Tradice je antropologický, religionistický a sociologický pojem, který se snaží vystihnout skutečnost, že společenské instituce, způsoby myšlení a formy lidské zkušenosti jsou odevzdávané z generace na generaci, a tedy existují dřív, než se člověk narodí. Přesto, že jsou kulturně specifické, a společnost od společnosti se liší, mají povahu objektivní skutečnosti. V případě tradice třeba pracovat s přenosem obvykle přes tři generace.1
Jeden pohled zdůrazňuje, že navzdory skutečnosti, že tradice váže celé společnosti s předchozími a následujícími generacemi, neuzavírá je v neměnnosti a konzervatismu. Ve srovnání s opačným pohledem je průběžně proměnlivá. Ve světové literatuře je popsáno několik druhů změn v tradici. Některé jsou endogenní, tj. působící uvnitř tradice, a jiné exogenní, tj. působící na tradice zvenčí.2 Vnitřní faktory změny v tradici vychází z nitra dané tradice. Jsou dány potřebami tradice, nejčastěji nutností inovovat používané nástroje a pracovní postupy. Často zvláště mladá společnost odmítá tradicionalistický konzervatismus, a proto vědomě usiluje o kulturní a mocenské změny. Vnější faktory změn představují změny vlivem okolního sociálního, kulturního, přírodního, hospodářského, ekonomického a politického prostředí. Společnosti nežijí odděleně, nevyhnutelně se setkávají. Tím pádem se setkávají i různé tradice. Tím se vzájemně ovlivňují. Sem nespadají jen technologické změny v důsledku importů, ale také například náboženský synkretismus, mocenské a společenské proměny.
Přenos tradice je úzce spojen s pamětí. Každý symbolický zdroj musí být nesen médiem. Tím může být nějaký typ textu, nějaký typ obrazu nebo jakýkoliv druh artefaktu. Nosičem tradice je i lidské tělo se svými návyky a dovednostmi.
Připomeňme si české zápisy na seznam živého, nehmotného, světového kulturního dědictví UNESCO:
Verbuňk (zapsán 2005) – Tradiční slovácký tanec, jehož počátky spadají do 18. století a jsou spojeny s odvodem branců do armády (odtud název).
Masopustní průvody s maskami na Hlinecku (2010) – Spolehlivé doklady o podobě zvyku na Hlinecku pocházejí z první poloviny 19. století, podoba masek předávaných z otce na syna je ale podle etnografů nejspíše starší. Kořeny slavností, které měly zajistit dobrou úrodu, plodnost a také vítaly blížící se jaro, pak sahají ještě do předkřesťanských dob.
Sokolnictví (2010; kromě ČR se týká deseti dalších zemí) – Tradiční způsob lovu za pomoci vycvičených dravých ptáků, který se podařilo v posledním půlstoletí opět vzkřísit k životu. Sokolnictví se zrodilo ve druhém tisíciletí před naším letopočtem na Blízkém východě, odkud se rozšířilo na východ i západ. Na území dnešní ČR je přinesli v první polovině 5. století Hunové, lov pomocí ptáků pak zažíval rozmach zejména od 14. do 16. století.
Jízda králů (2011) – Patří k nejznámějším folklorním zvykům v ČR, její tradici v současnosti udržují v pěti obcích či městech na Uherskohradišťsku a Hodonínsku; každoročně se koná pouze ve Vlčnově. Psané záznamy se datují až do roku 1808, obyčej je ale podle všeho ještě starší.
Modrotisk (2018; společná nominace Rakouska, Německa, Maďarska, Slovenska a ČR) – Unikátní metoda takzvaného negativního tisknutí má na území dnešní České republiky dlouhou tradici. V 19. století byla modrotiskařská dílna téměř v každém malém městečku, v současnosti jsou v ČR v provozu dílny v Olešnici a ve Strážnici.
A konečně české loutkářství (2016; společně se Slovenskem) – Loutkové divadlo je fenomén, jehož tradice sahá až do druhé poloviny 18. století, loutkářství se výrazně rozšířilo během národního obrození. ČR má nejstarší loutkářskou katedru na vysoké škole, založenou v roce 1952. Loutkářskou tradici pomáhá udržet také řada festivalů.
Pro uvažování o tradici loutkářství v Čechách a na Moravě je myslím důležité chápat tradici ne jako pečlivé a přesné zastavení, opakování a napodobování jednotlivých dovedností a postupů, z nichž se skládá podoba tradiční loutkářské tvorby, ale vidět ji jako neustále se proměňující tvůrčí potenci, která je v přirozené kreativitě schopná rozvíjet a varírovat tradiční postupy, k nimž se otevřeně hlásí, a tam, kde shledává živost a účinnost, je používá a využívá. Odtud pak vyplývá úvaha, že živá tradice českého loutkářství nespočívá v zachovávání postupů a dovedností předchozích generací, ale právě a jedině v jejich používání, oživování, rozvíjení, modifikování, v přirozeném – kreativitou inspirovaném – vývoji. Josef Skupa při tvorbě v Loutkovém divadle Feriálních osad nekopíroval představení známých loutkářských rodů, ale jejich mnohé dovednosti a postupy modifikoval do takové podoby, aby mu pomáhaly k plné komunikaci s diváky. Podobně se lze odkazovat k dalším tvůrcům. Nejde jen o druhy loutek a jejich animaci, ale také o proměny scénografie, práci s původními texty, stále výrazněji se prosazující režijní tvorbu, hudební a pohybový komponent, práci se světlem, zvukem a dnes i multimédii.
Do opakujících se debat a sporů o podobu tradice může toto uvažování přinést nepochybně řadu poznatků a jistě i argumentů směřujících k chápání živosti tradice jakožto trvalému, živému, nikdy neukončenému procesu.
Poznámky pod čarou
1 Podrobně viz Shils, E.: Tradition, Chicago 1981, s.15–16.
2 Tamtéž, s. 213–261.
Loutkář 4/2020, s. 10–11.
5. 4. 2024 – 7. 4. 2024
Fandův dýchánek
12. 4. 2024 – 17. 4. 2024
Dítě v Dlouhé 2024
12. 4. 2024 – 14. 4. 2024
DIVadelní SEtkání
13. 4. 2024 – 14. 4. 2024
Opavská rolnička
19. 4. 2024 – 21. 4. 2024
20. Pimprlení
Ivan Kraus (1. 3. 1939)
Marie Kočková (3. 3. 1939)
Vlastimil Peška (3. 3. 1954)
Josef Brůček (4. 3. 1944)
Marie Jirásková (6. 3. 1964)
Alžběta Tomášková (8. 3. 1929)
Miroslav Pokorný (10. 3. 1934 – 15. 10. 2012)
Filip Homola (12. 3. 1969)
Hermína Motýlová (22. 3. 1944)
Jiří Řeháček (26. 3. 1934)
Jarmila Majerová (26. 3. 1920 – 2. 3. 2014)
Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.
Twitter
RSS