Kateřina Dolenská: Kreativní divadelní tvorba přirozeně vyvolává odpovídající vědeckou reflexi

Na Divadelní fakultě AMU letos vzniklo nové pracoviště – Výzkumný ústav divadla alternativního, loutkového a specifického –, které pomyslně doplní stávající badatelská centra, jimiž jsou Ústav teorie scénické tvorby a Ústav pro výzkum a studium autorského herectví. Ředitelem nového Ústavu byl jmenován prof. Miloslav Klíma.

Jde v tomto případě o „pouhou“ formální transformaci někdejšího Výzkumného pracoviště KALD, nebo o zcela novou platformu?

Výzkumný ústav byl ustaven 1. září 2020 schválením změny statutu Divadelní fakulty AMU akademickým senátem. Je to přesně tak, jak jste řekla: transformoval se z Výzkumného pracoviště katedry alternativního a loutkového divadla, které bylo zřízeno od roku 2010. Vedle řady dílen, seminářů, kolokvií a konferencí toto pracoviště vydalo více jak tři desítky odborných publikací a podílelo se na zhruba dvaceti experimentálních inscenacích a řadě výstav. Ukázalo se, že pro další rozvoj výzkumné činnosti ve sféře alternativního a loutkového divadla je výhodné osamostatnit tuto složku tvorby proto, aby se Ústav jako dílčí subjekt fakulty mohl pružněji propojovat s různými institucemi a organizacemi ve společných badatelských projektech. Ukázaly to společné práce s Muzeem loutkářských kultur v Chrudimi (výstava Hnízdo pro duši, dílny i semináře a recenzovaný katalog k výstavě, knižní monografie o tvorbě loutkářských scénografů aj.) i aktivní účast pracovníků pracoviště na obsahové přípravě a průběhu doprovodných seminářů na tradičních festivalech divadelní tvorby ve specifických skupinách (Neratovský festival, Vítání slunce, Rynholecký festiválek ad.). Ústav tak doplní spektrum činnosti Divadelní fakulty, jemuž se jak edukativně, tak výzkumně škola věnuje.

Bude Ústav i nadále těsně spjat s doktorským studiem na KALD?

Každá výzkumná aktivita na vysoké škole, která myslí na trvalý rozvoj, samozřejmě do svého bádání zapojuje studenty-doktorandy nejen proto, že jejich oblasti výzkumu jsou většinou těsně napojeny na dílčí segmenty badatelských úkolů ústavu, ale také proto, že soustavně vychovává a připravuje budoucí výzkumníky. Navíc je oborová rada doktorského studia téměř identická s vědeckou radou ústavu. V mnohých případech tak dochází k synergickému propojení témat mezi školitelem a studentem nad společnými problémy, které řeší v maximální součinnosti.

Jaké hlavní výzkumné linie se v činnosti Ústavu objeví?

Plán ústavu zahrnuje tři okruhy výzkumných priorit:

1. Sdílené divadlo a jeho alternativní tendence. Po završení výzkumu historie a současných tendencí interakce jevištních komponentů v oblasti sdíleného divadla se chce pracoviště věnovat výzkumu jeho jednotlivých podob, které v různých variantách modifikuje totální interakce jevištních komponentů. Protože jde o velmi pestrou škálu podob (autorské divadlo, site-specific, imerzivní divadlo, dokumentární divadlo, devised theatre, performance, prezentace, exhibice, eventy apod.), bude tento výzkum zahájen tím, že jednotlivé směry budou nejprve popisovány a analyzovány samostatně, následně komparovány, přičemž cílem je hledání společných a styčných momentů tvorby a stále častější divácké účasti. Protože na KALD vzniká rukama a talentem pedagogů i studentů řada nových alternativních tendencí, nabízí se k výzkumu živý scénický materiál. V roce 2021 budou zpracovány základní teze charakterizující jednotlivé směry. V roce 2022 uskuteční Ústav kolokvium, na němž se jednotlivé výstupy navzájem představí a současně zahájí formulaci komparačních bodů. Vznikne redakční tým, který pro rok 2023 připraví konferenci a z ní pak odbornou publikaci, která zachytí současnou podobu sdíleného divadla v aktuální šíři v okruhu KALD.

2. Loutkové divadlo, jeho historie, tradice a živé proměny.

České loutkářství bylo zapsáno na seznam živého nehmotného světového kulturního dědictví. Z toho vyplynula potřeba analyzovat proměny tradičních postupů a hledat odpovědi na otázku, v jakých podobách a modifikacích současný stav navazuje na uznávané tradice a co je na tomto dědictví trvale živé. Výzkum interakce jevištních komponentů se bude v této oblasti věnovat ve velké části scénografické složce prostřednictvím studia tvorby významných scénografů konce minulého století, kteří pracovali s různými podobami loutek a předmětů. Bádání bude zakončeno výstavou a recenzovaným katalogem s příslušnými studiemi. V roce 2021 budou na dvou kolokviích slaďována kritéria výzkumu celé šíře profesionálního i amatérského loutkářství s vazbou k tradičnímu českému fenoménu. V roce 2022 bude výzkum zakončen konferencí, odbornou publikací, výstavou a přehlídkou příslušných inscenací jako doklad živého vývoje. Průběžně se výzkum soustředí na inspirativní podoby současné loutkářské tvorby.

3. Divadelní tvorba ve specifických skupinách. Cíl výzkumu v divadelní tvorbě ve specifických skupinách je nasměrován k tomu, aby skrze laboratorní ověřování na základě společných workshopů, inscenací či přidružených projektů docházelo k takové analýze, při níž se budou objevovat další varianty postupů v divadelní tvorbě ve specifických skupinách. Cílem není jen analýza, ale i formulování, ověřování a aplikování metodiky práce v oblasti umělecké tvorby ve specifických skupinách s lidmi s mentálním postižením. Dále hledání způsobů aplikace nalezených metod v praxi – jak v sociálních zařízeních, tak při integraci lidí s postižením do běžného života. Analyzováním zkušeností a jejich sumarizováním do aplikační podoby stanoví řešitelský tým podmínky využitelnosti těchto principů a přístupů v plné šíři v praxi. Shrnutí pak budou formulována na kolokviích, konferencích, přehlídkách a v publikacích.

Jednou z linií, kudy se má nový ústav ubírat, bude tedy také výzkum tradice českého loutkářství. Mohl byste, prosím, nastínit, co Ústav v tomto ohledu v nejbližších letech čeká? České loutkářství je z badatelského hlediska vlastně trochu popelkou – Kabinet pro výzkum českého divadla, který nahradil výzkumné

pracoviště na Akademii věd, se odchodem doc. Alice Dubské loutkám už příliš nevěnuje. Je posláním Ústavu mimo jiné vrátit loutky do obecného diskurzu?

Každá kreativní divadelní tvorba, pokud má přirozenou a uznávanou prestiž a je pro jiné druhy inspirativní, přirozeně vyvolává odpovídající vědeckou reflexi posléze stejně významnou a uznávanou. Badatelský zájem Henryka Jurkowského, Pavla Uhera, Idy Hledíkové, Karla Makonje a dalších o výzkum loutkového divadla 60. až 80. let minulého století u nás nebyl náhodný. Existovaly známé a pozoruhodné inscenace, nové postupy a poetiky, byli badatelé, kteří měli k loutkovému divadlu vztah jako k rovnocennému druhu divadla mezi ostatními podobami jevištní tvorby. Takový společný dvojhlas se nedá naplánovat, ani nařídit, ten prostě vznikne nebo nevznikne. Potřeba vyjasnit spleť neodbytných otázek si potřebu příslušného jevištního experimentu a následného badatelského zkoumání vynutí. Například problém a palčivá otázka, kterou dalším generacím otevřel Karel Makonj (viz například jeho knižně vydaný soubor statí Od loutky k objektu) je stále naléhavá: co znamená a jakou funkci má animovaný předmět, který se nestává subjektem. Bezpochyby otázka, co je scénograficko-režijní trik a co je animace. V historii čeká výzkum na další zkoumání toho, co otevřela Alice Dubská. Pomohlo by to rozšířit pohled na tradiční loutkářství vedle jistě právem opěvované a popsané „obrozenecké“ linie Laštovků, Kopeckých a dalších také výzkum v linii rodu Brátů a jiných aktivit zakladatelské doby loutkářského umění u nás. Témata ovšem nelze nařizovat, ale vyslyšet jeho potřebnost ve vazbě na současný stav.

Platformou, která se po jistém období útlumu v současné probírá k životu, je Spolek pro podporu tradic loutkářství, který vznikl během příprav zápisu českého (a slovenského) loutkářství na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Bude s nově vzniklým Ústavem těsněji spolupracovat? Jejich východiska se mi zdají podobná.

Spolek pro podporu tradic loutkářství v jisté euforii dosáhl

zapsání fenoménu loutkářství na seznam nehmotného kulturního dědictví. Následoval přirozený útlum. Jenže stálým porovnáváním s jinými zápisy se logicky do popředí dostala otázka, co pod pojem „živého“ dědictví patří? Jakou má mít podobu? Musí být neměnným, stále opakovaným rituálem, jevem, jehož hodnota je v trvalé stejnosti? Takové jevy jistě existují. Ale živost možno chápat také jako proces, který se hlásí ke svému zdroji a plynule se vyvíjí, mění, aniž ztrácí základní charakteristiku. A toto je v současné době obsah zmiňovaného výzkumného projektu, na němž se podílí jak Spolek, tak Ústav, tak časopis Loutkář a Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi. A je možné doufat, že tento projekt aktivizuje práci Spolku i v dalším období a rozšíří jeho aktivity.

V tomto čísle Loutkáře se zabýváme loutkářskými (a s loutkami těsně spjatými) fenomény, které jsou podobně jako české (a slovenské) loutkářství zapsány na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Po podrobném studiu se ale nemohu ubránit dojmu, že v mnoha případech došlo kvůli zápisu k jakési ztrátě autenticity a proměně v turistickou atrakci. Nehrozí to podle vás i českým loutkám?

Obchod s bábuškami, masově kopírovanými loutkami a ostatními kýči na turistických trasách celého světa si své kanály vždycky najde. Ale loutkářství jako kreativní tvorba ví, že opakování, kopírování objeveného – byť úspěšného – není skutečná tvorba, ale je, tu více tu méně, eventuálně i kultivovanou reprodukcí. Jde o to, že zápis do tak prestižního seznamu je spíše starost, úkol až poslání. Zavazuje nositele, aby se zřetelně vztahoval ke kořenům, vycházel z nich a ovšem konkrétní podobu procesuálně rozvíjel, je-li to v povaze jevu. Aby byl trvale poznatelný a zřetelně v základních parametrech identifikovatelný, vždy se hlásil ke svým zdrojům. Musí však respektovat a ctít současnost, případně mířit do budoucnosti, ale to jen ve vizích a fantaziích. Jako je život lidí i společenství velmi pestrý a nekopírovatelný, je i život jevů různorodý, reálný v čase a místě. Má své peripetie. Bývá výhodné, když jsou poznané a respektované. Není trvale slunečno, není trvale zataženo…

Na závěr bych vás ještě požádala o lapidární shrnutí toho, co podle vás tento zápis loutkářskému oboru přinesl?

Krom nabídky prestiže pro léčení vědomého i podvědomého mindráku i příležitost inspirovat se a vskutku tvůrčím způsobem navazovat, což ovšem vyžaduje nápady, píli a talent. Nejen tohoto trojího je u nás poskrovnu. O to vzácnější jsou pak činy.

Loutkář 4/2020, s. 50–51.

Kateřina Dolenská: Kreativní divadelní tvorba přirozeně vyvolává odpovídající vědeckou reflexi

Aktuální číslo

Premiéry

Festivaly

Výročí

Odkazy

Podporují nás