je tvorba rozložena do celé země, kontinuálně se koná pět loutkářských festivalů v různých regionech (Plzeň, Liberec, Praha, Ostrava, Hradec/Chrudim), po republice je řada loutkářských muzeí či expozici (Chrudim, Plzeň, Brno, Prachatice, Praha) a zároveň je zde silné institucionální a akademické centrum v Praze (DAMU, Loutkář, IDU – UNIMA). Tato situace je optimální pro rozvoj oboru na mnoha místech a celkově obor komunikuje, tedy je zde jakási koordinace. Je také dobré, že obor podporuje mnoho českých měst. V případě nějaké zastřešující instituce by mohla být ohrožena činnost regionálních center, pokud by vzniklé středisko začalo realizovat činnosti, které už dělají loutkářská centra v regionu. V tomto směru byla pro nás určitá zkušenost posuzovat projekt nové Říše loutek, který byl postaven na myšlence takového centra, jeho obsah však reálně konkuroval bezmála všem činnostem, které dosavadní střediska dělají.

Na druhou stranu, loutkářské umění v ČR je natolik rozvinuté, rozmanité a populární, že loutkářské centrum v Praze by nebylo k zahození. Určitě by to mohla být určitá výkladní skříň oboru pro širokou veřejnost a pro zahraničí, kontaktní středisko pro spolupráci se zahraničím, základna pro vědecké a teoretické činnosti a také reprezentativní expozice. Za úvahu stojí také spojit v centru síly a sjednotit dosavadní české festivaly do jedné přehlídky, která by byla komplexně představovala jednou ročně celý obor (včetně amatérské scény). A mohla by se každý rok konat v jiném dosavadním festivalovém městě. Zcela zásadní je ale způsob správy a rozhodování této instituce. Ve správní radě musí být zastoupena všechna důležitá regionální střediska, tak aby činnost centra nebyla ve střetu zájmů s lokálními aktivitami. Důležité je, aby toto centrum bylo bránou do dalších regionálních center v ČR, ne aby je nahradilo. Je otázka, jestli by management instituce byl schopen fungovat pod tlakem mnoha různých názorů. Za určitých podmínek bychom v Alfě tento projekt podpořili, ale předtím by asi byla třeba dlouhá diskuse.

Markéta Formanová, Muzeum loutek

Takový pocit nemám. Kamenná instituce existuje a skvěle funguje v Chrudimi Muzeum loutkářských kultur. Vzhledem k bohatým sbírkám Národního muzea a Moravského zemského muzea se, podle mého názoru, spíše nabízí samostatné expozice těchto muzeí. Zároveň bych podpořila aktivity divadel, které přirozeně tvoří centra loutkářství v regionech a spolupracují či zakládají muzea a edukační centra, a zároveň spolupracují s DAMU a amatérskými loutkáři.

Michaela Homolová a Vít Peřina, Naivní divadlo

Nemáme pocit, že by zásadně chyběla instituce tohoto typu, ale umíme si představit, že v Praze existuje Dům loutek coby pobočka chrudimského Muzea loutkářských kultur. S výstavním prostorem, ale také s prostory pro další zmiňované loutkářské instituce. Pod podmínkou, že by vznik této instituce neohrozil financování a existenci stávajícího chrudimského muzea.

Poznámky pod čarou:

1 https://divadloponec.cz/cs/zizkov-ctvrti-tance-projekt-ceskeho-domu-tance-je-v-procesu

Loutkář 1/2021, s. 70–75.

Šlechtová, Ema: Dům loutek?

Aktuální číslo

Premiéry

Festivaly

Výročí

Odkazy

Podporují nás