Loutkar.online

Malíková, Nina: Velkorysé shrnutí dějin slovenské loutkářské dramatiky

Recenze reprezentativní publikace, jejíž ostře oranžová barva na první pohled poutá – zaslouženou – pozornost a kterou letos vydal bratislavský Divadelní ústav, završuje cyklus materiálů publikovaný v rámci připomenutí letošního Roku slovenského divadla. (red)

Dějiny slovenské loutkářské dramatiky se zákonitě prolínají s dějinami slovenského loutkového divadla jako takového, v těsné vazbě na společnou historii a posléze i dobu společného státu – Československé republiky. Svědectví rozvoje loutkové hry v tomto rozsáhlém období od 19. století po současnost je zkoumáno a interpretováno z několika stran a pohledů nejen v přehledných souhrnných kapitolách (Vladimír Predmerský, Ida Hledíková, Juraj Hubinák, Dominika Zaťková, Lenka Dzadíková), tak v portrétech nejvýraznějších osobností (dramatiků, ale i autorů-režisérů) těchto historických úseků.

Velkoryse pojatý přehled zahrnuje nejen dramatické texty (zajímavá je jejich žánrová pestrost od závažných témat či absence komediálního tónu v nich, v 70. letech daná patrně dobovou politickou normalizační situací), ale i průnik televizní a rozhlasové tvorby (zejména z „líhně“ televizní a rozhlasové dramaturgie v oblasti tvorby pro mládež) či přehled loutkových her z edičních plánů DILIZY (bez ohledu na jejich jevištní realizaci). V plejádě autorů loutkářských textů, či spíše textů pro loutkové divadlo, se tak v materiálu setkávají jména autorů literatury pro děti a mládež, jejichž díla byla v těsné vazbě na realizátory (dramaturgy i režiséry) i vlastní autorské práce režisérů obsahující scénáře vycházející z klasických textů slovenské i světové literatury, básnických sbírek z této oblasti i scénáře a scénické kompozice s výraznou folklorní notou (říkadla, písně, schémata obyčejů).

V přehledném rozvoji slovenské loutkové hry celek zajímavě dokumentuje rozvoj a význam pozice dramaturga, který v historických pramenech funguje i jako autor či spoluautor

jednotlivých textů a jejich inspiračních zdrojů, zejména v posledních 30–40 letech. Právě akcent na tuto významnou úlohu dramaturga v moderních dějinách loutkové hry považuji v celém materiálu za objevný a mimořádně zajímavý. V jeho osobě se zde projevuje sepětí mezi literou a divadelní realizaci, jejichž je dramaturg jako autorův a režisérův partner významným spojovacím článkem. Dalším zajímavým momentem vyplývajícím z celku je upozornění na zdroje jednotlivých textů, z čehož vycházejí vítězně klasické pohádkové předlohy, a především lidová slovesnost, která je ve slovenské literatuře větší než v sousedních zemích formovaných shodným kulturním vývojem i společenskou formací loutkového divadla po druhé světové válce. V celkovém tahu osciluje publikace mezi esejistickým a filozofickým rozborem a informativním, přehledným, věcnějším a encyklopedičtějším pohledem na dramatiku slovenského loutkového divadla.

Pozitivem je celkový přehled autorů a jejich děl, ale také uvedené inspirační zdroje, charakteristika doby a divadla v něm. Publikace přesně zachycuje současný vývoj loutkového divadla směřujícího k interaktivitě a mísení nejen divadelních druhů, ale i žánrů. Sympatická je snaha hledat návaznost na moderní literaturu, moderní vizuální epochu, kde se slovní vizualita projevuje verbálně skrze metaforu. O úbytku verbálního vyjádření ve prospěch vizuality nejen na Slovensku, ale v Evropě vůbec, pojednávají zejména poslední části publikace.

Úctyhodný přehled však není vždy stylově vyrovnaný a sjednocený v uchopení materiálu z divadelněvědního hlediska – někde je znepřehledněný příliš zevšeobecňujícími momenty bez konkrétních příkladů (Vladimír Štefko ve studii o Mišo Kováčovi Adamovovi), jindy naopak zahlušený detaily (Mišo Kováč o Štefanu Krčmérym). V některých studiích jsou příklady doprovázeny přehledným a pro méně zasvěceného čtenáře velmi užitečným převyprávěním děje hry, jinde naopak podrobnější charakteristika s předpokladem větší čtenářské znalosti chybí. I krátké životopisy jednotlivých autorů mají nejednotný shrnující pohled i rozsah.

Cenná, i když pro autory jistě nejproblematičtější, je část věnovaná současnému stavu, protože právě zde není dostatečný odstup a stav je zatím neuzavřeným procesem s malou možností

prognóz či předpokladů dalšího vývoje. Zde upoutá čtenáře otevření do té doby tabuizovaných témat (např. smrt ve hrách pro nejmenší publikum). Problémem je někdy i jistá osobní preference autora studie, jehož vidění divadla očividně souzní s poetikou popisované osobnosti. Příkladná je dokládaná participace dramaturgů na vzniku textů, zaznamenání autorských vazeb na jednotlivé divadelní scény, kde se čtenář dozví nejvíce o současném stavu loutkového divadla na Slovensku vůbec.

V textu se nevyrovnaně užívá co do rozsahu citací jiných textů a také se dokola žongluje s nepříliš invenční a opakující se charakteristikou jednotlivých textů (u textů pro nejmenší diváky převažují snad ve všech případech výrazy jako „hravost“, „rozvíjení fantazie“, „nadhled“). Pokud bychom hledali zásadní rozdělení zmiňovaných dramatických textů, bylo by určitě výrazně ve prospěch loutkových her pro dětské publikum a návratu ke starým tématům spojených s evropskou loutkářskou tradicí, jako jsou Vánoce s betlémem, jejichž předlohám pro jevištní realizaci je věnovaná v publikaci velká pozornost. Zajímavým postřehem je v této souvislosti charakteristika jedné z větví současného slovenského loutkového divadla využívajícího jeho prostředků jako vděčného prostoru pro prohlubování parodizace a persifláže. Obojí je totiž jedním z charakteristických znaků komediálních možností loutkového divadla vůbec.

Dějiny slovenskej dramatiky bábkového divadla jsou přehledný materiál, který uvítají jak profesionální dramaturgové, tak ti, kteří hledají inspiraci pro svou jevištní tvorbu – ať už na poli amatérského, profesionálního divadla, či tvorby v nezávislé sféře –, tak domácí i zahraniční divadelní historici. Curriculum vitae jednotlivých autorů je v neposlední řadě zcela určitě výbornou pomůckou doplňující informace o historii slovenského loutkového divadla směřující k posluchačům uměleckých škol i laické veřejnosti.

Predmerský, V. (ed.): Dejiny slovenskej dramatiky bábkového divadla, edice Slovenské divadlo, DÚ Bratislava (2020), 854 stran. ISBN: 978–80–8190–061–7.

Loutkář 4/2020, s. 89–90.

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.