: Indonéské loutkové divadlo wayang (2008)

Tato prastará forma vyprávění, proslulá propracovanými loutkami a složitým hudebním doprovodem gamelanu (orchestr bicích nástrojů – metalofonů, gongů, xylofonů a bubnů) a zpěvu, vznikla na indonéském ostrově Jáva. Po deset století wayang1 vzkvétal na královských dvorech na Jávě a na Bali i ve venkovských oblastech. Wayang se rozšířil na další ostrovy (Lombok, Madura, Sumatra a Borneo), kde se vyvinuly různé lokální styly a originální hudební doprovod. Loutkáři wayangu si pro své inscenace vypůjčují postavy z mýtů, starověkých indických eposů a uvádí na scénu i hrdiny z perských příběhů.

Loutky označované jako wayang se od sebe liší velikostí, tvarem a stylem, nicméně převažují dva hlavní typy: typ trojrozměrné dřevěné loutky (wayang klitik nebo wayang golek) a typ ploché kožené stínové loutky (wayang kulit). Loutky vodí mistr loutkář (dalang) sám. Rozsáhlý repertoár příběhů hraje zpaměti a musí být schopen přednášet jak staré narativní pasáže, tak i poetické písně. Dalangova pozice ve společnosti vždy bývala výlučná a platil za někoho, kdo svým uměním přináší společnosti morální a estetické hodnoty. Dodnes jsou velice populární výstupy komických postav představujících „obyčejné lidi“, kteří poskytují prostor ke kritice citlivých sociálních a politických problémů, a je možné, že wayang přežil do současnosti hlavně díky nim.

Loutkové divadlo wayang se v Indonésii stále těší velké popularitě. Aby však umělci úspěšně konkurovali moderním formám zábavy, jako je internet, video, televize nebo karaoke, mají tendenci akcentovat komické scény na úkor dějové linie a nahrazovat hudební doprovod popovými melodiemi, což vede ke ztrátě některých charakteristických rysů.

Poznámky pod čarou

V češtině psáno také jako vajang, rozšířeno je obecné označení spodových loutek typu wayang golek jako javajky.

Loutkář 4/2020, s. 18–19.